Zde se nacházíte: 25fps » Experimentální film » Menschenfrauen

Menschenfrauen

Menschenfrauen
OBRAZ ŽENY V HRANÝCH FILMECH VALIE EXPORT – 3/ Menschenfrauen – ANETA HORÁKOVÁ 

VALIE EXPORT je v naší zemi známá pouze hrstce odborníků a nadšenců pro experimentální a avantgardní film a znalcům moderního umění. V 70. a 80. letech byla umělkyně jednou z nejznámějších ženských postav rakouského filmu a svými značně provokativními díly se dostala do obecného povědomí. Většině běžných návštěvníků rakouských kin ale její jméno dnes nic neřekne, přestože stále hojně působí.

Postupně na stránkách rubriky Experimentální film přinášíme vhled do hrané tvorby této výjimečné tvůrčí osobnosti, a to prostřednictvím několika textů Anety Horákové, původně publikovaných jako části bakalářské diplomové práce na FF UPOL.1 Po biografickém portrét autorky a analýze snímku Unsichtbare Gegner (1977) přinášíme třetí text o filmu Menschenfrauen (1980).

VALIE EXPORT EXHIBITION KUB 2011 from aaronfilm on Vimeo.

 

Menschenfrauen

Další dva hrané snímky VALIE EXPORT Menschenfrauen a Praxis der Liebe se od Unsichtbare Gegner ve způsobu zobrazování ženy značně liší. Z předchozí kapitoly je patrné, že VALIE EXPORT v Unsichtbare Gegner brání různými prostředky jak identifikaci s postavou, tak skopofilii a požitku z explicitní nahoty. V dalších dvou snímcích se s tímto téměř nesetkáme. Ženy vystupují často v situacích, kdy se svlékají nebo jsou již svlečené. Neobjevuje se zde téměř snaha zabránit sexualizaci ženy a exhibicionistické stylizaci ženy neboli tomu, co Laura Mulveyová nazývá „to-be-look-at-ness“.2 VALIE EXPORT zde volí cestu vykreslení současného stavu postavení a vnímání žen ve společnosti. K emancipaci dochází jen v malé části. EXPORT upozorňuje na současný stav, jak ho ona vidí, právě tím, že ho zkopíruje do svého filmu a kritizuje ho. Nebrání se lehké ironizaci a dosti dramatizuje. Kritika a upozornění na problémy jsou cílem celého filmu. Kritizuje muže i ženy, které se nechají muži ovládat, kritizuje xenofobii, společnost, byrokracii, patriarchální systém a náboženství založená na patriarchátu.

Zatímco předchozí snímek tíhnul žánrově k science fiction, další dva jsou dramata. Scénář vznikal opět ve spolupráci s Peterem Weibelem. Hlavní ženská postava se opět jmenuje Anna a opět ji hraje Susanne Widl.

V příběhu se prolínají osudy čtyř žen – Anny, Petry, Elizabeth a učitelky Gertrud. Jejich životy spojuje jeden muž. Novinář Franz S. je manželem Anny a ostatní tři ženy bezostyšně využívá jako své milenky. Problém nastává ve chvíli, kdy Anna a Petra obě s Franzem otěhotní. Franz ale nechce být otcem.

Žádná z žen nemá s muži dobré zkušenosti, všechny trápí časté zlé vzpomínky ať už na otce nebo na své exmanžele. Elizabeth navíc musí čelit problémům se svým dospělým synem, který se stále více začíná chováním podobat otci, jejímu bývalému manželovi, kterého by ze své hlavy nejradši vymazala. Ačkoliv osudy všech čtyř nakonec naberou jiný směr, film neposkytuje možné řešení a vidinu zlepšení. Z Petry a Anny se stanou svobodné matky. Gertrud vyleze na sloup vysokého napětí a spáchá sebevraždu. Elizabeth se nakonec podaří získat Franze pro sebe a odjíždí s ním vlakem do Berlína. Zapomenou však na nástupišti zavazadlo a Franz při snaze vyskočit padá pod kola rozjetého vlaku.

