S nohou na plynu a prstem na spoušti

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 19. června 2016 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Gunsmith Cats 3 (Keniči Sonoda) – JAROSLAV STUCHLÝ –

„Pořád tě mám rád a jinak není o čem psát,“ zpívá Petr Fiala na albu Bajkonur a tyto dva verše dost přesně vystihují moje pocity, když se mám pustit do recenze na třetí omnibus Gunsmith Cats Keničiho Sonody. Takhle odbýt text ale nemůžu, takže vězte, že svazek se skládá ze dvou příběhů. V tom prvním se Rally Vincentová znovu utká s kurýrem Beanem, brilantním řidičem a v jádru správným chlapíkem, který se ovšem často nechává najímat nejrůznějšími darebáky. Jelikož tentokrát je ve hře kerosin (droga známá z předchozí knihy), má naháněčka z Chicaga do New Yorku pro hlavní hrdinku poněkud osobnější rozměr než jen dokázat, kdo lépe ovládá svůj vůz. Vedle známých postav (parťačka Minnie May a její milenec Ken, informátorka Becky nebo Rallyina kamarádka Misty Brownová) se poprvé představí řidička Riff Raff. Pro Rally je vše o to komplikovanější, že kvůli své nedobrovolné zkušenosti s kerosinem čeká na obnovení zbrojního průkazu: nemůže tedy oficiálně nosit zbraň ani provozovat svůj obchod. Přiznám se, že jsem měl problém zorientovat se pořádně v tom, kdo proti komu s kým, protože Sonoda dopřává děvčatům vlastní dějové linie, navíc mezi sebou soupeří dva gangy, a ačkoli výtvarně je vše přehledné, o vlastním příběhu bych se to samé tvrdit neodvážil. Dokonce jsem musel sáhnout po předchozím svazku, abych si ujasnil, kdo je vlastně Misty.

To však není nic ve srovnání s následujícím dobrodružstvím, v němž jde o únos Jeeny, malé dcerky známého iluzionisty. Tady dochází kvůli oklamání protivníků k úmyslné záměně postav a na scénu se přihrne banda Jeeniných kamarádů, z nichž minimálně ten hošík si celou dobu svým chováním říká o řádné profackování. Na konci se ukáže, že spousta věcí nebyla taková, jaká se na začátku zdála být, v paměti však uvízne zejména úvodní pasáž, ze které se dozvídáme něco málo o Rallyině dětství. Tatínku, kde jsi a najdu tě v posledním dílu? Tak by mohla znít upoutávka na finále Sonodovy série.

Vedle nadupaných automobilových honiček a přestřelek, v nichž opět zazáří pistole československé výroby, tvůrce zařazuje i takové momenty, jako je Rally ukrytá v Beanově šatníku, načež nahý kurýr vychází ze sprchy a otvírá skříň, takže se obličej hlavní hrdinky ocitá jen několik centimetrů od… no, vždyť víte čeho. Specialitkou v japonském stylu je i stránka s Jeeninými nezletilými kamarádkami ve vaně, a pokud vás někdy při sledování akčního filmu napadlo, jakými močovými měchýři asi disponují jeho hrdinové, že nikdy nepotřebují na WC, tak od Sonody se dozvíte, že prostá fyzická potřeba může přepadnout každého a běda, když si holt zrovna odskočit nemůžete. Víc nebudu prozrazovat, tato sekvence přiblíží fikční svět mangy čtenáři jako nic jiného a nebyl by to Sonoda, aby na závěr nezařadil panel detailu s natahováním kalhotek.

Vše je tedy na svém místě – perfektní choreografie dlouhých akčních scén, vypiplanost technických detailů (automobily, zbraně) i místa, která můžou nepřipraveného tuzemského čtenáře poněkud rozrušit. Tentokrát sice bez sebereflexivních fórků, zato s hodně úchylnou obálkou 51. kapitoly a závěrečným obrázkem Rally, který si můžete rovnou pověsit na zeď.