Čtyřiadvacet erotických jednohubek

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 23. září 2018 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Svůdné schůzky (různí autoři) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Přiznávám, že si recenzní výtisky nechávám posílat do práce. Před několika měsíci se mě kolegyně zvědavě zeptala, co mi to jako chodí za knížky.
„Porno. Však mě znáš,“ odvětil jsem a všichni přítomní v kanceláři školy se zasmáli, protože jim ta představa připadala naprosto absurdní. Doba však pokročila, nakladatelství CREW se odvážně vydalo do vod erotického komiksu a já si budu muset podobné vtipy napříště nejspíš odpustit.
Svůdné schůzky jsou totiž antologií frankofonních erotických komiksových minipovídek, které v zemi svého vzniku vycházely na počátku 90. let minulého století.

Svazek je rozdělen do dvou částí. Název té první jsem na první pohled nesprávně přečetl a Svůdné spalničky mi evokovaly něco hodně perverzního svázaného s nemocničním prostředím. Bližší ohledání ukázalo, že se ve skutečnosti jedná o Svůdné spodničky, čili si na své přijdou fetišisté zaměření na ženské spodní prádlo. Nemá smysl dotýkat se všech čtrnácti mikropříběhů, z mého pohledu čeká na čtenáře to nejlepší hned v úvodu. Proustovské závany Denise Frémonda jsou skvělou ukázkou toho, jak (pseudo)intelektuální žvanění (tentokrát o spodním prádle) vždycky tvoří jen zástěrku pro to pořádně si zasouložit. Jestliže Frémondovy dialogy vykazují téměř woodyallenovskou kvalitu, pak následující Panika pod prádelními šňůrami je top této části knihy. Jména tvůrců (Clavé a Louis Rétif) českému čtenáři patrně nic neřeknou, ale věřte mi, je to, jako kdyby Bohumil Hrabal kibicoval Vančurovi při psaní Rozmarného léta. Zbytek jsou, tvůrci (pánové a jedna dáma) prominou, scenáristicky zapomenutelné záležitosti, na nichž lze ocenit především různorodé výtvarné zpracování.

Druhá část (Svůdné schůzky) obsahuje deset kousků, které po erotické stránce o dost přitvrzují. Vyzdvihl bych tři. Zastávka Úzkost dokládá, že se lze obejít skoro bez dialogů, a přitom zabalit příběh s pointou do působivé atmosféry. Pocit vzestupu je francouzsky rozverná, skoro „rouhačská“ srandička, při čtení které by se možná kdejaký dobrý katolík („every sperm is sacred“) orosil. Na druhou stranu, proč by dobrý katolík sahal po Svůdných schůzkách, stačí, když je (v tomto případě) recenzuje dobrý protestant. Poslední palankýn je zároveň poslední povídkou celého svazku, a přestože jeho vyústění je předvídatelné a jeden detail nadživotní ejakulace na hraně, pointa dodává tomuto příspěvku jistý přesah. Ke čtenáři může zaletět ozvuk slov starozákonního krále Šalomouna z knihy Kazatel: „…co bylo, bude i nadále…nic nového pod sluncem…marnost, samá marnost.“

Zda byla marnost vydat tuto knihu, či zda dojde na její pokračování (v doslovu překladatel Richard Podaný připomíná, že antologie vznikly ve své době čtyři a svazek Svůdné schůzky obsahuje dvě z nich), ukáže čas a čtenářský zájem. Osobně si jako další chod dám něco superhrdinského. Pokud tedy za superhrdinský výkon nebudete považovat to, co předvedl vidlák Robert v povídce Trakař…