Místo filmu Mamas & Papas (2010) Alice Nellis (jehož stažení z programu jsem vám vysvětlil včera) se promítaly 2Bobule začínajícího režiséra Vlada Lanné. Oproti průměrnému prvnímu dílu zmizela „zasněná“ režie Tomáše Bařiny a vizuální vychutnávání Moravy kameramana Martina Preisse. Místo toho přišla nevtipnost, strnulost a trapnost. Příběh by se jistě dal jednoduše označit za předvídatelný, ale má to jeden háček. Je zde několik podivuhodných nelogických zvratů, které předvídatelné být ani nemohou! Herecká umělost Jiřího Krampola, která je na filmu jednoznačně nejhorší, překvapivě pobavila polské diváky v sále. Proč? Kdo ví.

V odpoledních hodinách následovala panelová diskuze, věnovaná situaci debutujících režisérů v Česku, Polsku a Slovensku. Jednalo se spíše o představení situace v jednotlivých krajinách, než o diskuzi. Na tu příliš mnoho prostoru nezbylo. Při velkém počtu 9ti hostů ani nešlo jinak. Nezasvěcený divák si mohl udělat reálnější představu jak funguje podporování debutů v jednotlivých krajinách a zdali to není výhradní právo pro vyšlé studenty z filmových škol. Toto byl jeden z vrcholů Setkání na hranic, které probíhalo od pátku. Zde se za účasti tvůrců, producentů a především distributorů z Česka, Polska a Slovenska představila více než 20tka nově vznikajících filmů, kteří jsou v různých fázích vývoje.

Při pomalém odchodu k nádraží si nešlo nepovšimnout ohromující skupinky lidí před kinem Central. Protektor Marka Najbrta přilákal nevídané množství diváků, a proto se organizátoři rozhodli jej ve večerních hodinách reprizovat.

To byl letošní ročník Kina na hranici očima redaktora filmového časopisu 25fps. Nezbývá než poděkovat organizátorům, zamáčknout slzu a v diáři na rok 2011 si na konci dubna napsat 13. KINO NA HRANICI!

Nejprve jedno vysvětlení změn v programu na poslední chvíli. Diváci byli zklamání zrušením filmu 3 sezóny v pekle (r. Tomáš Mašín, 2009) a především nového Mamas & Papas od Alice Nellis. Jakožto mladý, dravý aktualitář jsem se pídil po odpovědi na otázku: Proč? Odpověď je trochu složitější leč velice překvapivá. Kino na Hranici je mezinárodní festival, sice nesoutěžní, ale stále mezinárodní. České filmy na něm uváděné mají tedy na festivalu mezinárodní premiéru. Ovšem různé soutěžní festivaly po světě (například MFF Karlovy Vary), nepřijímají do svých soutěží filmy, které už si mezinárodní premiéru odbyly, proto se producenti občas uchýlí ke krokům, které přinutí organizátory proti své vůli stáhnou film na poslední chvíli z programu. Běžný divák se tyto informace povětšinou nedoví a nesprávně odsuzuje za tento krok právě nevinné organizátory. Proto važte (stejné jako já) své budoucí výtky.

Ale zpět k viděným filmům. V roce 1946 byla malá dědina Slemence rozdělena hranicí dvou států – Slovenska (tehdy Československa) a Ukrajiny (tehdy Sovětský svaz). Mnozí obyvatelé byli odtrženi od rodin, příbuzných a milenek. Toto násilné rozdělení částečně skončilo v roce 2004 vstupem Slovenska do Evropské unie. Režisér Jaro Vojtek natáčel film Hranice (2009) přes 7 roků (také před vstupem Slovenska do EU) a poskytnul zdařilou výpověď tamních obyvatel na život v obci s hranicí a bez. Ne všechny výhody jsou prospěšné. Dokumentu lze vytknout především jeho předvídatelnost a násilná srdceryvnost – jedná se spíše o kvalitní televizní kousek.
Režisér Martin Šulík vystudoval filmovou a televizní režii na VŠMU v Bratislavě. Z tohoto období jsme měli možnost shlédnout 3 snímky, na kterých se krystalizoval jeho vývoj. Desetiminutový snímek z druhého ročníku Rozhovor (1983) zachycuje debatu otce a syna. Otec spisovatel je nespokojen, že jeho knížkám nikdo nerozumí a nabádá syna k větší sečtělosti. Nepříliš poutavá etuda se snahou vyzkoušet si také nemnoho používány způsob střihového navazování. Snímek Dvor (1984) ze třetího ročníku se zaobírá chutí malého kluka vykročit pryč z pavlačového domu. Výrazně lepší v budování atmosféry a velmi výrazná inspirace pro absolventský film Staccato (1986). Malý rebel má problémy ve škole, s ředitelem a s novým přítelem své mámy – vše řeší útěky a nočním návratem domů. Na jednom takovém výletě poznává stejně starého talentovaného italského houslistu a probudí se v něm láska k hudbě. Malebný, atmosférou nabitý a prakticky němý snímek předznamenával, jaká osobnost pro Evropský film se z Martina Šulíka stane.
Velmi netradiční a pro Kino na Hranici již typické je promítání filmů přes hraniční řeku Olši. Promítací kabina a zvuková aparatura je na české straně, zatímco plátno v Polsku. Ve večerní projekci jsem měl možnost poprvé shlédnout pseudodokument Petra Zelenky Visací zámek 1982-2007, který využívá i prvků sci-fi, jelikož byl natočen v roce 1993 a předvídá vývoj kapely až do roku 2007. Pro hudbou kapely nezasaženého diváka nebylo sledování nijak obohacující, ale k příjemnému dojmu přispěla atmosféra u řeky panující.