Nejhůře končí Franz. Autorka ho trestá nepříjemnou smrtí za všechno, čeho se na ženách dopustil. Nepříliš dobře dopadne i Elizabeth, která je svědkem Franzovy nehody. Jí náleží nešťastný osud za to, že zůstala s Franzem a nevzepřela se jeho majetnické touze a egoismu. Gertrud se vzdává a páchá sebevraždu. Sebevražda je metaforou pro rezignaci žen v mužsky stavěné společnosti, což autorka rovněž ženám vytýká. Nejlépe dopadne Anna a Petra. Sice zůstaly bez muže, ale jako ženy drží při sobě a podporují se. To lze brát jako skrytou výzvu k emancipaci žen a vzájemné podpoře.

VALIE EXPORT radikálně pojímá ženské postavy jako oběti mužů. Mužské postavy ženy utiskují, hrají si s nimi, často se k nim chovají povýšenecky a pohrdavě a berou je jako nižší bytosti. Nadřazenost mužů nepromítá režisérka jen do jejich chování, ale i do jejich postavení. Kritizují je, mají vůči nim předsudky. Tyto nadsazené role dávají právě vyniknout kritice společnosti a přehnanost má upozornit na současný stav.

Autorka vytýká společnosti například upírání práv na vzdělání a zároveň výchovu dítěte. Ve scéně na úřadě je mladé ženě odebrána po rozvodu dcera, protože začala znovu studovat. Úřady tvrdí, že žena nemůže během studia dítě zabezpečit a nemá na něj čas. Žena je však vzornou matkou. Navíc podotýkají, že na dceru bude mít špatný vliv, když má nového partnera a není za něj vdaná. Dcera je přisouzena otci, který žije s novu partnerkou, s kterou rovněž nejsou manželé.

Předsudky padnou i vůči těhotné Anně a Petře v restauraci. Lidé jim upírají právo chodit v takovém stavu na veřejnost a bavit se.

Gertrud je učitelkou ve škole. Často musí čelit slovním útokům a ponižování ze stran ředitele čili jejího nadřízeného. Ředitel kritizuje její způsob výuky, přístup ke studentům a novátorské postupy. Nelíbí se mu, že se nedrží osnov a tradičního způsobu vyučování. Nezapomene ani zkritizovat její osobní život a věci, které se ke škole vůbec nevztahují. Nemá vůči ní žádný respekt.

Chování mužů k ženám jako k nižší rase odráží i samotný název Menschenfrauen, anglicky Humanwomen. Název pramení z dialogu, kdy Franz pronese myšlenku, že z opice se vyvinuli lidé a ženy. Tento názor vyjadřuje v přehnané míře právě zacházení s ženami, jako by to ani nebyly lidské bytosti.

Stejně tak se s kritikou svého zaměstnavatele setkává Anna. Jejímu šéfovi se nelíbí, že se obléká výstředně a že nosí do práce kalhoty, nejraději by ji viděl v šedém kostýmku, aby nevystupovala. Annino oblečení přitom není nijak vyzývavé, pouze je oblečená originálně a nápadně. Zaměstnavatel jí brání v originalitě a diktuje jí, co má nosit. Tím je ve snímku upozorněno na omezování žen muži.

Povýšenost a předsudky nejsou jediné negativní vlastnosti mužů. Největší kritice je podrobena Franzova polygamie a lhaní. To, co sám dělá, nerad vidí dělat svou ženu. S ní i s milenkami si zahrává. Jako zcela bezcharakterní se projeví už v úvodní fázi, kdy obvolává různé známosti a přemlouvá je, aby se spolu večer sešly, ačkoliv má doma manželku. Je několikrát odmítnut. V rozhovoru s každou používá stejné naučené věty a čeká, která se chytí. Svou ješitnost prokáže ve chvíli, kdy si vynucuje od Elizabeth, aby mu řekla, že je v posteli nejlepší ze všech mužů, co kdy měla.

Vraťme se zpět k Mulveyové, její eseji a analýze hollywoodských klasických filmů. Srovnáme-li Franze z Menschenfrauen a např. Philipa Marlowea z Hlubokého spánku (The Big Sleep, 1946) nemají tito dva absolutně nic společné. Philip Marlowe dovede na rozdíl od Franze odmítnout ženu. Identifikace s jeho postavou je snadná. Dochází zde i k záchraně hlavní hrdinky, což je jedno z řešení mužské kastrační úzkosti, jak ji popisuje Mulveyová: „Mužské nevědomí má z této kastrační úzkosti dvě cesty úniku: starost o znovuustavení původního traumatu (zkoumání ženy a demystifikace jejího tajemství), jehož protiváhou je zneuznání, trest či záchrana vinného objektu (cesta prošlapaná typickým působením film noir), anebo naprosté zbavení se zodpovědnosti za kastraci náhradou za fetišistický objekt či za příklon reprezentované postavy k fetiši, takže se to stává spíše zdrojem znovunabyté jistoty než nebezpečí (odtud přecenění a kult ženské star).“3 Franz ovšem postrádá kladné vlastnosti a ani k záchraně nedochází. Naproti tomu dojde hned několikrát k „demystifikaci ženského tajemství.“ Vše je ovšem nakonec popřeno Franzovou nehodou, kterou můžeme považovat za symbol kastrace.

Rozdělení vlastností, jenž autorka přisoudila postavám obou pohlaví, je poněkud nadsazené a téměř ve snímku nepřipouští možnost, že ne každý muž je jako Franz a každá žena jako Anna nebo Elizabeth. Autorka stojí jednoznačně na straně ženy. Ovšem i u jejich ženských postav převažují spíše negativní vlastnosti.

Podobně jako Anna v Unsichtbare Gegner i zde se často jedná o sebevědomé a soběstačné ženy. Jak jedna z žen ve filmu říká: „Společnost potřebuje samostatná individua.“4 Co se týká kontaktu s byrokracií a nadřízenými mluví postavy vždy velmi jasně, vystupují rozhodně, stojí si za svým, bez problémů argumentují, neprojevují žádný strach. Např. dokonce učitelka Gertrud se nezdráhá řediteli dát facku. Vše je jinak v momentě, kdy dojde ke střetu těchto žen s Franzem, který neznázorňuje zástupce žádné byrokratické instituce, ovšem potencionálního partnera a milence. Ženy se začnou chovat hloupě, dětinsky, zapomínají na své zásady a podlézají mu. Nepoučily se ani ze svých vzpomínek, které se k nim v nových vztazích neustále vracejí a které dokládají, že všichni muži jsou v jejich světě stejní. Neděsí je ani nápadná podobnost Franze s předchozími partnery a jejich chováním. Jsou nepoučitelné. Nechávají se od něj ponižovat a pak se za ním vždy vrací a odpouští mu. Je zde akcentováno, že nejen muži dělají z žen své oběti, ale ženy jsou vinné tím, že se někdy samy do této pozice staví.

Ve výše zmíněné scéně, kdy chce Franz po Elizabeth, aby mu řekla, že byl jejím nejlepším milencem, odmítá mu Elizabeth odpovědět a Franz odchází. Na chvíli si Elizabeth zachová důstojnost, pak se ale pouze v negližé rozbíhá za Franzem na ulici a omlouvá se, ačkoliv nemá za co.

Elizabeth je nejhorším příkladem ženy, který autorka odsuzuje. Elizabeth pracující v baru je v jedné scéně doslova obletována muži. Je vyzývavě oblečena a nechá muže, aby se jí dotýkali, je ráda středem pozornosti. Dokonale odpovídá vzorci, který nastavila Mulveyová. „Ženy ve své tradiční exhibicionistické roli jsou současně nazírány a vystavovány na odiv, ve svém vzhledu mají zakódovaný silný vizuálně erotický efekt,…“5

Vzpomínky žen na předchozí partnery někdy střídají vzpomínky na otce. Zde lze uplatnit Freudovu psychoanalýzu a jeho termíny „závist penisu“ a „Elektřin komplex“, kterých se částečně dotýká i Laura Mulveyové, protože souvisí s „kastračním komplexem“, z kterého teoretička vychází.

