Ohlédnutí za 13. ročníkem Kina na Hranici

Na jaře se český filmový fanoušek rozhodně nenudí, neboť zdejší bohaté festivalové zázemí mu nabízi nespočet akcí a přehlídek. Zejména pak vyniká dubnový měsíc, kdy můžete z Febiofestu přejíždět do Krnova na 70mm filmy, z olomouckého AFO na Dny evropského filmu, z plzeňského Finále na teplický Anifest a třeboňský Anifilm a z těšínského Kina na Hranici na Seminář archivního filmu do Uherského Hradiště. A pak už jen začátkem května vyrazit do Cannes…

Kino na Hranici se letos v česko-polském Těšíně konalo již potřinácté a tak jako v případě předchozích ročníků, ani letos zde nemohla chybět naše redakce, aby nasála trochu zdejší příjemné atmosféry a podala o ní zprávu. Kino na Hranici je specifické dvojí národnostní strukturou, a to nejen organizační, ale i diváckou. I když je většina festivalového zázemí směřována na polskou stranu města a publikum je rovněž z valné většiny složeno z Poláků, Čech se zde neztratí. A to i přesto, že na polské straně (kupodivu!) téměř nikdo nerozumí češtině. Avšak i když vy nerozumíte jim a oni vám, nakonec se stejně bez problémů domluvíte, což je na Kině na Hranici sympatické. Vzájemná sounáležitost a přátelskost dvou sousedních národů, které zde bez problému fungují vedle sebe, je nepochybně jednou z předností těšínského festivalu.

zdroj: http://www.kinonagranicy.pl

Tradiční retrospektivní programové sekce sice v Těšíně nemají nijak objevný charakter, ale divák na nich ocení jejich různorodé zaměření – viz letošní fokus nejen na režiséry (Otakar Vávra a Miloslav Luther), ale i kameramany (Igor Luther, Adam Sikora) a hudebního skladatele (Krzysztof Komeda) – díky nimž v promítaných filmech hledá úplně jiné souvislosti než v případě režijních retrospektiv. Zatímco nejeden polský divák jistě ocenil zpřístupnění několika zásadních filmů našeho kontroverzního režiséra, české publikum nepochybně více zaujala retrospektiva zmiňovaného polského hudebního skladatele Krzysztofa Komedy, který ve světě proslul zejména spoluprací s Romanem Polanskim, a jehož slibnou kariéru v Hollywoodu zmařila předčasná tragická smrt.

Nejen českým a polským filmem však Kino na Hranici žije. Svoje místo zde mají i produkce ze Slovenska a nechybí ani tradiční „maďarský element“ (letos zastoupený Bibliothéque Pascal). Všechny jmenované kinematografie spojovaly dvě rovněž tradiční programové sekce – Středoevropské kino, letos tematicky zaměřené na žánr westernu, a divácky nejatraktivnější Nové filmy, u níž je pro Čecha zajímavé sledovat reakce polské části publika na české filmy. Zejména v případě filmů Kajínek, kterého Poláci dle reakcí vnímali spíše jako komedii/parodii než akční film, a nepochybně na něj přišli zejména kvůli Boguslawu Lindovi, a Odcházení, které dokázalo oblíbenost specifického humoru našeho bývalého prezidenta mezi sousedy z Polska.

Kino na Hranici se rovněž může chlubit velkou účastí ze strany festivalových hostů, zejména v případě filmových novinek, které jsou (třeba jen krátce, ale přesto) uváděny samotnými tvůrci, jež do Těšína vždy rádi zavítají. Česko-polské pohraniční městečko je rovněž Mekkou novinářů, o které je tu vždy dobře postaráno. Organizátoři Kina na Hranici si své hosty a diváky zkrátka umí hýčkat, takže není divu, že se sem rádi vracejí.