Stínu neutečeš (r. Lenka Kny, 2009) je filmem dobrých hereckých výkonů, špatného scénáře a příšerného střihu. Jaroslava Adámková, Pavel Landovský a František Němec předvádí vskutku impozantní výkony, bohužel všechno hatí pokulhávající scénář pln podivných dialogů a nelogičností děje. K lepším kritikám nepomohl ani střih filmu, který mě ohromil svou špatností a laickostí.

Ve Všetko, čo mám rád (1992) se hledá další Šulíkův tápající muž, jenž neví co si v nově vzniklém Slovensku počne a zda nebude lepší vycestovat se svou milenkou do Anglie. V rodné zemi jej ale drží jeho syn a exmanželka, která se evidentně ještě nesmířila s jejich rozvodem. Poetický epizodický film si jen tak plyne, my sledujeme a čekáme, k jakému závěru se Tomáš rozhodne. Zajímavým se jevil také v zahraničí, a byl například nominován na Oscara za cizojazyčný film (o několik let dříve než uspěl patos jménem Kolja).

Většina český kritiků favorizuje snímek Protektor jako nejlepší český film loňského roku. U mě tuto pozici jednoznačně obsadila Pouta Radima Špačka. Sledujeme agenta STB Antonína, který je velmi oddaný své práci. Jednoho dne se ovšem zamiluje do Kláry (na kterou je nasazen), nebo lépe řečeno, stane se jí posedlý. Tato skutečnost se nelíbí nejen jeho kolegům a nadřízeným, ale také samotnému režimu. Velmi reálně budovaná atmosféra bývalého režimu, řízné dialogy a působivé výkony méně známých herců (převážně Ondřeje Malého) vyzdvihuje tento film vysoko nad ostatní porevoluční počiny.

Mladá dívka je přivedena rodiči do kostela, aby před farářem vysvětlila své těhotenství. Její tezi o neposkvrněném početí nevěří ani oni, ani on. Historce o zjevení ženy v modrém (podobné panně Marii) již vůbec ne, a proto je farářem vyhozena. Je možné aby se v současné moderní civilizaci udál podobný čin, kterému by lidé uvěřili? Krátký hraný segment Zázrak režiséra Martina Šulíka je součástí filmu Visions of Europe (2004).
Ve světové premiéře jsme měli možnost vidět první díl dvoudílného celovečerního dokumentu 25 ze šedesátých, aneb Československá nová vlna (r. Martin Šulík, 2010), navazující na televizní cyklus Zlatá šedesátá (2009). Tento dokument se na rozdíl od televizního projektu nezaobírá jednotlivými tvůrci, ale přímo konkrétními filmy. Máme možnost se v krátkosti dozvědět peripetie jejich vzniků, zajímavosti z natáčení a reakce režimu po jejich uvedení a to vše díky filmovým historikům jako jsou Jan Lukeš (který je také hlavním scénáristou tohoto projektu), Jan Bernard, Václav Macek a jiní. V prvním dílu se postupně ohlédneme za těmito filmy: Slnko v sieti (r. Štefan Uher, 1962), Konkurs (r. Miloš Forman, 1963), Křik (r. Jaromil Jireš, 1963), Postava k podpírání (r. Pavel Juráček, Jan Schmidt, 1963), Každý den odvahu (r. Evald Schorm, 1964), Démanty noci (r. Jan Němec, 1964), Intimní osvětlení (r. Ivan Passer, 1965), Ať žije republika (r. Karel Kachyňa, 1965), Obchod na korze (r. Jan Kadár, Elmar Klos, 1965), Romance pro křídlovku (r. Otakar Vávra, 1966), Sedmikrásky (r. Věra Chytilová, 1966) a Ostře sledované vlaky (r. Jiří Menzel, 1966). Při sledování tohoto jistě záslužného dokumentu jsem nenabyl přesvědčení, že jest vhodný do kin. Uvážlivěji by se mi jevilo promítnou jej v televizi a vydat na DVD.