Termíny pramení z Freudova falocentrismu. „Elektřin komplex“ je ekvivalentem „Oidipova komplexu“. Tedy nevědomá sexuální touha syna po vlastní matce a dcery po vlastním otci. Na to je někdy odkazováno v Menschenfrauen, když se střídají pohledy žen na jejich partnery se vzpomínkami na jejich otce. Partneři říkají podobné věty, které říkávali otcové žen, nebo se chovají podobně. Z filmu i Freudovy teorie vyplývá, že si žena hledá partnera podobného svému otci.

„Závist penisu“ spočívá v touze dívky vlastnit penis a tudíž touze být chlapcem. Tuto teorii ilustruje první pasáž filmu. Jedná se o sen, příp. představu jedné z ženských postav.6 Žena je sice dospělého vzrůstu, ale je oblečena jako malá holčička. Je zamčena v prázdné místnosti, tahá za kliku, buší na dveře a křičí, aby ji odtud pustili ven, že prý je chlapec. Touha ženy být mužem je reflektována i v Unsichtbare Gegner ve scéně, kdy si Anna lepí knírek ze svého ochlupení. Navíc si povšimněme, že postava Anny v obou snímcích často nosí stažené vlasy nápadně připomínající pánský účes.

„…funkce ženy v utváření patriarchálního nevědomí je dvojí – první symbolizuje hrozbu kastrace, vycházející z reálné absence penisu, a druhá spočívá v tom, že povyšuje její dítě do symbolické roviny. Jakmile je toho dosaženo, její význam v tomto procesu je u konce, nevyúsťuje do světa práva a jazyka jinak než jako paměť, která osciluje mezi upomínkou na mateřské naplnění a upomínkou vlastní nedostatečnosti.“7 Skrze „absenci penisu“ se dostáváme k symboličnosti ženina dítěte a naplnění mateřství. Freud vyvozuje ze symboliky těhotenství, že žena si prostřednictvím dítěte kompenzuje absenci penisu. Jak už bylo zmíněno, dvě postavy ve filmu VALIE EXPORT otěhotní a rozhodnou se odejít od Franze, tím je jejich význam v procesu opravdu u konce.

Větší symboliku zde však představuje dospělý syn Elizabeth. Jejich hádky střídají prostřihy na synova dětská léta. Syn se v nich zařekne vždy matku chránit a splnit jí každé přání. Dodává, že nikdy nebude jako jeho otec. Biologický otec však pronese, že jeho syn jednou bude stejný jako on a bude ho Elizabeth připomínat, jak zjistíme z její vzpomínky. Pro Elizabeth má její syn význam ochránce před jiným mužem. Když syn říká, že ji bude chránit a nebude jako otec, je opět zřejmá rivalita vůči jeho otci, jak o ní píše Freud. Syn se však v dospělosti s otcem identifikuje a je zdrojem dalšího utrpení pro matku. Z původního symbolu, který matce kompenzoval absenci penisu, se tak stává další stejná bytost, jako byl její exmanžel a v návaznosti na předchozí myšlenky vlastně i její otec. Zároveň tento výsledek potvrzuje moji tezi, že pro VALIE EXPORT v Menschenfrauen jsou všichni muži stejní.

 

Menschenfrauen

Režie: VALIE EXPORT
Scénář: Peter Weibel, VALIE EXPORT
Námět: VALIE EXPORT
Kamera: Wolfgang Dickman, Karl Kases
Hrají: Susanne Widl, Klaus Wildbolz, Renée Felden, Maria Martina, Christiane von Aster, Ingrid Hölzl

Rakousko, 1980, 124 min

 

