Usagi po patnácti letech

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 17. září 2016 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Usagi Yojimbo: Senso (Stan Sakai) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Tvůrce Usagiho dostal šílený nápad. Po sci-fi speciálu Vesmírný Usagi, který pojal jako svéráznou poctu Lucasově space opeře Star Wars, se rozhodl skloubit motivy z Wellsovy Války světů s prostředím feudálního Japonska. Takže žádní Usagiho potomci s blastery místo katan, ale hrdinové známí ze základní řady, jen o patnáct let starší, konfrontovaní s útokem z vesmíru. Takový flashforward se sci-fi prvky.
Jako by sám Stan Sakai tušil, že kráčí po hodně tenkém ledě, otvírá tento speciál nikoli obligátní fandovská předmluva, nýbrž čtyřstránkový dialog autora a jeho hlavního hrdiny. Sakai nadšeně líčí (vlastně obhajuje) svůj nápad před poněkud zaskočeným a skeptickým Usagim, který se tolik těšil na pokračování svých běžných dobrodružství a nelibě nesl už tvůrcův odskok ke kreslení komiksu 47 roninů.

Na rozdíl od Usagiho si myslím, že 47 roninů Richardsona a Sakaie by tady rozhodně mělo co nejdřív vyjít, k tomu nápadu s Válkou světů jsem se ale stavěl stejně („To je blbost!“). Jenže…Stan Sakai dobře věděl, co dělá, a kniha, kterou dedikoval své vnučce, si mě získala od první stránky. Začíná totiž epickou bitvou mezi vojskem lorda Hikijiho a klanem Geishu, vedeným nyní již dospělým lordem Noriyukim. Na správné straně se vedle Tomoe objevují i generálové Usagi a Gen spolu s Usagiho synem Jotarem, jemuž otec o jejich příbuzenském poutu dosud neřekl. A pak z oblohy spadne neznámý kovový předmět, vynoří se první trojnožka a vypukne to pravé peklo.

Do dramatického děje, kdy si zoufalí hrdinové uvědomují, že proti vyspělé nepřátelské technologii musejí využít veškerý svůj důvtip, odvahu a odhodlání, se Sakaiovi podařilo nenásilně naroubovat téměř všechny čtenáři známé (důležité) postavy. Občas je to sice jen takové cameo (kniha se skládá ze šesti sešitů), na druhé straně mezi těmi zásadními postavami dokáže tvůrce rozjet i tragickou milostnou linii, jejíž vznik už v běžné řadě anticipoval. A životní příběh některých dokonce neváhá definitivně uzavřít. Jasně, v samotném závěru to sice celé tak nějak zrelativizuje (a celkem lišácky propojí se zmíněným speciálem Vesmírný Usagi), ale emocionálně svého čtenáře dostane, o tom žádná. A to tak, že když se v závěrečné části žánr více než lehce otře o gundam (příběhy s humanoidními roboty ovládanými lidmi), nepůsobí to ani hloupě, ani komicky.

Když v úvodu Sakai slibuje Usagimu, že Senso (což znamená „válka“) bude mít ty nejlepší kresby, které kdy dělal, nepřehání. Ať už je to bitva dvou feudálních armád se samuraji v plné zbroji nebo děs a hrůza z vraždícího nepřítele, zástup uprchlíků, jenž v dešti opouští své domovy, zoufalá sebevražedná gesta či intimní dialog, autor je pořád věrohodný a čtenář se ani nepozastaví nad tím, že sleduje antropomorfní hrdiny. Jednou větou – Senso je bezesporu nejlepší speciál s Usagim a troufnu si říct, že strčí do kapsy i některé svazky běžné řady.

Vedle galerie obálek, z nichž většina je prostě úžasná, lze v závěru nahlédnout i do tvůrčího procesu a zalitovat, že se do finální podoby příběhu neprosekali slepý prasečí šermíř Zato Ino a jeho dcera.