Nekonvenční dospívání Lady Bird

Greta Gerwig je výraznou osobností amerického nezávislého filmu nejen před kamerou, ale i za ní. Zahrála si například ve filmech Ženy 20. století, Noci a víkendy, Mistress Amerika či Frances Ha, kromě prvního jmenovaného se u všech podílela na scénáři a Noci a víkendy dokonce spolurežírovala. Lady Bird je jejím sólovým režisérským i scénáristickým debutem (před kamerou se tentokrát neobjevuje), jenž získal pět nominací na Oscara a hlavně srdce mnoha diváků a divaček.

Je rok 2002 a umělecky založená, poněkud rebelující sedmnáctiletá Christine „Lady Bird“ McPherson (v podání Saoirse Ronan) je v posledním ročníku střední katolické školy. Touží dostat se na univerzitu a nemůže se dočkat, až ze Sacramenta odejde někam, kde je kultura. Jak ale sama zjistí, cesta za splněním snů není jednoduchá, obzvlášť když se k tomu připojí jedna (ne)milá skutečnost – její dospívání.

Lady Bird není zakřiknutá dívka, která by se teprve v průběhu filmu učila, jak vyjádřit svůj názor a donutit lidi kolem sebe, aby ji poslouchali. Naopak. Hned z první scény filmu mezi ní a její matkou Marion (Laurie Metcalf) je divákovi jasné, že je to dívka s názory, za které se nestydí, stojí si za nimi a odmítá poslouchat jakoukoli kritiku. Říká věci narovinu, je sebevědomá a cílevědomá. Její projev, oblečení a růžové vlasy budí pozornost samy o sobě, Lady Bird chce všem dát na první pohled vědět, že odmítá být jako ostatní. Greta Gerwig však svoji hlavní hrdinku neidealizuje, neukazuje ji pouze v pozitivním světle, což je nejvíce patrné na jejím vztahu s matkou. Lady Bird a Marion jsou povahově skoro stejné, proto je pro obě těžké spolu vycházet. Marion je v některých replikách ke své dceři přehnaně kritická, ta ale z principu odmítá svou matku poslouchat a připustit si, že by v některých věcech mohla mít pravdu.

Vztah Lady Bird a Marion je klíčovým vztahem snímku. Ten stojí nejen na hereckém výkonu Saoirse Ronan, ale z velké části také na výkonu Laurie Metcalf a na jejich vzájemné chemii. Greta Gerwig se snaží být v zobrazení tohoto vztahu objektivní. V několika momentech ukazuje, jakým způsobem na neshody reaguje Marion, jak jí neustále dohadování se mrzí. Menší konflikty jako ve scéně v obchodě s oblečením, kdy Marion do své dcery rýpá kvůli tomu, jak se šourá, jsou rázem zažehnány a zapomenuty poté, co se pozornost obou postav nečekaně přesune na šaty. Právě takové momenty a dialogy působící zcela přirozeně i díky tomu, že je známe ze svých vlastních vztahů s rodiči či přáteli, a dělají z filmu víc než pouze další drama o dospívání.

Dalším důležitým člověkem v životě Lady Bird je její nejlepší kamarádka Julie Steffans (Beanie Feldstein). Ani ona nezapadá do škatulky konvenčně krásné, bohaté a všeobecně populární dívky, o to více zamrzí, když se Lady Bird rozhodne kamarádit právě s tímto typem dívek a Julii na čas opustí. Hledání si nových přátel, ztrácení kontaktu se starými a uvědomování si, co je podstatou přátelství, k dospívání samozřejmě patří. Nicméně v kontextu si divák říká, jestli bylo uchýlení se k takovému klišé opravdu nutné.

I když milostné poměry nejsou nejpodstatnějšími vztahy filmu, jsou samozřejmě přítomny. Hrdinka sama osloví Dannyho (Lucas Hedges) a zpočátku to vypadá, že v něm našla ideálního kluka. Jenže její naděje na romantický vztah s Dannym brzy pohasne. Timothée Chalamet v roli Kyla na sebe strhává pozornost v každé ze scén, kde se objeví. Kyle také nejdříve vypadá jako kluk snů, je členem hudební skupiny a na rozdíl od Lady Bird, Julie i Dannyho mezi ostatními docela populární. Avšak ani on není žádným princem na bílém koni a první romantický vztah protagonistky v sobě moc romantiky nemá. I díky Kylovi si tak uvědomí, co pro ni znamená přátelství s Julií a jakým člověkem by doopravdy chtěla být.

Gretě Gerwig se podařilo zobrazit dospívání s humorem a (chvílemi brutální) upřímností, a zároveň se dotknout i závažnějších problémů. Jedním z velkých témat jsou ekonomické problémy rodiny McPhersonových, které jsou pro Lady Bird hlavní překážkou k přihlášení se na vysněnou univerzitu a případnému nástupu ke studiu mimo Sacramento. Autorka zkrátka ukazuje, že dospívání dívek není pouze o klucích, nákupech a přeměny ošklivého káčátka v labuť. Věřme, že podobně jako Lady Bird na konci filmu, i režisérka snímku vstupuje do nové etapy svého profesního života a nezůstane pouze u svého debutu.