Začátky – chvála sdíleného

Donedávna se zdálo, že nový počin režiséra Mikea Millse zůstane tuzemskému publiku utajen stejně jako jeho prvotina Thumbsucker (2005). Ani Začátky nakonec nedorazily do českých kin (kam měly původně namířeno v červenci), na rozdíl od staršího filmu ale budou co nevidět uvedeny na DVD. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybychom se o této subtilní tragikomedii časem doslechli v souvislosti s oscarovými nominacemi. Ale nepředbíhejme.

Matka grafického designéra Olivera (Ewan McGregor) nedávno podlehla rakovině a stejná nemoc je záhy diagnostikována i jeho otci Halovi (Christopher Plummer). Fatální zpráva starého muže kupodivu nezlomí, ale naopak přiměje ke zvýšené životní aktivitě, neboť přišla v okamžiku, kdy se rozhodl sdílet se světem něco, co před ním tajil po celých 45 let svého manželství. „Jsem gay,“ oznámil trochu omluvně svému synovi, uvázal si kolem krku šátek v barvách duhy a s nesmělou zvídavostí adolescenta se začlenil do homosexuální komunity v Los Angeles. Právě teď, když začal konečně chytat život za pačesy, musí umírání počkat. Pětasedmdesátníkův coming-out a sbližování se synem tvoří jednu ze dvou dějových linií filmu.

Druhá časová rovina začíná tam, kde první končí – Oliver se vyrovnává s otcovou smrtí a pozvolna nachází odvahu zaplnit nastalou prázdnotu vztahem s málomluvnou francouzskou herečkou Annou (Melanie Laurent) – možná prvním smysluplným partnerským vztahem svého života. Máte-li pocit, že jsem vám právě neurvale vyzradil zásadní informace o konci příběhu, vězte, že film začíná okamžikem, kdy osiřelý Oliver likviduje nepotřebné medikamenty zemřelého otce. Obě dějové roviny jsou totiž vyprávěny paralelně a jako třetí nitka narativního provázku se mezi ně vplétají hrdinovy retrospektivní vzpomínky z dětství na nekonvenční matku. Pomyslnými uzly, oddělujícími jednotlivé sekvence Oliverova přehodnocování vztahu k rodičům, jsou obrazové montáže dobových fotografií od 50. let po současnost s jeho přemítavým voiceoverem.

Kdo je Mike Mills a proč o něm nic nevíme? Filmová režie patří k celému vějíři dalších uměleckých aktivit tohoto renesančního muže a dle jeho slov je zkrátka jen dalším způsobem, jak komunikovat s lidmi. Mills mimo jiné vydal dvě knihy fotografií, jako výtvarník a designér je zodpovědný například za grafickou podobu alb hudebních skupin jako Beastie Boys nebo Sonic Youth, ilustroval knihy a navrhoval filmové plakáty. Za kameru se nejprve postavil jako režisér řady videoklipů a reklam, později realizoval několik středometrážních dokumentů a na poli celovečerního hraného filmu debutoval osobitou, ale nejednoznačně přijatou tragikomedií Thumbsucker. Začátky na Millsův celovečerní debut do jisté míry navazují – tématem obou snímků je překonávání strachu žít život podle vlastních představ a z možného zklamání nejbližších lidí. Ale zatímco Thumbsuckera, adaptaci literární předlohy o náctiletém chlapci, který si v podvědomém strachu z dospělosti cucá palec, mohl docela dobře natočit i jiný režisér, Začátky jsou zcela autorským dílem Mikea Millse. Celá historie coming-outu muže v pokročilém věku i jeho onemocnění je totiž autentickým příběhem režisérova otce a osiřelý Oliver je sám Mills. Jedinou zcela fiktivní postavou je Anna.

Témata jako rakovina nebo coming-out přirozeně svádějí k podezření, zda neslouží Začátkům jako oscarový kalkul a nejsou-li ve filmu zneužita k citovému vydírání. Věřím, že nikoli. Mills s oběma silnými motivy zachází s rozmyslem a tu včasným střihem, jinde zase výběrem rozverné jazzové hudby míří proti srsti očekávanému patosu jistých situací, jež nevyhnutelně musí odvyprávět, a odvrací možné nařčení z falešné sentimentality. Jak bolestínství, tak kazatelské sklony jsou mu zcela cizí a jeho film přes objektivně smutný děj působí pozitivně, inspirativně a očistně.

