Zde se nacházíte: 25fps » Aktuality » Přijďte na projekci Archy světel a stínů u příležitosti Dne Afriky

Přijďte na projekci Archy světel a stínů u příležitosti Dne Afriky

Přijďte na projekci Archy světel a stínů u příležitosti Dne Afriky

Na úterý 22. května od 19.00 ve Francouzském institutu v Praze přichystala Česká rozvojová agentura projekci nového českého celovečerního dokumentu Archa světel a stínů. Snímek, který má v současnosti na stránkách csfd.cz hodnocení 87 %, bude promítán v české verzi s anglickými titulky. Po skončení filmu následuje debata v českém jazyce s režisérem filmu Janem Svatošem a Janem Blinkou, který má v ČRA na starosti projekty realizované v Etiopii a Zambii. Vstup na akci je zdarma, místo v sále je ale z kapacitních důvodů nutné si rezervovat na stránkách Francouzského institutu.

„K příběhu Martina a Osy jsem se dostal poprvé v roce 2008 při studiu na FAMU – ve skriptech byla zmínka o dvou dokumentárních filmech jistého Martina Johnsona. Překvapil mě rok jejich vzniku, protože v té době se většina ‚afrických filmů‘ natáčela ve studiích v USA nebo Evropě a za autentické se jen na oko vydávaly. Podrobným studiem dostupných materiálů jsem se dopátral až k Safari muzeu v Kansasu, jehož vedení s nadšením přivítalo možnost spolupráce.“

Vzpomíná Jan Svatoš na první impuls k natočení dokumentárního snímku, jemuž předcházelo téměř 10 let příprav, rešerší a pátrání ve filmových archivech, včetně knihovny Kongresu ve Washingtonu.

Realizaci myšlenky na natočení téměř neznámého příběhu filmových průkopníků, manželů Martina a Osy Johnsonových, předcházela fotografická expedice do Keni v roce 2010, jejímž výsledkem byl trojnásobně oceněný dokument Africa obscura.

„Tento film byl více méně příběhem fotografie jako obrazového média. Zorganizoval jsem tehdy fotografickou expedici a odjel na sever Keni se starou analogovou technikou. Naším cílem byla jakási fotografická katarze, navíc v opomíjených končinách vyprahlé severní Keni. Zatímco v Africa obscura jsme hledali konkrétní místa, kde Johnsonovi působili nebo která navštívili, ve filmu Archa světel a stínů se zaměřuji na jejich život i odkaz v širších souvislostech,“ přibližuje Jan Svatoš.

Dokument Archa světel a stínů tedy nejen, že vůbec poprvé prezentuje unikátní archivní záběry z Afriky pořízené ve 20.–30. letech minulého století a podává tak svědectví o zrození filmové divočiny a o mizení jejího předobrazu, ale chce připomenout pozoruhodný život Johnsonových a jejich moderní myšlenky blízké současným idejím humanismu a ochrany životního prostředí.

„Přestože Johnsonovi žili v minulém století, s námi je spojuje mnoho současně velmi aktuálních témat. Jejich příběh je příběhem o vyvracení stereotypů, o lidské odvaze, o ochraně přírody, o respektu k jiným národům, ale také o oddaném manželském vztahu, o moci Hollywoodu a ironii osudu,“ dodává Jan Svatoš.

Zásadním momentem pro vznik filmu byla spolupráce s pracovníky kansaského Safari muzea, kteří tvůrcům umožnili využití archivních materiálů, jejichž nominální cenu lze jen těžko vyčíslit. Této spolupráci hodně pomohla událost z roku 2010, kdy čeští tvůrci našli uprostřed pralesa na hoře Marsabit místo, kde stávala temná komora Johnsonových. To se nepodařilo ani expedici National Geographic. I přesto nebylo vůbec snadné získat na natočení filmu dostatek financí, vedle podpory Státního fondu kinematografie tvůrci proto rozjeli i vlastní crowdfundingovou kampaň. Janu Svatošovi pomohlo také setkání se slavným režisérem Wernerem Herzogem, s nímž svůj tehdy připravovaný snímek konzultoval.

„U něj jsem pochopil, že absolutní tvůrčí svoboda stojí i za výrobní prodlevu. Že je dobré práci na filmu klidně přerušit, vydělat další peníze a pak se k němu vrátit,“ vzpomíná Svatoš.

Na příběhu Johnsonových je překvapivá míra jeho zapomnění. Ve své době totiž byli celebritami na stejné úrovni jako Charlie Chaplin nebo Jack London a do Keni za nimi neváhala odjet i britská královská rodina. Přesto nebyl jejich příběh filmově zpracován, dokonce ani v USA. Akorát v 90. letech o nich vznikla francouzská televizní reportáž. Na druhou stranu jsou Johnsonovi jaksi latentně „přítomni“ v jiných filmech, jejichž tvůrce přímo či nepřímo inspirovali, jako jsou například všeobecně známé filmy o lvici Else, Flahertyho vůbec první dokument Nanuk, člověk primitivní nebo filmový Tarzan, v němž byly využity autentické záběry afrických zvířat natočené Martinem Johnsonem. Dnes jejich archivní záběry oceňují nejen v Keni, ale i na Vanuatu či na malajském Borneu za vůbec nejstarší kinematografický záznam jejich země a předků. Johnsonovy noční fotografie také inspirovaly kapitána Roberta Obreina z  Kenya Wildlife Service k revolučnímu systému monitorování posledních 78 nosorožců černých a snímky malajského Sabahu zase posloužily k obnově budov zničených ve druhé světové válce při japonských náletech.

V souvislosti s narůstající popularitou masového cestování za africkou divočinou a její odvrácenou stránkou se poselství Johnsonových může jevit jako paradox. Ve své době totiž Johnsonovi prosadili fotografování na úkor intenzivního sportovního lovu, který v Africe neudržitelně praktikovala smetánka ze Západu. Dnes Afrika čelí opačnému problému, kterým je masový turismus. A fotoaparát v něm opět sehrává stěžejní roli.

„Mně osobně k jejich příběhu dovedl otřesný zážitek z mé první návštěvy Afriky v roce 2007. Tehdy jsem zažil frontu na levharta obklíčeného asi 15 automobily a viděl jsem ‚fotografy‘, kteří jsou pro dobrou fotku schopni porušovat pravidla a ohrožovat zvířata. Dnes do Afriky jezdím především za přáteli, které mám i mezi domorodci. Podle mě je někdy lepší foťák odložit a jen se dívat nebo poslouchat. Ono momentální ‚ne-fotografování‘ má na pořízení vytoužených snímků leckdy větší vliv než bezduché mačkání spouště,“ říká ze své osobní zkušenosti Jan Svatoš.

Akce organizovaná Českou rozvojovou agenturou se koná u příležitosti Dne Afriky.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

IDF

Počet článků : 47

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru