Vhušššš… Klank klank…

Publikováno: Veronika Zýková Publikováno dne: 16. dubna 2017 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Ryby. Útok z hlubin (Džundži Itó) – VERONIKA ZÝKOVÁ –

V nakladatelství CREW se po akčním All You Need is Kill rozhodli vydat další mangu, tentokrát hororovou. Její autor, Džundži Itó, se proslavil třídílnou Spirálou (Uzumaki), která vyšla i u nás. Mezi jeho další díla patří manga série Tomie o krásné dívce, která přivádí k šílenství muže i ženy. Zatímco pro Spirálu posloužily jako inspirace pozitivní zobrazování spirál v japonské popkultuře a tvorba H. G. Lovecrafta, nápad na dvoudílné Ryby (Gyo), které si máme možnost nyní přečíst česky vcelku, podnítil slavný horor Stevena Spielberga Čelisti. Hrozbu z hlubin však Džundži Itó posunul ještě dál, když ryby vybavil nohama a dalšími přídavnými mechanismy.

Tadaši je se svou přítelkyní Kaori na výletě u moře. Podivný úkaz, který Tadaši spatří během potápění, a následný všudypřítomný puch se podepíší na psychické (ne)pohodě páru, která eskaluje v hádky. A co teprve když jsou oba svědky poletování ryby s nožičkami, která měla být po zásahu kamenem už dávno mrtvá. Jedna věc jsou rybí příšery a jejich původ, ale co ten odporný smrad, který zamořuje okolí a deptá všechny široko daleko?

Předností Ryb je sugestivní vyobrazení rybích příšer, jejich pohybů, a také barvité líčení puchů. Nepřehlédnutelnou součástí knihy jsou hojně užívaná citoslovce, která přibližují zvuky, jež ryby vydávají. Dohromady to funguje jako opravdový ohňostroj hnusu takřka od počátku do konce. Džundži Itó zjevně rád nechává své postavy trpět a přivádí je do stěží předvídatelných situací, Tadaši i Kaori si tedy opravdu „užijí“. Děsivost nevychází ani tak z překvapení či úleku, spíše z nechutnosti, která je dohnána do bizarních rozměrů. Kdo by čekal nějaký jasný závěr nebo vysvětlení, bude zklamán. Zůstává řada otázek a nabízí se různé interpretace.

Džundži Itó při tvorbě svých děl čerpá inspiraci u mistra hororu H. G. Lovecrofta. (Mimochodem, takto Džundži Itó svého oblíbence vyobrazil.) Příkladem přístupu, který má k Lovecraftovi blízko a osobně si jej cením více než Ryb, je druhý z bonusových příběhů, jež jsou přítomny na konci svazku. V obou autor dokazuje, že si dokáže poradit i na malém prostoru. První, Přesmutný příběh o nosném pilíři, je opravdu kratinký, ale nese nevysvětlitelnou záhadu, která jej činí přitažlivým. Zmíněný druhý příběh, Záhada zlomu v Amigaře, pracuje s nepotlačitelnou touhou, vycházející z touhy po neznámém, jež se vzpírá racionálnímu uvažování. Ta přivádí přítomné jedince k tomu, aby vlezli do děr vzniklých zemětřesením ve skále, které nesou přesné obrysy jejich těl. Zde si autor vystačí bez jakýchkoli podivných příšer, jen s lidmi, a funguje to skvěle.

P.S. O tom, jak dopadlo filmové zpracování Ryb, si můžete udělat představu například zde.