Výběr filmografie režisérky

1968          Tapp- und Tastkino

1968          Ping pong. Ein Film zum spielen – ein Spielfilm

1969          Genitalpanik

1969          Tonfilm

1970          Zeitgedicht / 24 Stunden 24 mal fotografiert

1970          Touching body poem

1970          Split – Reality

1971          Eros/ion

1972          Zwangsvorstellung

1973          Adjungierte Dislokationen

1973          …Remote…Remote…

1973          Mann & Frau & Animal

1977          Unsichtbare Gegner

1980          Menschenfrauen

1983          Syntagma

1985          Praxis der Liebe

1986          Ein perfektes Paar oder die Unzucht wechselt ihre Haut

1988          Elfriede Jelinek. News from Home 18.8.88 

 

Literatura

ANKER, Steve. Austrian Avant – Garde Cinema 1955-1993. Wien : Sixpack Film, 1994. s. 39-42.

ANONYM. VALIE EXPORT. Filmmuseum katalog, 2007, č. 5, s. 21-28.

BRUNS, Karin – RICHARZ, Claudia. Frauen Video Katalog. Hamburg : Frauen-Anstiftung, 1990. 417 s.

CASETTI, Francesco. Filmové teorie 1945 – 199. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění v Praze, 2004. 408 s. ISBN 978-80-7331-143-8.

EDER, Nicholas – KRIEGLEDER, Manfred. Die Praxis der Avantgarde. Film. Logbuch, 1985, č. 1, s. 44-45.

EXPORT, VALIE. Přednáška na Letní filmové škole 2009. 30.7. 2009.

FRIEDEN, Sandra a kolektiv. Gender and German Cinema. Feminist Intervention and Representation in New German Cinema. Oxford : Berg Publsihers, 1993. s. 241-278. ISBN 0-85496-947-0.

FRITZ, Walter. Kino in Österreich. 1929-1945 Tonfilm. Wien : ÖBV, 1991. 256 s. ISBN 3-215-05666-6.

FRITZ, Walter. Kino in Österreich. 1945-1983 Film zwischen Kommerz und Avantgarde. Wien : Österreichischer Bundesverlag, 1984. 244 s. ISBN 3-215-04992-9.

HANÁKOVÁ, Petra. Pandořina skříňka aneb Co feministky provedly filmu. 1. vyd. Praha : Academia, 2007. 144 s. ISBN 978-80-200-1551-8.

HAVELKOVÁ, Hana – VODRÁŽKA, Mirek. Žena a muž v médiích. Praha: Nadace Gender Studies, 1998. 50 s. ISBN 80-902367-2-3.

HORWATH, Alexander – PONGER, Lisl – SCHLEMMER, Gottfried (Hg.). Avantgardefilm Österreich. 1950 bis heute. 1. vyd. Wien : Wespennest, 1995. 443 s. ISBN 3-85458-508-X.

KAPLAN, E. Ann. Women and Film: Both Sides of Camera. New York: Routledge, 1990. 272 s. ISBN 978-0415027649

KOCH, Gertrud. unsichtbar macht sich die untedrückung der frauen, indem sie ungeheuere ausmaße annimmt. zu valie exports film „unsichtbare gegner“. Frauen und Film, 1976, s. 6-11.

LAMB-FAFFELBERGER, Margarete. Valie Export und Elfriede Jelinek im Spiegel der Presse. Zur Rezeption der feministischen Avantgarde in Österreich. New York : Peter Lang, 1992. 224 s. ISBN 978-0820419800.

MAZANEC, Martin. Film je socha! S VALIE EXPORT o rozšířeném filmu a feminismu. A2 5, 22. 7. 2009, s. 24-25. ISSN 1803-6635.

MUELLER, Roswitha. VALIE EXPORT. Fragments of the Imagination. Bloomington : Indiana University Press, 1995. s. 125-182. ISBN 0-253-33906-5.

MULVEYOVÁ, Laura. Vizuální rozkoš a narativní film. Iluminace 5, 1993, č. 3, s. 43-52. Přeložili Markéta Burešová a Ivan Žáček. ISSN 0862-397X.

PRAMMER, Anita. VALIE EXPORT. Eine multimediale Künstlerin. Wien : Wiener Frauenverlag, 1988. 219 s. ISBN 978-3-900399-25-2.

PRAMMER, Anita. Weibliche Ästhetik/Feministischer Diskurs in den Arbeiten Valie Exports. Disertační práce, Integrativwissenschaftliche Fakultät der Universität Wien. Wien : 1987.

RICH, Ruby B. In the Name of Feminist Film Criticism. Jump Cut 19, 1978. Přetištěno in Nichols, Movies and Methods II, s. 340-358.

SCHEUGL, Hans. Erweitertes Kino. Die Wiener Filme der 60er Jahre. 7. vyd. Wien : Triton Verlag, 2002. 443 s. ISBN 3-85486-110-9.

SCHLEMMER, Gottfried (Hg.). Der neue österreichische Film. Wien : Wespennest, 1996. s. 182-194, 382-392. ISBN 3-85458-510-1.

SZELY, Silvia (Hg.). EXPORT Lexikon. Chronologie der bewegten Bilder bei VALIE EXPORT. 1. vyd. Wien : Sonderzahl, 2007. 208 s.

TAUBIN, Amy. Invisible Adversaries. Artforum, 1980, č. 11, s. 88-89.

THOMPSONOVÁ, Kristin – BORDWELL, David. Dějiny filmu: Přehled světové kinematografie. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění/Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 872 s. ISBN 978-80-7106-898-3.

ULRICH, Rudolf. Österreicher in Hollywood. Ein Beitrag zur Entwicklung des amerikanischen Films. 1. vyd. Wien : Verlag der Österreichische Staatsdruckerei, 1993. 443 s. ISBN 3-7046-0419-4.

WINKLER, F. Christian. Wien-Film. Träume aus Zelluloid. Die Wege des österreichischen Films. Erfurt : Sutton Verlag, 2007. 128 s. ISBN 978-3-86680-227-8.

Internetové zdroje

ANONYM. Aktionskunst in Österreich. [online]. Google Books [ 3. 5. 2010].B.O.RG Schoren. Dostupné z WWW: < http://projects.brg-schoren.ac.at/1968/aktknst.htm#Aktion>.

EXPORT, VALIE 2010. VALIE EXPORT [online]. InternetArtBook-AP. [ 3. 5. 2010]. Dostupné z WWW: <http:// www.valiexport.at/>.

KAPLAN, E. Ann. Women and Film: Both Sides of Camera [online]. Google Books [ 3. 5. 2010]. Dostupné z WWW: <http://books.google.cz/books>.

RICH, Ruby B. In the Name of Feminist Film Criticism. [online]. Google Books [ 3. 5. 2010]. In ERENS, Patricia. Issues in feminist film criticism. Dostupné z WWW: <http://books.google.cz/books>.

Internetové databáze

www.csfd.cz

www.imdb.cz

HORÁKOVÁ, Aneta. Obraz ženy v hraných filmech VALIE EXPORT (bakalářská diplomová práce). Katedra divadelních, filmových a mediálních studií, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Vedoucí práce: Mgr. Petr Bilík, Ph.D. Olomouc 2010. 71 stran.

Z bakalářské práce Anety Horákové pro 25fps vybrala Marie Meixnerová. Publikováno se svolením autorky.

Print Friendly, PDF & Email
  1. HORÁKOVÁ, Aneta. Obraz ženy v hraných filmech VALIE EXPORT (bakalářská diplomová práce). Katedra divadelních, filmových a mediálních studií, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Vedoucí práce: Mgr. Petr Bilík, Ph.D. Olomouc 2010. 71 stran. []
  2. MULVEYOVÁ, Laura. cit.d., s. 47. []
  3. MULVEYOVÁ, Laura. cit.d., s. 49. []
  4. „Gesellschaft braucht selbstständige Individuen.“ Citát z filmu Menschenfrauen. []
  5. MULVEYOVÁ, Laura. cit.d., s. 47. []
  6. Není blíže specifikováno, zda se jedná o sen, představu, halucinaci apod. []
  7. MULVEYOVÁ, Laura. cit.d., s. 43. []

Autor

Profilový obrázek
Počet článků : 14

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru