Jeden svět: Na Bělehrad s kamerou a otázkami

Publikováno: Šárka Novotná Publikováno dne: 13. dubna 2016 Rubrika: Festivaly a přehlídky, Český film | Komentář : 0

RECENZE: Nebezpečný svět Rajka Dolečka (2015, režie: Kristýna Bartošová) – ŠÁRKA NOVOTNÁ –

Těžko říct, nakolik (ne)známou postavou je současným dvacátníkům a třicátníkům endokrinolog Rajko Doleček. Nicméně generace jejich (pra)rodičů ho patrně zná velmi dobře. Hlavně díky televizním pořadům propagujícím boj proti obezitě. Potomek Čecha a bosenské Srbky však není známý jen jako lékař, ale i poněkud kontroverzněji. Silně totiž podporuje takzvaný “srbský pohled” na válku v Jugoslávii, je hrdý na své přátelství s generálem Ratkem Mládićem, jehož činy obhajuje. A naopak zpochybňuje například nechvalně proslulý masakr v Srebrenici. Právě na tuto Dolečkovu stránku se ve svém snímku zaměřila dokumentaristka Kristýna Bartošová. A výsledek? Svérázná dokumentární “road movie”, která má své mouchy, ale taky víc než jednu vrstvu.

Dokument stále zůstává Dolečkovým portrétem. Kreslí ho sám protagonista.

Původní záměr režisérky, jež k dokumentu přistupovala s vědomím zkušenosti svých příbuzných – bosenských muslimů – byl “prostý”. Podniknout s Dolečkem cestu po Balkáně a konfrontovat ho s pozůstatky srebrenického masakru přímo v místech, kde se udál i jiným pohledem na krvavý konflikt. Že jedna cesta osobnost a názory člověka hluboce oddaného jedné straně neobrátí naruby, bylo jasné. Ovšem zfilmované putování je nakonec zajímavou a místy i vtipnou studií o určitém osobním kouzlu, manipulaci i dozvucích historie nedávné i vzdálenější.

I přes viditelnou ješitnost a přisprostlost umí být vitální devadesátník příjemný a bezesporu inteligentní společník i pro o desítky let mladší spolucestovatele. Poněkud křečovité předvádění řádů, medailí, vlastních knih i zmínky o vlivných přátelích tak zvlášť počátkem balkánské cesty zdánlivě vyvažují “neškodné” hovory u sklenek dobrého pití, speciality i recitování poezie v různých jazycích (zpaměti). Stále častěji se však prolínají s nacionalistickými příběhy a připomínkami a vztahy i názory se vyhrocují. Nejvíc patrně už dlouho před Srebrenicí při projevu na jisté veřejné akci, kdy Doleček výrazně přiostří, nebo při vyjednávání o variantách cesty, které lékaři-spisovateli vůbec nevoní. Tehdy se mění v despotu a umíněnce – v jednom z případů se třeba vymlouvá na (podle režisérky neexistující) přátele v hotelu, kvůli nimž nemůžou pokračovat v cestě. Jindy na nedostatek času nebo špatný stav silnic. Právě ve slovní interakci s Dolečkem působí režisérka trochu nevýrazně, šikovněji k němu přistupuje skrze obrazovou stránku. Což dává snímku švih a místy i onen zmiňovaný vtip, který je korunován celkem kuriózním závěrem v Holandsku.

Ale zpátky na Balkán. Právě cesta a návštěvy Dolečkových známých a příbuzných ukazují nejen proměnlivou osobnost a názory “hlavního hrdiny”, ale i to, že v mnohých pamětnících vražedného běsnění zřejmě válkou stále žije. Což neilustruje jen obraz Mládiće na budově supermarketu či setkání s jeho synem, který Dolečkovi věnuje tričko s podobiznou svého otce se slovy, že víc triček už na rozdávání nemá. Navíc se v dokumentu neozývají jen vzpomínky na válku v 90. letech, ale druhou světovou a běsnění chorvatských ustašovců.

I přes některá hluchá místa je Nebezpečný svět Rajka Dolečka dokumentem, který určitě stojí za zhlédnutí. Režisérka v diskusi po filmu uvedla, že původně plánovala natočit Dolečkův portrét. I přes posun, který za dlouhé měsíce ve svých plánech udělala, nicméně snímek tak trochu pokusem o portrét stále zůstává. Tím, že dostal dost prostoru, se totiž aktér tak trochu vykreslil sám.