Porno, nic než porno…

RECENZE – KOMIKS: Druuna 2 (Paolo Eleuteri Serpieri) – JAROSLAV STUCHLÝ –

„Místo abychom překážkám čelili,“ píše Woody Allen v povídce Projev k maturantům, „uchylujeme se k únikům, jako jsou drogy a sex. Ještě nikdy se pornografii nedařilo tak dobře jako nyní. A ty filmy jsou tak mizerně nasvícené!“

Což o to, svůj autorský komiks Druuna má italský tvůrce Paolo Serpieri „nasvícený“ excelentně. Ale to nic nemění na tom, že je to pornografie, a co se týká právě vydaného svazku Druuna 2 (trilogie Masožroutka, Mandragora a Afrodisia), pak pornografie tvrdá a většinou dost perverzní.

Pokud to ještě někdo neví, Druuna je smyslná bruneta s poprsím, které vypadá jako po umělém zvětšení, a velkou část svých dobrodružství absolvuje buď v tangách, nebo dočista nahá. Pohybuje se v postapokalyptickém světě nakaženém záhadnou mutací, což Serpierimu slouží jako záminka k tomu, aby občas nechal hrdinku osouložit nějakou opravdu odpudivou příšerou. V první trilogii, kterou CREW vydala na sklonku loňského roku, byla Druuna hodně pasivní, podvolovala se sexu s kdekým (jde přece o přežití), a ačkoli byl pohlavní styk spojen s násilím, nacházela v něm rychle zalíbení. V závěru byla zachráněna vesmírnou lodí a na její palubě se patrně odehrává celá dvojka.

Nejde však o sci-fi s motivem cestování v mezihvězdném prostoru. Sny zapuštěné do jiných snů, zvrácené fantazie, do takového prostoru Serpieri Druunu vrhá, protože tak může rozehrát scény plné orálního, vaginálního i análního sexu, občas spojeného s bičováním či strangulací. Hrdince se to navíc ohromně líbí, protože (jak sama říká) je nadržená děvka. Pamatujete si na Všechno uvidíme, název Lautnerovy komedie s Pierrem Richardem? Ano, Serpieri odhodil všechny zábrany, všechno uvidíte. Tedy, všechno ne, pořád jsem čekal, kdy se tvůrce opravdu utrhne a s Druunou si to začne rozdávat postava doktora, kterého Serpieri obdařil svými vlastními rysy. Ale ne, ten jediný chce hrdince pomoci a v šíleně dlouhých monolozích se také pokouší čtenáři vysvětlit nevysvětlitelnou zápletku o dosažení okraje času a nebezpečích z toho plynoucích.

Pochybuji, že průměrného čtenáře tyto dějové nuance nějak zvlášť zajímají, ačkoli na záložce se píše, že Serpieri za Masožroutku získal jednu z hlavních Harvey Award. Možná porotce uchvátil výjev, v němž je Druuna análně znásilňována rukojetí býkovce, jinak si tu cenu vysvětlit nedokážu. Mimochodem, pokud jsem v předchozí recenzi poznamenal, že tvůrcovou obsesí jsou zadnice, jedním z důkazů, že Serpieri snad neztratil rozum úplně a stále si nad svým dílem udržuje jakýsi nadhled, je bublina se sebereflexivním textem: „Všechny moje ženské mají pěkně velkou zadnici. Mně se to líbí!“ Ale možná je to jen moje snaha nepropadnout přesvědčení, že Serpieri je patologický případ, který by si měl kreslit pouze za zdí ústavu v rámci nějaké psychoterapie.

Druuna 2 je prostě perverzní porno tvářící se místy jako sofistikovaně konstruované sci-fi. Není mi jasné, jak klikatou cestu urazil kreslířsky nesporně talentovaný tvůrce (ale užvaněný scenárista) od westernů a biblických příběhů (!) k něčemu takovému. Čeho je moc, toho je příliš, a tam, kde soft erotický komiks Druuna bavil a lehce vzrušoval, tam pokračování tlačí na pilu, nudí a znechucuje. Ale ono je stejně docela jedno, co si myslím. Nepochybuji, že se po Druuně 2 jen zapráší. Protože doba je taková, že spousta lidí se raději uspokojí nad kreslenou Druunou, než by investovala čas a energii do budování plnohodnotného vztahu s nějakým živým protějškem.

Paolo Eleuteri Serpieri

Druuna 2

CREW, Praha 2016
176 stran
589 Kč