Teprve při pročítání režisérova blogu jsem si ale uvědomil, v čem spočívá skutečné kouzlo Začátků, jejich obtížně popsatelná lehkost, srdečnost a autenticita. Filmový řetězec drobných epizod, osobních vzpomínek a volných asociací se totiž velmi podobá právě způsobu, jakým lidé komunikují na osobních blozích nebo sociálních sítích. K pojmenování Millsova dialogu s diváky se proto lépe hodí výraz „sdílení“ než „vyprávění“. Na onom blogu nenajdete obvyklé sebevědomé PR texty o tom, co se film chystá prohlásit o stavu nemocného světa, jak geniální je jeho režisér, jaká tabu novým filmem statečně porušuje, proti jakému nešvaru bojuje a že se všichni zúčastnění jednohlasně shodují, že jde o nejzásadnější film desetiletí. Žádná silná slova. Se skromností, pokorou a srdečností se Mike Mills dělí o velmi osobní a bezstarostně subjektivní dojmy z rozmanitých literárních, filmových či hudebních artefaktů (počínaje sbírkou básní Charlese Bukowského a zdaleka nekonče českými filmy Miloše Formana) a o tom, co pro něj znamenají. Ze samotného filmu sálá stejně nestrojené přání přátelsky se podělit o něco osobního s lidmi, kteří jsou ochotni (ale nikoli nuceni) sdílené přijmout.

Nejen z povinnosti, ale i s radostí musím referovat o znamenité práci všech tří protagonistů. Ewan McGregor jako jediný z nich vystupuje v obou časových rovinách. Oliver je silně introvertní postava a ve většině situací je analogicky k režisérovi pozorovatelem či glosátorem děje; jen zřídka do něj aktivně zasahuje. Relativně nejupovídanější dialogy navíc vede s Arthurem, což je Halův teriér, o něhož se hrdina po otcově smrti stará. Díky McGregorově výmluvné řeči těla a přesvědčivé souhře s oběma lidskými partnery ale není těžké porozumět jeho emocím a – nemá smysl se tomu slovu vyhýbat – s pochopením je sdílet.

Také Anna je poněkud skoupá na slovo, dílem z důvodu  jazykové bariéry mezi postavami Francouzky a Američana, dílem pro onemocnění hlasivek, jež je postavě přisouzeno. Kreativní způsoby nonverbální komunikace, které Mills svým hrdinům vymyslel, zábavně ozvláštňují jejich sbližování, nutí Olivera vylézt z introvertní ulity a dodávají Anně dráždivé tajemství. Melanie Laurent i beze slov a bez afektu vdechla Anně stejnou vitalitu i vnitřní klid, jaké Oliver obdivoval na otci. Za scénu jejich seznámení na maškarním večírku, kam Oliver dorazí v kostýmu Sigmunda Freuda a na terapeutickém kanapi nalezne Annu, vzhledem k momentálnímu handicapu v příznačném kostýmu komika z němé éry, by autoři romantických komedií jistě zcela neromanticky prodali babičku.

Stejně jako mnozí herci nejstarší generace za postavu Hala, která je stejnou měrou nositelem naděje a inspirace, předávané divákům, jako i benefičně-bilanční příležitostí onoho druhu, jaký se často těší pozornosti oscarové Akademie. Jedenaosmdesátiletý Christopher Plummer dodal svému hrdinovi potřebnou vitalitu, humor, ale i rozvahu a důstojnost, která postavu uchránila od možného zkarikování. Prožil s Halem úsměvné rozpaky z neznámé situace i utajovaný strach z blízké smrti a troufám si tvrdit, že cena Hollywood Award, jíž byl herec za svou práci odměněn před několika týdny, zřejmě nebude poslední.

Ovšemže se Začátky nebudou líbit všem. Protože příběh postrádá antagonistickou sílu a otevřený vnější konflikt, části publika bude film připadat nedramatický. Také až pohádkově bezproblémová romance Olivera a Anny si pravděpodobně najde své kritiky. Nakonec přirozeně dojde i k obviňování z kalkulu, sentimentu a kýčovitosti, jež jsem se výše pokusil vyvrátit. Ale začátky s malým i velkým „z“ už jsou takové. Berte, nebo nechte být.

Beginners

Scénář a režie: Mike Mills
Kamera: Kasper Tuxen
Střih: Olivier Bugge Couté
Hudba: Roger Neill, Dave Palmer, Brian Reitzell
Hrají: Ewan McGregor (Oliver), Christopher Plummer (Hal), Mélanie Laurent (Anna), Goran Visnjic (Andy), Kai Lennox (Elliot), Mary Page Keller (Georgia), Keegan Boos (malý Oliver), China Shavers (Shauna), Melissa Tang (Liz), Amanda Peyton (hostitelka večírku), Luke Diliberto (Zelená čarodějnice), Lou Taylor Pucci (kouzelník), Jodi Long (doktorka Long)
USA, 2010, 105 minut
Na českých DVD od: 16.11.2011 (Bonton)