A co dnes? Kromě pokračování v mapování Martina Šulíka, zavítám na slovenskou Hranici (r. Jaro Vojtek, 2009) a snad také večer na ochutnávku maďarských filmů.

Robin Kašpařík představil svůj krátký film Seance, v němž mrtvá baronka ještě zasáhne do života třem protagonistům, kteří pomocí černé magie chtějí odpověď na majetnickou otázku. Velmi příjemný, atmosférou nabitý snímek, který sráží pouze nedobrý herecký výkon Kláry Jandové. Úspěch na zahraničních festivalech dopomohl režisérovi mimo jiné k právům na krátkou povídku Stephena Kinga. Inu je se na co těšit.
Druhý blok filmů režiséra Martina Šulíka spojovalo krom zmiňovaného mužského hledání také zobrazení neslyšících lidí. Zatímco cílevědomý muž z krátkého filmu Ticho věděl, co od života chce, čeho chce dosáhnout a co je pro něj prioritní, tak mladá matka Marta z filmu Něha (Iva Bittová) je zobrazena jako nespolečenská, ubohá žena se zdravým dítětem, která stále čeká na milence, jenž chodí 4krát do měsíce. Tato postava je pouze vedlejší v jiném milostném trojúhelníku, do kterého je divák vtažen aniž by chápal jediný vrchol – stejně jako mladý Šimon (Gejza Benkox).
Wojaczek patří k těm filmům, které diváka chytnou a nepustí. - Milan Líčka Příběh prokletého polského básníka Rafaela Wojaczka natočil Lecha Majewski v roce 1999. Prohlášení pana Líčky bych jen trochu poupravil, protože pokud vás film nechytí hned od začátku, pak už vás nikdy nevtáhne. Pro mě byla největším pozitivem černobílá kamera a atmosféra 60. let polské Vratislavi.
Posledním zážitkem včerejšího dne byl film s účasti režiséra Dana Svátka a kameramana Jakuba Šimůnka – Hodinu nevíš…. Příběh známého heparinového vraha, který zasáhl celé Česko byl jen letmou inspirací. Sledujeme pohnutky mladého saniťáka jehož první vražda byla pouhým splněným přáním budoucího mrtvého. Postupem času, jsou usmrcení symbolem pomsty-odplaty a zášti. Podle Svátka „film zobrazuje zlo v nás“ – diváci se dělí na dva tábory jedni Hynkovi (Václav Jiráček) drží palce až do konce, jiní naštěstí ne. Film má silné hlavní téma, ale pokulhává ve vedlejších liniích. Na diváka působí především temná atmosféra, výkon Václava Jiráčka a závěrečná tečka, která působí poněkud rušivě.

A co dnes? Pokračuji v mapování kariéry Martina Šulíka. Na programu jsou snímky Obrázky zo súkromia (1997), Všetko, čo mám rád (1992), segment Zázrak z filmu Vision of Europe (2004) a první díl dvoudílného dokumentu Československá nová vlna (2010). Zajímavě se jeví také výstava Martin Šulík: Čarbanice. Na večer nesmí chybět horor a proto dneska v mých plánech vyhrála Vlčice (Wilczyca, r. Marek Piestrak, 1982).

Můj dnešní program zahrnuje hororovou Seanci (2009) Robina Kašpaříka, Ticho (1988) s Něhou (1991) Martina Šulíka, Wojaczka (1999) Lecha Majewského a Hodinu nevíš… (2009) Dana Svátka.
Přijedete? Přijeďte!

