Romance mezi Hollywoodem a americkou vrcholovou politikou

Za dvojznačným názvem When Hollywood Was Right se skrývá poutavé pojednání o tom, jak neformální koalice filmových celebrit, studiových bossů a kalifornských politiků přispěla k obrodě republikánské strany, a tím i k přepsání politické mapy v USA 20. století. Donald T. Critchlow svou knihu otevírá kapitolou o 30. letech, během nichž byli republikáni na ústupu a Hollywoodu (a celé Kalifornii) dominovali lidé inklinující k levicovým názorům. Zarytí republikáni jako režisér Cecil B. DeMille nebo viceprezident MGM Louis B. Mayer čelili mnohonásobné přesile v podobě levicových herců (James Cagney, Humphrey Bogart, Bette Davis, John Garfield) či scenáristů (Dalton Trumbo, John Howard Lawson). Ve 40. letech – a zejména po skončení druhé světové války – se však situace začala měnit. Hlavní příčinou byl šířící se antikomunismus, který mnoho hollywoodských osobností postrčil k pravicovým názorům. Z těch nejznámějších se to týkalo například Garyho Coopera, Roberta Taylora, Clarka Gablea, Spencera Tracyho, Barbary Stanwyck, Ginger Rogers nebo Charlese Coburna. I díky jejich podpoře došlo v tomto období k oživení republikánské strany na státní (kalifornské) i celonárodní úrovni.

Antikomunistické nálady byly silně podpořeny sérií hollywoodských stávek v letech 1945 a 1946 i nechvalně proslulými výslechy Výboru pro neamerickou činnost. Zatímco desítky levicových tvůrců skončily na černé listině bez možnosti najít pracovní uplatnění, jejich pravicově smýšlející kolegové navázali přátelské vztahy s některými kalifornskými politiky a mj. v roce 1950 dopomohli Richardu Nixonovi ke zvolení do senátu. O tři roky později se Nixon stal 36. viceprezidentem USA. Podporu republikánské vládě v té době deklarovali například John Wayne, Walter Brennan, James Stewart nebo Robert Montgomery. Jak Critchlow přesvědčivě dokazuje, hollywoodské celebrity byly pro republikánský úspěch klíčové, když straně dodávaly nejen peněžité dary, ale především potřebnou publicitu. Třetí stranu trojúhelníku tvořili podnikatelé jako Leonard Firestone (z rodiny movitého výrobce pneumatik) nebo Justin Dart (napojený na řetězec dragstórů Walgreens), jejichž úlohu rovněž nelze podcenit.

V polovině 50. let se ovšem republikáni opětovně dostali do krize, která vyvrcholila Nixonovou porážkou v prezidentských volbách v roce 1960 a o dva roky později i ve volbách guvernérských ve státě Kalifornie. Přibližně ve stejné době došlo k rozkladu hollywoodského studiového systému. Republikánská strana zároveň přišla o podporu hollywoodských veteránů, kteří se definitivně stáhli z veřejného života nebo v pokročilém věku zemřeli (Louis B. Mayer, Cecil B. DeMille). Naopak stále větší počet celebrit se identifikoval s demokratickou stranou – jmenovat můžeme herce Kirka Douglase, Burta Lancastera, Marlona Branda, Paula Newmana nebo herečky Janet Leigh, Joanne Woodward  a Marilyn Monroe.

Málokdo čekal, že k (opětovné) obnově republikánů největší měrou přispěje právě jeden z hollywoodských insiderů, totiž bývalý herec spojený především se společností Warner Bros. Zatímco ve 40. letech se profiloval jako liberál, v 50. a 60. letech Ronald Reagan dokonal obrat ke konzervativním názorům a jakožto zdatný řečník a schopný vyjednavač se v roce 1966 stal na dvě volební období kalifornským guvernérem. Největší úspěch jeho samého i celé republikánské strany ovšem přišel o několik let později, když byl opakovaně zvolen do prezidentského úřadu. Byl to právě Reagan, který dokonal triumf americké pravice, v nějž její představitelé doufali celých čtyřicet let.

Critchlowova kniha je pozoruhodným příspěvkem dějinám Hollywoodu i americké politiky. Autorovi se daří poukázat na těsné propojení šoubyznysu a stranické politiky a současně napadnout častý pohled na Hollywood jako na baštu liberálních názorů (rozšířený díky osobnostem jako John Garfield,  Jane Fonda nebo Sean Penn). Critchlow s pomocí řady archivních materiálů, například osobní korespondence, dokazuje, že „renesance“ republikánské strany za přispění Hollywoodu byla systematickým procesem, do nějž se zapojily stovky osobností. Dojem z četby zbytečně narušují nepochopitelné lapsy v přepisech vlastních jmen, kterých jsem objevil desítky (jen namátkou: Will H. Hayes, Charleton Heston, Walter Wagner, Joseph Cotton, Peter Lorrie, George Stephens, Clifford Odet ad.). Méně časté jsou faktografické omyly, jako když autor Kazanově snímku V přístavu připisuje dvanáct Oscarů nebo když bývalé Československo identifikuje jako současnou Českou republiku a zapomíná na naše východní sousedy. Závěr, v němž Critchlow píše, že se v roce 1980 Reaganovým zvolením republikánům „otevřely brány nebeské“, je zbytečně patetický a příliš nezapadá do jinak věcného tónu publikace.

Tyto výtky by však v žádném případě neměly odvést pozornost od objevného obsahu, za kterým stojí poctivě odvedená práce.

When Hollywood Was Right

Donald T. Critchlow
Cambridge University Press
2013, 224 stran
ISBN 978-0-521-19918-6
cena 18.99 liber / 27.99 dolarů
knihu lze objednat na stránkách vydavatele