Zde se nacházíte: 25fps » Komiks » „Doufám, že to suflé moc nespadlo.“

„Doufám, že to suflé moc nespadlo.“

„Doufám, že to suflé moc nespadlo.“

RECENZE – KOMIKS: Dobrodružství Jeronýma Moucherota (François Boucq) – JAROSLAV STUCHLÝ –

V edici MDEK nám už vydavatelství CREW zpřístupnilo nějaké to fantasy, politický thriller, sci- fi, noirovou detektivku, porno tvářící se jako historický thriller či sci- fi, ale něco takového, jako jsou Dobrodružství Jeronýma Moucherota, tady ještě nebylo. Na přebalu se sice kdosi snaží čtenáři namluvit, že scenárista a výtvarník François Boucq je stejná krevní skupina jako Monty Python, Woody Allen a David Lynch, ale příliš tomu nevěřte. François Boucq je především svéráz, jehož zálibu v metahumoru si buď zamilujete, nebo jej budete považovat za naprostého šílence, který ovšem suverénně vládne (nejen) onou pověstnou francouzskou „čistou linkou“.

Jeho hrdina Jeroným Moucherot pracuje jako podomní pojišťovák (dokáže sám sebe pojistit i proti spánkovému riziku), chodívá oblečen do šatů s leopardím vzorem, rád si nechává říkat Tygr bengálský, ze všeho nejvíc nesnáší nepředvídatelno (kterého se mu ovšem dostává na každém kroku) a v brýlích a s nosem probodnutým plnicím perem vypadá skoro jako Václav Klaus, neblahé paměti. Boucq své komiksy o něm (svazek obsahuje alba Žralok domácí, Hrr na nepředvídatelno! a Pepitová pohroma) koncipoval jako výlet do světa, v němž je možné úplně všechno. Už jen ten skvostný nápad předestřít hned v úvodu před čtenáře zhmotněnou metaforu „velkoměstská džungle“. Moucherotovi jsou ovšem typičtí maloměšťáci (právě proto mě rozesmála ta zmíněná podoba s Klausem), do jejichž rodiny zasáhne nečekaná událost: ze stěny jejich bytu se vynoří žralok a odnese jedno z dětí. Otec Jeroným se s pomocí souseda (Leonarda da Vinciho) musí vydat na záchrannou misi. Upřímně, v tomto prvním albu mě pobavily spíše jednotlivosti, jako například celostránkové dohadování se hlavního hrdiny se zbytkem rodiny zavřeným v komoře na košťata o platném hesle, metaforické „mašiny neštěstí“ nebo krabí filozofická rozprava, jež opravdu připomíná některé absurdní dialogy z raných filmů Woodyho Allena.

Střední část, skládající se z kratších příběhů anekdotického charakteru, lze považovat za geniální. Zejména pasáž Manga-džitsu, v níž Boucq spojil svou zálibu v japonských komiksech a bojových uměních, nemá chybu. Naplno využívá možností komiksového média, aby referoval…o komiksovém médiu. Navíc si postupně začnete čím dál víc všímat překladu Richarda Podaného a při třetím albu již budete nad jeho prací uznale pokyvovat hlavou jako ten klasický (dnes už retro) pejsek do auta. Třetí album je totiž surrealistická road movie, kde už nikoho nepřekvapí, že Moucherotovi jedou autem (které v úvodu jen taktak unikne hromadnému znásilnění) po drátech vysokého napětí a z ohrožení frontální poruchou s technokratickým pepitovým vzorem je zachraňuje mluvící myšlenka uniklá z mraku připomínajícího Rodinova Myslitele. Nejlepší jsou ale stejně ti trpaslíci „povyšující kýč na úroveň naprostého vytržení.“

Při čtení anotace jsem si říkal, že tenhle komiks bude pěkná blbost. A ona to také svým způsobem blbost je, ale tak nápaditá, perfektně výtvarně zpracovaná a láskyplná ve vztahu k použitému médiu, až je neodolatelná. Patrně nestrhá prodejní žebříčky tak jako třeba Druuna, ale pokud Serpieriho porno vydělá na experimenty typu Jeronýma Moucherota, jsem ochoten vzít ty nahé zadky v edici MDEK na milost.

 

François Boucq

Dobrodružství Jeronýma Moucherota

CREW, Praha 2017
200 stran
589 Kč

 

 

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 249

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru