SCI-FI
Následující text je součástí bakalářské diplomové práce Ondřeje Kuhna Sci-fi sitcom – příklad hybridizace žánru, která vznikla v roce 2008 na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. S laskavým svolením autora v aktuálním čísle 25fps publikujeme celkem tři texty, původně použité v úvodních kapitolách jeho práce.
Kromě následujícího textu Co je to science fiction? se jedná o text nastiňující tři základní typy science fiction fabule a o text věnující se typologii postav.

Science fiction se stala jedním z nejpopulárnějších žánrů kinematografie. Přestože byla ve svých filmových počátcích a nejplodnějším období 40.−50. let až na pár výjimek (Cesta na Měsíc, Metropolis, Den, kdy se zastavila Země,…) spojována především s „béčkovou“ ¹ produkcí, stala se později doménou kinematografických děl multimilionových rozpočtů a intenzivně využívaných speciálních efektů. Příběhy klasických děl science fiction od takových autorů jako Wells, Lem, Lovercraft, Kafka, Asimov, Herbert byly zpracovány ve filmu vedle křiklavých komiksových braků 20. let minulého století. ² Nehledě na tak propastný rozdíl v kvalitě předlohy, kinematografie science fiction se projevila jako dynamický a významný ukazatel (barometr?) naší doby. Pokud se zamyslíme nad žánrem science fiction, jistě se nám vybaví celá řada příznačných obrazů, které tento žánr reprezentují. Může to být například vesmírná loď Enterprise (viz obr. č. 1) plující vesmírem za neznámými planetami, potažmo dalšími díly seriálu Star Trek, ve kterém nás její podobizna provází. Může to být také detail mechanického „oka“ řídícího počítače Hala, který v Kubrickově filmu 2001: Vesmírná odysea navždy ztělesnil hrůzu z nezávislosti umělé inteligence. Do mysli se jistě vkrade i podoba těla tak odporného monstra, jakým je notoricky známý Vetřelec (obr. č. 2) ze stejnojmenného filmu, potažmo „vetřelčí“ série. Tyto a mnoho dalších se staly ikonami textů známých v povědomí milionů diváků a přesáhly žánr sci-fi do sféry historického, kulturního nebo také industriálního kontextu – jako například obrovské množství fanouškovských magazínů; ³ týdeníků a měsíčníků zabývajících se speciálním efekty (a nepochybně i společnostmi, které se jejich výrobou živí), pozadím scén známých filmů či seriálů, mimozemskými formami života, vesmírným letem, apod.; také ale celé odvětví marketingu, obchodující s všemožnými artikly spojenými s úspěšnou filmovou produkcí science fiction filmů. ⁴

Obr. č. 1
Model lodi Enterprise ze seriálu Star Trek se stal nejen ikonou diskurzu
science fiction, ale také obecné populární kultury. Záběr vesmírné lodi plující
vesmírem zároveň představuje jedno z diváckých očekávání fanouška science
fiction. Na obrázku je použitý typický záběr, který je součástí expozice prostředí
děje televizní space opery, potažmo sci-fi sitcomu – hlubokého vesmíru. Můžeme si
všimnout vcelku sofistikované představy pohonu této lodi – tři obrovské motory
zavěšené na chvostu lodi.

Filmová science fiction rozvinula širokou paletu estetických stylů; od megalomanského realismu z filmu Destination Moon přes komiksový fantaskní svět Flashe Gordona až k záhadnému a intelektuálnímu bádání v Tarkovského Solaris. Přesto i v totálně brakových příkladech nalezneme určité kouzlo tohoto žánru – schopnost otevřeně prezentovat imaginativní pravděpodobnosti. Pomocí „iluze“ speciálních efektů vytváří science fiction nové vesmíry, dimenze a hranice, kterými re-definuje sféru lidského působení, a často vyzývá i základní otázky o podstatě lidství (a lidskosti). Expanzivní povaha člověka zasahujícího do hlubokého vesmíru a následná konfrontace s komplexními, byť digitálními krajinami, je v žánru sci-fi základním spojením. Reprezentuje linku mezi představami vědy a vzrušením z neznámého oproti spekulacím o pozemské evoluci a osudu lidstva. Na pováženou může být „monopol“ vědy jako zásadního faktoru pro následné vytvoření dramatického napětí. Je však třeba ji chápat v obecném smyslu, nejen jako technologii, ale i jako sociologii, ekologii, atd.

Dvě klíčové dimenze science fiction můžeme shrnout jako spektákl a spekulace. Díky nápaditému zobrazení budoucnosti (nebo alternativní minulosti či přítomnosti) science fiction lze v určité míře vysledovat naděje a úzkosti kultury, v níž byly tyto variace sci-fi vytvořeny (např. panická hrůza z pravděpodobného komunistického převratu v době mccarthyovských U.S.A.). Často však tento žánr zrcadlí mnohem více o své době – socio-politické, kulturní, psychoanalytické, etické a genderové otázky jsou jen vzorkem z jejich celkového výčtu. Abstrakce je tak determinována alternativní realitou. Na druhou stranu, není třeba těmto latentním faktům přikládat zvlášť důležitou roli – jsou to povětšinou opravdu jen spekulace na základě jiných, vědeckých spekulací. Jsou jen produktem našeho čtení, naše interpretace.

