Zde se nacházíte: 25fps » Festivaly a přehlídky » LFŠ: Zchladím se ve Finsku, zahřeji s italskou mafií

LFŠ: Zchladím se ve Finsku, zahřeji s italskou mafií

LFŠ: Zchladím se ve Finsku, zahřeji s italskou mafií

TIPY na 41. ročník Letní filmové školy (Uherské Hradiště, 24. 7. – 1. 8. 2015) – MONIKA BARTOŠOVÁ –

Sociální sítě mi pomalu ale jistě přestávají plnit fotky a tipy z Karlových Varů a postupně se celá moje virtuální parta přesouvá do Uherského Hradiště. Já do Varů nejezdím. Byla jsem tam jednou, a když si mám vybrat, raději si hodím dovolenou na Letní filmové škole. Jezdím tam každý rok a obvykle se odmítám dopředu dívat na program. Je mi to jedno, to svoje si najdu první večer někde pohodlně usazená u vína. Letos jsem se ale rozhodla přistoupit k festivalu zodpovědně a vybrat si alespoň pár „must see“ položek z nabídky, takže se můžu podělit.

Zkušení návštěvníci tuší, že LFŠ se odehrává v nejparnějším vedru a v nejteplejší oblasti Česka. Proto volí klimatizované sály (takže prakticky jenom Hvězdu), případně vycházejí až po setmění. Zchladit se ovšem dá i správně zvoleným filmem. Nikdy nezapomenu na sledování Pabstova Bílého pekla ve výhni Slováckého divadla. Letos by podobnou funkci mohla plnit Finská kinematografie v sekci FOKUS. Znalce může nalákat i to, že úvody k sekci obstará Olaf Möller, hradišťská stálice, která je, jak se zdá, odborníkem na úplně všechno.

Othello

Orson Welles v Othellovi.

Na Letní filmové škole se mi líbí možnost doplnit si bezbolestně filmové vzdělání. Člověk pak může být aspoň občas za snoba a pouštět se do strašně chytrých debat o domácí i zahraniční kinematografii. A to i nad rámec toho, co stihnul pochytit ve škole. To se nejlépe dělá tak, že se v Hradišti podíváte na spoustu filmů od jednoho autora a pak zasvěceně hovoříte o tom, jak se který režisér vyvíjel co do stylu či tématu. Abych zvládla debaty různorodé, obvykle si vyberu jednoho klasika euro-americké kultury a jednoho filmaře, který je trochu exotika. Z klasiky se mi bude letos vybírat trochu hůř, protože volit mezi Orsonem Wellesem a němými filmy Alfreda Hitchcocka je tak trochu Sofiina volba. Pokud nestihnu oba, navždy budu litovat všech promarněných intelektuálních debat. Ne že bych notnou část nabízených filmů už neviděla, jenže moje oblíbené heslo na LFŠ zní: „Ale na plátně je to jiné!“ Co se týká české kinematografie, mám jasno: Pavel Juráček. Ne že by toho bylo hodně, než že bych už všechno neviděla. Ale je to dlouhotrvající láska. Možná kvůli němu zajdu i na divadelní představení Zlatá šedesátá.

Letní filmová škola, jakožto nesoutěžní přehlídka, se obvykle snaží sledovat všechna možná výročí a slávy, co jich jen filmový svět nabízí. Ve stejném roce před sto lety se stejně jako Orson Welles narodila také filmová společnost Technicolor. Jejich filmový materiál, který kombinací tří barevných vrstev přinesl filmu ještě o něco spektakulárnější barevnost, umožnil vznik filmů jako Čaroděj se země Oz, Zrodila se hvězda, Fantom opery nebo tehdy nejnákladnější snímek studia Warner Bros. Dobrodružství Robina Hooda. Pro ty, kdo si jako já tak trochu potrpí na filmovou monumentálnost, je to ideální sekce.

Případ MatteiPokud máte rádi mafiánské filmy natolik, že už snad nemáte v americké produkci z čeho vybírat, můžete upřít svou pozornost do Itálie. Místní specifikum filmu, který se ostře strefuje do politického systému i jeho vztahu s organizovaným zločinem, nabízí pestrý exkurz do mafiánských praktik. Thrillery, filmové rekonstrukce, politická, krimi i akční dramata z 60. a hlavně 70. let originálním způsobem zobrazují vztah mafie, nespravedlivě distribuované moci a života obyčejných lidí.

Spalovač mrtvolPestrý program ale nabídne třeba i půlnoční brakové projekce, fenomén Berlínské filmové školy, filmy s nespolehlivým vypravěčem tradičně zastoupený polský film a filmové novinky Visegrádu či české tvůrce v britském filmovém exilu. Dohnat i předehnat můžete položky z programu Asociace českých filmových klubů. Já osobně si rozhodně nenechám ujít kouzlo momentu, kdy Rudolf Hrušínský svým hypnotickým hlasem pronáší slova: „Co abych tě, drahá, oběsil?“ Ať už máte rádi film jakýkoliv, v Hradišti si svou lásku užijete naplno.

Aby se filmy po festivalu neslily v jednu nepřehlednou masu obrazů a obrázků (což se stane lehce, když stíháte i pět filmů za den), je fajn proložit je dalšími záchytnými body. Vedle návštěv restauračních zařízení (které paměti obecně moc nepomáhají) se můžete odreagovat hudbou (nejen tou, která hraje k němým filmům). V sobotu proběhne koncert skvělých seskupení Kalle a Kieslowski, ve čtvrtek to zase budou Kyklos Galaktikos a už trochu tradiční Midi Lidi, na závěr v sobotu koncert Safety First a Please The Trees. Hudba je ale na programu každý den, takže v podstatě pro každého něco, stejně tak je v nabídce divadlo, výstavy a tradiční večírky.

Ze svátku filmu se LFŠ postupně rozrostla ve svátek skoro všeho i s programem pro děti. A je to dobře, čím víc lákadel, tím víc místa v sálech, které dopoledne zbyde po unavených večírkových harcovnících a večer po těch, co si raději dají třeba hudbu.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 22

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru