Noir Film Festival: Sigmunde Freude, brzy na tě dojde

POZVÁNKA na Noir Film Festival (18.–21.8. 2016, hrad Křivoklát) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Ačkoli se často chlubím tím, jak výbornou mám paměť, nevzpomenu si už, z jakého filmu pochází replika, kterou jsem použil v titulku. Máme začátek srpna, školákům se prázdniny přehouply do druhé poloviny a na Křivoklátě v rámci letošního Noir Film Festivalu už brzy (18.–21. 8.) dojde nejen na sekci Freudovský noir, ale také na spoustu dalších skvělých snímků. Vzhledem k tomu, že dramaturgie už na konci června odhalila kompletní program (ke stažení zde), nemusíme se v této poslední pozvánce nijak brzdit.

Začněme tedy tím Freudem. Jako filmová postava sice v žádném z uváděných filmů nevystupuje, ale Rozdvojenou duši (Spellbound, 1945), Uličku přízraků (Nightmare Alley, 1947), Temnou minulost (The Dark Past, 1948) i Posedlou (Possessed, 1947) spojuje zájem o dušezpytno, ponory do minulosti a rozkrývání toho, proč se hrdinové chovají tak zvláštně.

Eddie Muller

Režisér Otto Preminger má na svém kontě vynikající filmy, ve druhé polovině 40. let brousil svůj talent právě ve stylu noir. Jak se mu dařilo, dokáže trojice filmů Padlý anděl (Fallen Angel, 1945), Ve víru (Whirlpool, 1949) a Tam, kde ulice končí (Where the Sidewalk Ends, 1950).

Zatímco moje rodné město zpopularizoval ve filmu pouze jediný film (Krásno), do San Franciska se filmaři vracejí pravidelně. V sekci věnované noirovým snímkům natočeným právě v jeho ulicích nesmí chybět Hitchcockovo Vertigo (1958) o fetišistické mužské posedlosti dokonalou ženou. Uveden zde bude Odstřelovač (The Sniper, 1952) o traumatizovaném vrahovi žen, Lineup (1958) o dvojici drogových dealerů, jež pronásledováni policisty prchají ulicemi Friska, a Žena na útěku (Woman on the Run, 1950), která se ve stejném městě urputně snaží najít své manžela. Všechno, co jste o noiru chtěli vědět, vám prozradí sanfranciský spisovatel, filmař a noirový historik Eddie Muller, hlavní hvězda letošního festivalového ročníku.

Když chce můj kamarád přesvědčit manželku, že jeho záliba ve westernu není úchylná, začne jí většinou dokazovat, že westerny jsou ve své podstatě duchovní filmy s biblickým poselstvím (a tedy hlubokými myšlenkami). Netuším, jak by argumentoval v případech, kdy do westernového žánru pronikl temný noirový styl, každopádně Winchester ´73 (1950) žádnou obhajobu nepotřebuje, jde o jednu z nejlepších westernových spoluprací režiséra Anthonyho Manna s hercem Jamesem Stewartem. Čtyřicet pušek (Forty Guns, 1957) s Barbarou Stanwyck je přesyceno sexuálními narážkami a symboly a lze jen litovat, že přes studio neprošel závěr tak, jak si ho představoval jeho režisér Sam Fuller. A Hathawayovu Surovou kůži (Rawhide, 1951) si nepleteme se stejnojmenným seriálem z let 1959–1964, v němž na sebe upozornil Clint Eastwood. Můj osobní tip do této sekce sice letos neuvidíte, ale pokud vás výběr zaujme, zkuste ještě snímek Roberta Wise Blood on the Moon (1948) s Robertem Mitchumem.

Na filmy Vrahové mezi námi (Die Mörder sind unter uns, 1946) a Noc, ve které přišel ďábel  (Nachts, wenn der Teufel kam, 1957) by se v rámci sekce Německý noir mohli přijet podívat třeba poslanci Úsvitu nebo guru Tomio, ale obávám se, že by v těchto dramatech zůstalo jejich očekávání „krvežíznivých imigrantských hord“ nenaplněno. Zato milovníci hutné atmosféry konce 2. světové války by si na své přijít mohli.

O filmech podle Jamese Ellroye (stejně jako o stoletých oslavencích Olivii de Havilland a Kirku Douglasovi) se již v pozvánkách psalo (zde a zde), takže přeskočme na speciální projekce HBO, kde Liam Neeson opět vytáhne postavu svého traumatizovaného drsného chlapíka (Mezi náhrobními kameny; A Walk Among the Tombstones, 2014), dozvíme se, že současná italská kinematografie nerovná se pouze Paolo Sorrentino (Sollimova výborná Suburra; 2015) a nejoceňovanější tuzemský televizní počin sezóny, minisérii Mamon (2015).

Co by byl tento festival bez československé sekce. Tentokrát jde o televizní filmy Promiňte, omyl!, který je one-woman show Jiřiny Šejbalové (1963; Litvakovu adaptaci původně rozhlasové hry Lucille Fletcher s Barbarou Stanwyck NFF uvedl v roce 2014), Ministerstvo strachu (1966; Greenovu předlohu natočil předtím Fritz Lang) a Pracka v láhvi (1978; podle Jamese Hadleyho Chase).

Ještě jeden televizní film čeká diváky, a sice ve Zvláštním uvedení, kde dojde k Vyvraždění rodiny Greenů (2002). Němý film s živou hudbou Královna Alžběta (Les amours de la reine Élisabeth, 1912) bude potěšení pro fajnšmekry a Já, Olga Hepnarová (2015) je noirová už jen tím počtem cigaret, které bylo nutné před kamerou při natáčení vykouřit.

Dramaturgové tedy jako již tradičně odvedli kus poctivé práce, doufejme, že organizace na místě také klapne a výsledkem budou čtyřdenní noirové křivoklátské hody. Program ke stažení najde zde a vše ostatní důležité se dozvíte na festivalovém webu, Facebooku nebo Twitteru.