Komiksové psycho roku

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 11. prosince 2016 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Elektra: Atentát (Frank Miller, Bill Sienkiewicz) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Shodou okolností jsem se teď před Vánocemi konečně dostal ke sledování druhé řady televizní série Daredevil. Vedle Franka Castlea (Punisher) se v něm objevuje také Elektra. Jak Matt Murdock během svých právnických studií k této ninja vražedkyni s řeckými kořeny přišel, ukázal její stvořitel Frank Miller v komiksu Daredevil: Rok jedna (1993). Poprvé ji ovšem do marvelovského universa uvedl už v roce 1981, stala se jednou z Murdockových největších milostných katastrof, byla zabita… a znovu oživena.

V roce 1986 spojil Miller tvůrčí síly s výtvarníkem Billem Sienkiewiczem a výsledek, tedy komiks Elektra: Atentát, může třicet let po jeho vzniku (d)ocenit i tuzemský čtenář. Nutno přiznat, že cesta do srdce této knihy není vůbec jednoduchá. Jedná se totiž o story vyprávěnou (zejména zpočátku) velice komplikovaným způsobem. Skoro by se chtělo říct, že kdo přežije první dva sešity, přežije v komiksu snad už všechno. Začíná se v Jižní Americe, kde Elektra dává v paměti dohromady střípky ze svého dětství a ninjovského tréninku. To je ještě ta pochopitelnější část. Když prozradím, že dějová linka nemá jen jednoho vypravěče (Millerovy typické voiceovery jsou hodně ukecané a často popisují i to, co vidíme na obrázcích), že vedle Elektry si svoje odehraje také agent S.H.I.E.L.D.u Garrett, z něhož se stane kyborg, jeho parťák Perry, z něhož se stane ještě nezničitelnější kyborg, Nick Fury (ten naštěstí zůstane normální), modří trpaslíci nebo záhadná Bestie, kterou je patrně třeba chápat jako metaforu jaderné války, možná už se chytáte za hlavu a křičíte: Ruce pryč! Nemá smysl popisovat zápletku, není tak složitá, jak se zdá, ale hlavně scenáristu evidentně příliš nezajímala.

Frank Miller zkouší, co komiksové médium zvládne, než se příběh (a s ním možná i čtenářova mysl) totálně rozpadne. Daleko přístupnějším způsobem zpracoval obdobné téma ve svém předchozím (mnohem slavnějším a vlivnějším díle) Návrat Temného rytíře. Také zde odráží aktuální dobu studené války, jež hrozí přerůst ve válku nukleární, také zde se hraje na politickou notu a ikoničtí superhrdinové berou věci do svých rukou odhodlaní dojít až na konec i za cenu vlastního sebezničení. Elektra je vytrénovaný zabiják a neváhá zabíjet, lhostejno zda na dálku cíle z oblasti politiky, nebo svoje protivníky (agenty S.H.I.E.L.D.u) v přímých soubojích. Vládne nejen zbraněmi, ale také schopností podmanit si cizí mysl a závěrečná pointa je stejnou měrou zábavná, jako šílená.

Sienkiewiczovo experimentální výtvarné pojetí je pak psycho na druhou. Zapomeňte na mainstream, tedy klasickou kresbu tužkou vytaženou inkoustem. Komiks je vyveden vodovými barvami s postavami za hranicí karikatury. Téměř to svádí k domněnce, že Elektru: Atentát nelze brát úplně vážně, že tentokrát není Miller (jak bývalo jeho zvykem) patetický, nýbrž se uchýlil k satiře na svoje oblíbená témata, kterými jsou přehnané násilí, člověk a robotika nebo politická špína. Pamatujete si, jak v Návratu Temného rytíře držel Supermana na vodítku Ronald Reagan? Zde zastupuje politickou moc neskutečně zkarikovaný Richard Nixon a vítěz prezidentských voleb Ken Wind (demokrat ve stylu Kennedyů) se nezdá být nadějí na zlepšení, protože všichni politici jsou jen loutky.

Pokud si například kupujete Ultimátní komiksový komplet, máte představu, jak vypadá superhrdinský mainstream. Všechno je hezky přehledné, obrázky na sebe plynule navazují, „střih“ je většinou neviditelný, detaily pečlivě prokreslené. Sienkiewicz ale čtenáře vizuálně trápí a je jasné, proč si Miller nedokázal pro svůj příběh představit jiného výtvarníka. Elektru: Atentát nelze označit za geniální komiks, ale za kongeniální spolupráci scenáristy a výtvarného umělce, kteří jdou společně až na hranu. Napíšu-li cokoli, stejně případného čtenáře na tento druh psychedelického zážitku nepřipravím.
Buď téhle knize podlehnete, nebo se jí budete tlouct do čela, za co že jste to utratili skoro devět stovek. Na každý pád vás nenechá chladnými. Byli jste varováni.