Obr. č. 2
Alien neboli Vetřelec. Podobizna jednoho z nejodpornějších monster science fiction
hororu vychází z návrhů švýcarského umělce Gigera. Speciální efekty 70. let
znamenaly pro science fiction kinematografii mohutný krok vpřed, na rozdíl od 50.
a 60. let mimozemské bytosti již vedle herců působily velmi věrohodně, a tím
v podstatě přitáhly nové masy diváků k tomuto žánru, který dodnes ve využívání
speciálních efektů dominuje.

Je bezesporu, že kontroverzní premisy vědy jsou ve své podstatě základní a zásadní podmínkou science fiction textu, přičemž se odrážejí od empirického univerza jeho autora. Darko Suvin dokonce přikládá tomuto modelu univerza, jejž nazývá „zero world“ ⁵ (nulový svět – pro zvýraznění jeho centrálního charakteru), váhu elementárního parametru pro definování sci-fi žánru. Tímto jsou myšleny empiricky prokazatelné vlastnosti světa, v němž se autor nachází a ze kterého také vycházejí autorovy hypotézy. Pro opravdový efekt vytvoření nového, fikčního světa je však podle Suvina nutné projít důležitým procesem, který již definoval Bertold Brecht – odcizením. („Zobrazení, které nás odcizuje, nám sice dovoluje rozpoznat subjekt, ale zároveň nám jej zahaluje neznámostí.“ ⁶). Suvin dodává, že tento postoj představuje pro science fiction žánr jeho formální rámec. Druhou, neméně důležitou motivací pro autora sci-fi je poznání (kognice). Oproti fantasknímu světu stojícímu na vlastních mytologických základech vzbuzuje sci-fi ve čtenáři/divákovi přirozený pocit zvědavosti, který lační po racionálních základech. I když pak může diegetický svět působit bizarním a složitým dojmem, je vždy stavěn do souvislosti s naším, reálným světem. Je to modus empirického světa postavený na více či méně reálné pravděpodobnosti, a v zásadě je tedy v opozici ke světu nadpřirozenému. Suvin označuje sci-fi literaturu jako literaturu poznání a odcizení. Shrnuje své poznatky takto do ucelené definice: „Science fiction je tedy žánrem, jehož postačující, ale bezpodmínečné podmínky jsou přítomnost a interakce odcizení a kognice (poznání), a jehož hlavní formální prostředek je imaginativní stavba, která je alternativou k autorovu empirickému světu.“ ⁷

Na konec své eseje Darko Suvin zdůrazňuje, že čtení žánru tímto způsobem může přinést nové poznatky vztahující se ke škále forem a subžánrů sci-fi. ⁸ V závislosti na kognitivním apelu na recipienta textu se totiž odvíjí i kvalita textu. Jinými slovy: pokud je v díle přítomná komplexní struktura kognitivních prvků, přináší svému čtenáři/divákovi mnohem hlubší zážitek. Taková struktura diskutuje například politické, psychologické, antropologické využití a efekty vědy, která v důsledcích může nebo nemusí přinést kýžený výsledek. V diskurzu žánru můžeme takovými díly chápat například dystopie/utopie vycházející z naprosto rozdílných pojetí času a prostoru. V každém případě Suvin postuluje za nejspecifičtější prvek, kterým přináší science fiction uspokojení, právě samotný kognitivní (ve valné většině právě vědecký) charakter.

Ondřej Kuhn

KUHN, Ondřej. Sci-fi sitcom – příklad hybridizace žánru. Olomouc, 2008. 85 s. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Palackého na katedře divadelních, filmových a mediálních studií. Vedoucí práce Mgr. Jakub Korda.

---

Pozn.:

1. Definice tohoto fenoménu je diskutovaným tématem na poli filmové teorie a obzvláště na úrovni fanouškovské recepce. Pro účel této práce si však postačíme s jednouchou definicí: „béčkovost“ je určení pro studiový, nízkorozpočtový, žánrový film. [zpět]
2. Darko Suvin ve své hodnotné eseji nazvané výmluvně „K poetice žánru science fiction“ prochází obecnými, i hypotetickými souvztažnostmi literatury sci-fi v kontextu literárně teoretickém, socio-kulturním i historickém. Detailně a systematicky popisuje mechanismy poznání, odcizení, mytologie; literární kritiky a vědy; literárního žánru, formy a modelu; v závěru komentuje a zastává úlohu sci-fi jako plnohodnotný žánr. [zpět]
3. Takzvané Fanzines – spojení dvou anglických slov: fandom (=fanouškovství) a magazine (=magazín). [zpět]
4. Týká se to hlavně modelů postav, vesmírných plavidel, zbraní nebo převleků jednotlivých postav. Dále také sběratelských kolekcí, extendovaných verzí, či přímo knižních podob scénářů. Není to však typické jen pro žánr sci-fi nebo komiks. Dá se s trochou nadsázky říci, že každý film s vysokým rozpočtem napěchovaný speciálními efekty a digitálními postavami (většinou blockbuster, ale i kultovní film s nižším rozpočtem) si vysloužil pro své reálie i fyzickou podobu. [zpět]
5. SUVIN, Darko: On The Poetics of the Science Fiction Genre. s. 377. Dostupné z WWW:<http://links.jstor.org/sici?sici=0010-0994(197212)34%3A3%3C372%3AOTPOTS%3E2.0.CO%3B2-L> [zpět]
6. BRECHT, Bertold: Short Organon for the Theatre. In: SUVIN, Darko (eds.): On the Poetics Science Fiction Genre. cit. d., s. 374. [zpět]
7. SUVIN, Darko: cit. d., s. 375. [zpět]
8. Tamtéž, s. 381.[zpět]