První „rozcvičovací“ den zasvětím strachu/děsu a Slovensku. Lákavé filmy Diabel (r. Tomasz Szafranski, 2005), Prekvapenie (r. Gabriel Hoštaj, 2008) a Medium (r. Jacek Koprowicz, 1985) doufejme dostatečně nabaží mé hororové choutky, abych si pak mohl vychutnat Zahradu Martina Šulíka.

Poslední den se nese ve znamení repríz filmů dnů předešlých. Vše ovšem odstartovala ranní improvizovaná přednáška (původní lektor bohužel onemocněl). Jednalo se spíše o laický a po povrchu klouzající průzkum dějin amerického muzikálu. Podnětné a přínosné byla především krátká ukázka rozdílu mezi 35mm a 70mm verzí filmu Pink Floyd: The Wall – především díky zvukové stopě.

Dnešním dnem 5. ročník festivalu končí. Program byl letos zaměřen výrazněji na známé „kultovní“ snímky, takže uvidíme kam (do kterých filmových světů) nás organizátoři zavedou za rok a zdali na nás bude pokukovat Vetřelec 3. Pár věcí je ovšem již nyní jistých. Přehlídka se uskuteční od 8. do 10. dubna a opět se bude skládat z filmů na 70mm kopiích. Což je více než dobře!

O úvody k filmům by se měli podělit pánové Radomír D. Kokeš, Michael Málek a Jakub Václavek, a my se již nyní těšíme na zajímavé informace, které nám zpříjemní a zpestří sledování snímků. Prozatím si čas krátíme sledováním nové znělky festivalu, která se nese v duchu jednotného vizuálu letošní přehlídky a osvětluje její název.

Redakce bude celý víkend přímo v místě dění a vy se můžete na tomto místě těšit na aktuální zážitky a dojmy :).

Letošní velkou nadílku šesti plakátů má na svědomí (stejně jako v loňském roce) Bohdan Heblík. Každý jednotlivý zobrazuje určitou sekci z programu letošní přehlídky. Všechny jsou k dispozici k nahlédnutí na stránkách přehlídky. www.kinonahranici.cz

Základní akreditace na celou dobu konání stojí 490,-Kč (390,-Kč pro členy FK). K dispozici budou také 3-denní a 1-denní vstupenky, stejně tak na jednotlivé projekce/koncerty. Rezervace se přijímají do 23.4. Více informací ZDE

Redakce 25fps na této přehlídce samozřejmě nemůže chybět. Těšte se na denní aktuality na našich stránkách, ale větší zážitek budete mít, když se do Českého Těšína osobně vypravíte.

Kino na Granicy - 2010 from Bohdan Heblik on Vimeo.

Vedle perel jeho tvorby (namátkou: Vozíček, Dilliner je mrtvý, Dnes, zítra a pozítří, Poslední žena, Příběhy obyčejného šílenství a další) jsou na programu i díla režisérů, jejichž tvorba byla Ferrerimu blízká, zajímavé dokumenty o jeho tvorbě, kinolektoráty (A. Apra, V. Hendrych, J. Švábenický) a lektorské úvody.
Těšit se můžeme na zvláštního hosta festivalu,věhlasného italského kritika a filmaře - a Ferreriho spolupracovníka - Adriana Apru.

A kdy že to celé vypukne? Pokud nechcete o jedinečný filmový zážitek přijít, odeberte se do Hradiště o víkendu 7.-9. května.

Akreditaci (s možností řady slev) a ubytování si můžete zajistit na stránkách akce www.archivniseminar.cz

Připojit se ke skupině Archivního semináře na FACEBOOKU, kde také naleznete více informací a možnost připojit se k "události".

Sobota bude naopak ve znamení velkých jmen: v první části dne mj. představí výtečné snímky trojice významných režisérů, Barana (2001) Majida Majidiho, Ten (2002) Abbase Kiarostamiho a filmový debut mladší dcery Mohsena Makhmalbafa, Hany Makhmalbafové, Buda as sharm foru rikht (Buddha padl hanbou, 2007), snímek oceněný na festivalech v Berlíně, Benátkách a San Sebastianu a před dvěma lety rovněž uváděný na MFF v Karlových Varech. Hlavním lákadlem sobotního odpoledne pak bude vernisáž výstavy cestovatele Jana Sladkého, který posléze povede v kině Morava zasvěcenou přednášku o svých cestách po Íránu. Večerní program bude až do noci pokračovat projekcí další pětice snímků, z nichž doporučuji Kiarostamiho Bad ma ra khahad bord (Vítr nás odvane, 1999) a populární loutkový film Shahr-e mooshha (City of Mice, 1985) režisérské dvojice Marzieh Boroomand a Mohammad-Ali Talebi.

