Bodnutí Červeného škorpiona

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 19. dubna 2018 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Usagi Yojimbo: Červený škorpion (Stan Sakai) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Na dveře zaťukalo jaro a to znamená, že je tu nová kniha s Usagim. Protože o této mistrovské sérii scenáristy a výtvarníka Stana Sakaie informujeme pravidelně, není potřeba zdržovat dlouhými úvody o tom, co je Usagi vlastně zač a proč je tenhle komiks geniální ve svých vrcholech a pouze výtečný v těch několika málo knihách, které vrcholu nedosahují.

Červený škorpion patří do té první kategorie. Název odkazuje ke gangu, který terorizuje kraj, jímž králičí ronin právě prochází. A zároveň funguje jako motiv spojující všechny povídky svazku.

V té první (Taiko) rolníci marně čekají na déšť, a řemeslník Minakatu proto vyrábí obří buben, aby bubnování obměkčilo bohy. Gangsteři ovšem po zbídačelých rolnících požadují výkupné a hrozí, že pokud jej nedostanou, buben zničí. Což zní trochu nelogicky, protože bez bubnu nebude déšť, bez deště úroda a bez úrody peníze na výpalné. Ale možná je Červený škorpion k celé záležitosti s bubnem a bohy stejně skeptický jako zpočátku Usagi. Asi neprozradím nic nepatřičného, když napíšu, že pršet nakonec začne a v tomto tvrdém kurosawovském dešti se odehraje finální řežba. A kurosawovský je i konec, kdy rolníci za zvuků hudby pracují na poli, a ronina, který jim vybojoval a vybubnoval život, si už pranic nevšímají.

Ropuší olej přivádí na scénu pouliční umělkyni, zlodějku a nově také podvodnici Kitsune. Tato povídka přináší vítané odlehčení, zvlášť v podobě tří Kitsuniných pomocníků, joudů, kteří nepochopili, že předvádět stejný trik ve stejném městečku v rozmezí dvou dnů, je skutečně o ústa.

Mysteriózní Návrat Pána sov (sova v japonském kontextu přináší smůlu a předpovídá smrt) je výborně rámován a ukáže Usagiho nečekaně „na lopatkách“.

Závěr (Ti, kteří šlapou škorpionovi na ocas) je rozvržen do tří dílů a je to detektivka s několika překvapivými odhaleními a působivým závěrem, který postaví Usagiho do role, v níž jsme ho tuším ještě neviděli.

Je pravda, že každá kniha s Usagim se čte sama, protože příběhy čtenáře okamžitě vtáhnou. V Červeném škorpionovi ovšem víc než kdy předtím doporučuju výrazně zpomalit. Sakai kreslíř totiž vytahuje z rukávu spoustu skvěle rozvržených panelů, a když zrovna nestřídá detail, polocelek a celek (postava Usagiho připravujícího se na cvičný souboj), dokáže ve třech čtyřech po sobě jdoucích obrázcích skvěle vystihnout změnu emocí (Usagiho výraz, když místo katany bere do rukou paličky). Dočkáme se jednoho akčního výjevu s mnoha postavami zabraného z ptačí perspektivy a také detailu na krev odkapávající z čepele. Sakai nevypadl z formy, a kdo se domnívá, že po téměř třicítce knih nedokáže přijít s ničím novým, velice se mýlí. Už jen ten moment, kdy Usagi nechá odstříknout krvavé cákance z meče, který právě vytáhl z arogantního soupeře, stojí za všechny peníze.

Těžko říct, zda se dozvíme, co si Usagi přál, když házel kawarake, jisté je, že na další ušákovo dobrodružství nemusíme čekat do podzimu. Sympatický hrdina by se měl vrátit už v létě.