Vzhůru do nekonečna… a ještě dál s Press Startem

REPORT: Press Start vol. 5  (Bio Oko, 28. 5. 2015) – KVĚTA LUJKOVÁ –

„A co tam vlastně budete dělat?“ zeptal se můj známý, dlouholetý hráč a herní youtuber, když jsem mu oznámila, že s kamarádkou hodláme jít na letošní Press Start jako novinářky. Takže hned na úvod si uděláme jasno – nemusíte mít doma sběratelskou edici Zaklínače III, abyste mohli jít na tento tematický večer, můžete být klidně čtvrtí ze tří v Mario Kart, kterého si šlo zahrát na WiiU v předsálí kina. Na Press Start vás nevedou vaše herní skilly, ale vaše zájmy. A pokud se vaše zájmy a koníčky točí kolem vesmíru, pak byl letošní díl právě pro vás. U předešlých jsem bohužel nebyla (nicméně reporty z nich najdete na našich stránkách tady, zde, tady a ještě tu), takže nemohu nabídnout srovnání, ale soudě dle potlesku a toho, že ač se přednášky protáhly do půlnoci, nikdo neusnul, ba právě naopak – někdy to v publiku šumělo diskuzí (nebo pípalo budíky na mobilu, protože Pavel Dobrovský požádal diváky, aby ho po čtyřiceti minutách vyhnali z pódia a on tak neprotáhl). Přednášky byly rozloženy do čtyř bloků, přičemž ne všechny se týkaly jen videoherního světa, ale snažily se seznámit návštěvníky i se současnými vědeckými trendy, co se dobývání vesmíru týče.

Večer s podtitulem …to begin cosmos začal přednáškou novináře a cestovatele Pavla Dobrovského, jenž se zaměřil na historii videoher, které se buď odehrávají ve vesmíru nebo se jedná o vesmírné simulátory. Byla to hromada her. Ta první z nich se jmenovala SpaceWar! a na univerzitním počítači PDP-1 ji v roce 1962 naprogramoval Steve Russell podle inspirace ze scifi knih. Na začátku 70. let se však hry přesunuly z Petriho misky universitního prostředí díky Computer Space (1971), která už existovala na hracím automatu. Právě snadno přenosné hrací automaty zajistily hrám mobilitu, která je zavedla do zábavních center běžného života – hospod a heren. Ne náhodou měly videohry v počátcích své existence prostý status zábavy pro široké davy jako před nimi kinematografie. A byla to také ona, která zásadním způsobem promluvila v následujícím desetiletí do vývoje her s vesmírnou tematikou. Filmy jako Hvězdné války, Battlestar Galactica nebo Star Trek podnítily touhu po vesmírném spektáklu, takže už nešlo jen o to postřílet pár nepřátelských lodí v herně, ale sednout si s kamarády doma a užít si příběh (to ve své době zužitkovala firma Atari). Dobrovský zmínil i mnoho simulací a jejich cestu z armádních pomůcek do videoherního prostředí. Žánr simulátorů definovala průzkumná hra Elite (1984), která zůstala ve svém principu (samozřejmě nemluvím o grafické stránce) až do své letošní obdoby Elite: Dangerous prakticky nezměněna. Zajímavé na této přednášce bylo sledovat, jak se videohry proměňovaly a vyvíjely v interakci s dalšími médii a vědeckými poznatky. Takovým příkladem za všechny je EVE Online (2003), hra, ve které je, s trochou nadsázky řečeno, možné vše – propojení komplikované simulace, obřího multiplayeru a složité politiky (i neuvěřitelného internetového byznysu).

Druhá část večera patřila hře Space Engineers, která náleží mezi tzv. sandbox games, hry s otevřeným světem, ve kterých se hráč může svobodně pohybovat a v rámci stanovených pravidel si stavět svůj vlastní zážitek. V případě Space Engineers se vše točí kolem stavby kosmických lodí, které mohou hráči budovat z několika desítek předpřipravených částí, ale musí přitom dodržovat platné fyzikální zákony. Hra je založena na velmi propracovaných mechanismech, při kterých můžete vytvářet složité komplexy lodí, a prakticky vše ve hře se dá nějak rozebrat, sestavit znovu nebo kompletně zničit. Vývojáři navíc reagují na kritické odezvy od hráčů, takže dochází k neustálému vývoji a zdokonalování na základě komunikace mezi tvůrci a příjemci. Nemluvě o silné modderské komunitě, která do hry přidává své vlastní modifikace díky začlenění hry do Steam Workshop (platforma na největší digitální distribuci Steam, která umožňuje samotným hráčům tvořit úpravy a nové předměty).

Ve třetí části přednášek s názvem Kolonizujte Mars! představil autor hry Martin Melichárek simulaci Take on Mars! studia Bohemia Interactive. Pozoruhodné na této hře je, že se jedná o simulaci, která pracuje se skutečnými daty, jež nashromáždila NASA. Takže při průzkumu sedmi destinací Marsu přistáváte s vozíkem podobným slavné Opportunity a projíždíte oblast kolem Viktoriina kráteru s reálně se měnícím počasím, které klidně může vaše vozítko zničit. Hra zároveň obsahuje multiplayer, v němž můžete stavět vlastní vozítka, plánovat společné vesmírné mise či budovat základny – to vše podle dat a poznatků, se kterými operuje současná astronomie a astrofyzika.

V poslední části večera vystoupil propagátor kosmonautiky a novinář Pavel Toufar, který vyprávěl (nejen) o svých zkušenostech z účasti na experimentech spjatých s kosmickým výzkumem, kdy byl například v roce 1978 na pět dní uzamčený ve speciálních prostorech spolu se skupinou dalších lidí. Experiment zkoumal sociální izolaci a senzorickou deprivaci skupiny, kterou zažívají kosmounauti během pobytu ve vesmíru. Jeho přednáška nás, na rozdíl od ostatních, držela při Zemi doslova a do písmene, když všechny posluchače natěšené z virtuálních toulek po kosmu usadil fyzickými a psychickými komplikacemi, se kterými by se musel člověk se svou křehkou tělesnou stránkou potýkat při dobývání Marsu a vzdálenějších planet. Podle něj zní prozatimní verdikt při osidlování Marsu jasně: nemožné.

Nemožné se však stalo skutečností, když se všechny přednášky relativně stihly v časovém horizontu, který byl letošnímu Press Startu vyčleněn, a účastníci si, ještě než se rozprchli do měsíčné noci / svých postelí kontemplovat o nabytých informacích, mohli pochutnat na úžasném ovocném dortu. Takže nashledanou zase za rok, a ne za dva (jak tomu bylo letos s jedním vynechaným ročníkem), v kinu Oko s novým tématem.

Náhledové a poslední foto: Jaro Hejduk Dufek