S ohledem na 65. výročí ukončení 2. světové války byly do programu přehlídky vybrány dva tituly, které budou mít v ČR svou kinopremiéru. Prvním z nich je životopisný snímek Generál Patton (1970) a druhým válečné špionážní drama Operace Crossbow (1965). Dále pak v programu nalezneme slavné snímky Superman Richarda Donnera z roku 1978, Gándhí (1982) režiséra Richarda Attenborougha, či druhé pokračování ságy Vetřelec s titulem Vetřelci v režii Jamese „Avatara“ Camerona. Kompletní program naleznete na stránkách přehlídky www.krrr.cz

Kromě filmů čeká na návštěvníky přehlídky malá výstava promítací techniky v předsálí kina, výstava filmových plakátů, přednášky, referáty a zajímavé postřehy k jednotlivým filmům.
Akci organizuje Městské informační a kulturní středisko Krnov ve spolupráci s Městem Krnov a Asociací českých filmových klubů za podpory Ministerstva kultury České republiky. Na akci spolupracuje rovněž Polska federacja dyskusyjnych klubów filmowych.
Pro účastníky je nabízena výhodná akreditace na 3 dny za 600,- Kč, akreditace na dva dny 500,- Kč (studenti sleva 40% do 26 let věku, členové Filmových klubů sleva 20% po předložení průkazu FK). Vstupné na jednotlivé filmy bez akreditace bude v rozpětí 50-100 Kč. Počet jednotlivě prodávaných míst bude omezen počtem akreditovaných účastníků přehlídky.

Cenu pro reklamu či hudební video získala reklama na Absolut vodku V absolutním světě. Více informací naleznete zde.

36. ročník Letní filmové školy se uskuteční 23. 7. – 1. 8. 2010 v Uherském Hradišti a nabídne opět zajímavá témata, z nichž si jistě vybere každý návštěvník.
Sekce Fokus seznámí diváky po Rakousku s historií i současností islandské kinematografie, v přehledu současné světové kinematografie se pak důkladně představí Nový latinskoamerický film. Tento v zahraničním tisku používaný termín vystihuje progresivní tendence kinematografií, jako je Mexiko, Chile, Peru nebo Argentina.
  Do programu Letní filmové školy bude opět zařazeno jedno z aktuálních a ožehavých témat, která strhávají pozornost společenského dění. Po tématech izraelsko-palestinského konfliktu a migraci jako syndromu představíme pod názvem Fotbalová horečka fenomén fotbalového fanouškovství (hooligans), fotbalu jako společenského fetiše. Podnětem k tomuto detailnímu pohledu na fotbalové bouře je blížící se 19. mistrovství světa ve fotbale v Jihoafrické republice.
  Sekce Visegradský horizont, která má za cíl mapovat různé pohledy na historické souvislosti i nové trendy středoevropských kinematografií, se v letošním roce zaměří na Divoká devadesátá v české kinematografii, ale také na domácí i exilovou tvorbu předního československého režiséra Jána Kadára. Cyklus Visegradský horizont představí novinky v hrané, dokumentární, animované i experimentální tvorbě Česka, Slovenska, Maďarska a Polska, představí výrazné osobnosti, které ovlivnily jednotlivé národní kinematografie, a upozorní také na nové talenty.
  V historických retrospektivách (sekce Inventura) a návaznosti na výběr filmů letošního Projektu 100 představíme jako „encyklopedické heslo“ Filmové čítanky tradici a vývoj filmu noir. Vedle literární tradice drsné školy (nejen) v americkém poválečném filmu bude představena i část tvorby excentrického filmového a divadelního režiséra Rainera Wernera Fassbindera. Letos byla navíc navázána spolupráce s vedením Francouzské cinematéky (jejímž prezidentem je známý režisér Costa Gavras), jež má unikátní kolekci archivních kopií.
  Nedílnou součástí programu LFŠ je i pestrý doprovodný program (divadla, výstavy, koncerty), ale také rozšiřující program odborný (přednášky, besedy, workshopy, masterclass). Podrobnější informace o programu a grafická podoba LFŠ budou představeny na tiskové konferenci v březnu 2010.

Projekt 100 - 2010 from Bohdan Heblík on Vimeo.