Dokud máš maminku

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 20. října 2015 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Skalpy: Mrtvé matky (Jason Aaron & R. M. Guéra & John Paul Leon & Davide Furno) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Třetí svazek série Skalpy přináší výtvarnou novinku: prolog a epilog byly svěřeny jiným kreslířům. J. P. Leon se zhostil mysteriózního úvodu, v němž Dashiell Zlý kůň, agent FBI v utajení, hledá za pomoci matky (dosud netuší, že byla zavražděna) ve snech svoje lakotské kořeny. David Furno se v závěru vrací k postavě kmenového policisty Volný pád. Ten se projevil jako jeden z mála nezkorumpovaných představitelů zákona, a proto se jej náčelník Lincoln Rudá vrána pokusil odstranit (viz Země indiánů). Nyní jej ten samý člověk povolává zpátky do služby a svěřuje mu pátrání po vrazích své bývalé spolubojovnice a milenky, Dashiellovy matky Giny. Přiznám se, že mi víc vyhovuje, když je pod jakoukoli podobně koncipovanou (tedy uzavřenou) sérií podepsán jediný výtvarník, ale koloristka Giulia Bruscoová, která od druhého svazku nahradila Leeho Loughridge, tady odvádí stejně cennou jednotící práci jako třeba Dave Stewart ve světě Hellboye.

Jádro Mrtvých matek samozřejmě zůstalo v Guérových rukou a nutno podotknout, že v rezervaci Prérijní růže a jejím blízkém okolí se situace značně přitvrzuje. Pan Hlavoun, zmíněný v předešlém dílu, dostává konkrétní tvář experta na brutální výslechy, kterého Rudé vráně přihraje hmongský syndikát. Dashiella spíše než násilná smrt jeho vlastní matky zajímá pátrání po vrahovi prostitutky, jež po sobě zanechala pět dětí. Rudá vrána pod tlakem Hmongů a kmenové rady ztrácí nervy a do věcí se co chvíli vkládá Dashiellův řídící agent Nitz, jehož hlavním cílem je za použití všech dostupných prostředků dostat Rudou vránu za dávnou vraždu svých kolegů.

Je celkem jedno, jestli považujeme noir za samostatný žánr, či za soubor stylotvorných prostředků, Skalpům tohle označení sedí jako čelenka na hlavě indiánského náčelníka. Máme tu sociálně kritický pohled do života potomků původních obyvatel Ameriky, hodně nejednoznačné postavy, tajemství minulosti vyjevovaná prostřednictvím retrospektiv, vnitřní monology, ostré dialogy, zločin, násilí, korupci…a je nanejvýš pravděpodobné, že z Carol, „sexuálně sebedestruktivní“ dcery Rudé vrány, se vyklube prvotřídní femme fatale. To vše se odehrává v unikátním uzavřeném prostředí indiánské rezervace pod spalujícími paprsky nelítostného slunce.

Ačkoli jsem už někde zahlédl kritiku ve smyslu kontraproduktivního přívalu vulgarit v překladu, bod si tentokrát Štěpán Kopřiva zaslouží za citát z hitu Petra Nováka Hvězdičko blýskavá. Velmi rozšířeným nešvarem je na druhé straně slovní spojení „ptát se na otázku“ (ask the question). Uvítal bych, kdyby příště pan Hlavoun svoje otázky prostě jenom „pokládal“. A jako milovníka westernu V pravé poledne (1952) mě pochopitelně nadchlo, jak suše Dashiell setřel šerifa Karnowa.

Ať už na čtenáře chystá Jason Aaron v dalším pokračování Skalpů cokoli, je jisté, že při tom vyprahlá půda spolyká ještě spoustu krve…