Jen tak si hledět filmu

Blog Observations on film art spravovaný dvojicí wisconsinských filmových badatelů a autorů řady publikací o filmu Davidem Bordwellem a Kristin Thompsonovou funguje již od září 2006. Původně měl obsahovat zejména doplňující materiály ke knize Film Art: An Introduction, která je v řadě (nejen) univerzitních kurzů používána jako úvodní text k disciplíně nazývané film studies. Postupně se však blog rozrůstal a vstřebával do sebe nejrůznější typy textů, dalece překračující prvotní záměry: reportáže z filmových přehlídek a festivalů, analýzy jednotlivých filmů, poznámky k dějinám filmového stylu, postřehy k současným trendům nebo polemiky s jinými autory. Jak zmiňuje sám Bordwell, po odchodu do akademického důchodu se mu blog stal náhradou za přednášení.1 S tím rozdílem, že obecenstvo mu netvoří již jen posluchači filmových či mediálních studií, ale tisíce dalších čtenářů, pro které film nemusí být studijním oborem ani profesním zájmem, ale pouhým koníčkem. Od jejich uvedení do provozu navštívily stránky úctyhodné dva miliony unikátních návštěvníků a počet uveřejněných příspěvků nedávno překročil čtyři stovky.

Výhody internetového blogu oproti tištěným textům jsou zřejmé: naprostá svoboda ve výběru témat; aktuálnost, možnost reagovat na zcela současné trendy; interaktivnost, schopnost odkazovat na jiné texty či audiovizuální materiály, které jsou tak vždy vzdálené pouhé jedno „kliknutí“ myší; extenzivní využití obrazového materiálu; možnost updatů, dodatečných revizí, reakcí na podněty čtenářů. I způsob psaní na Internetu se od tištěných publikací liší. Blog umožňuje Bordwellovi a Thompsonové odpoutat se od akademického stylu a psát o filmech s humorem a výraznějším osobním vkladem. Stránky Observations on film art se tak staly prostorem, kde se seriózní badatelský zájem o film jako umění snoubí s nadhledem a neakademicky odlehčeným tónem, přístupným široké čtenářské obci.2

Jaký smysl má potom vydání knihy, která čtenáři v tištěné formě předkládá výběr z příspěvků již dříve uveřejněných na blogu? Není taková publikace vlastně zbytečná? A nedochází v ní k popření výhod internetového psaní? Domnívám se, že nikoliv. Zaprvé kniha Minding Movies představuje poměrně reprezentativní vzorek toho, o co Bordwell a Thompsonová na blogu usilují; jakýsi výběr z mimořádně hutného obsahu, v němž se nově příchozí a nezasvěcený čtenář může snadno ztratit. Zadruhé vydání knihy poskytlo autorům příležitost vrátit se k již publikovaným textům, zrevidovat je, vyjádřit se k námitkám kolegů či ke změnám ve filmovém průmyslu, ke kterým mezitím došlo. Bordwell s Thompsonovou tak mohou vést polemiku se svými kritiky nebo korigovat závěry, k nimž před dvěma nebo třemi lety dospěli. A konečně – pokud patříte mezi pravidelné čtenáře Observations on film art, jistě jste si některé z nejpodnětnějších příspěvků vytiskli, abyste si v nich mohli podtrhávat či do nich připisovat vlastní poznámky. V případě 31 textů sebraných v Minding Movies se tak o tisk už starat nemusíte, vydavatel to udělal za vás.

Kniha je přehledně rozdělena do šesti samostatných částí. V té první nazvané „The Business“ se autoři vyjadřují ke stavu zejména amerického filmového průmyslu. Kristin Thompsonová v textu „World Rejects Hollywood Blockbusters!?“ například vyvrací názor, že by Hollywood v posledních letech čelil poklesu zájmu ze strany domácích a zahraničních diváků. V dalších článcích se Bordwell zabývá filmovými sequely (jsou automaticky umělecky podřadné? a proč vlastně vznikají?) nebo snímky se superhrdiny. V oddílu „Writing about Movies“ se Bordwell mj. zamýšlí nad činností filmových kritiků a nad (ne)slučitelností filmové kritiky s akademickou sférou. „Film as Art“ obsahuje tři příspěvky, které v obecnější rovině rozvažují nad povahou filmového umění (jaké umění vlastně film je? jak je možné, že pociťujeme napětí při opakovaném sledování filmů? atd.).

Část pojmenovaná „Storytelling and Style“ obsahuje například esej „Anatomy of the Action Picture“, v níž Bordwell vyvrací časté přesvědčení, že akční snímky upřednostňují atrakce a spektakulární scény před vyprávěním příběhu. V dovětku sám vysvětluje: „Snažím se poukázat na to (…), že rozdělení na narativ a spektákl není příliš spolehlivé. Mnohdy části toho, co intuitivně označujeme jako spektákl, přispívají k rozvoji narativu.“ (s. 124) Další eseje jsou věnovány flashbackům, prequelům nebo steadicamu. Sekce „Films“ zaostřuje na konkrétní filmové tituly a najdeme v ní mj. analýzy Monstra, Milionáře z chatrče nebo pixarovského hitu Ratatouille. V posledním oddíle „Into the Future“ Bordwell a Thompsonová uvažují nad aktuálními problémy a fenomény: Změnil se způsob sledování filmů s nástupem DVD? („New Media and Old Storytelling“) Budou jednoho dne na Internetu k dispozici všechny dochované snímky, připravené k okamžitému online zhlédnutí? („The Celestial Multiplex“) Je uložení filmu na web k bezplatnému stáhnutí jednou z cest, jak dostat film k divákům (a ještě na tom paradoxně vydělat)? („Take My Film, Please“)

Výsledná publikace tak skutečně dává tušit šíři a hloubku záběru známé badatelské dvojice. Pro jednou informace na přebálce nelžou: „Seriózní, ale ne okázale vážná. Živě informativní, ale ne povýšená. A hlavně plná poučného čtení. Kniha Minding Movies předkládá řadu podnětů, které vás přimějí přemýšlet a opakovaně se vracet před stříbrné plátno.“ Pokud hledáte inspirativní čtení a preferujete papír před obrazovkou počítače, Minding Movies byste si neměli nechat ujít.

Minding Movies: Observations on the Art, Craft, and Business of Filmmaking

David Bordwell & Kristin Thompson

Chicago: University of Chicago Press, 2011

292 stran, čb ilustrace