Národní filmový archiv představí pařížskému publiku němé filmy ze své sbírky

Francouzská Nadace Jérôme Seydoux-Pathé nabídla Národnímu filmovému archivu takzvanou carte blanche: je to vzácná příležitost sestavit pro pařížské publikum program podle vlastního výběru. V termínu od 28. září do 18. října představí Michal Bregant, generální ředitel NFA, a Jeanne Pommeau, kurátorka a restaurátorka NFA, soubor pečlivě vybraných filmových kopií i digitalizovaných skvostů z němé éry. Program připravil Národní filmový archiv ve spolupráci s Českým centrem v Paříži.

Cyklus se zaměřuje zejména na klasické či málo známé české filmy, které vznikly mezi roky 1898 a 1932 – zahrne první filmy natočené Janem Kříženeckým, který zakoupil kinematograf od bratří Lumiérů, až po Extasi Gustava Machatého (1932), která svědčí o síle němé estetiky ještě na počátku 30. let.

„Průkopník kinematografie v českých zemích, Jan Kříženecký, dělal totéž, co jeho souputníci v ostatních zemích. My však máme to štěstí, že se naprostá většina jeho prací dochovala v naší sbírce, některé v podobě originálních negativů či kopií. Digitalizace je pro nás skvělým nástrojem pro zpřístupnění klasických filmů a díky ní se diváci mohou podívat, jak Kříženeckého kratičké filmy dnes vypadají,“ říká Michal Bregant, generální ředitel Národního filmového archivu.

Cyklus Pohyb a barva, složený z krátkých filmů natočených v letech 1904 -1918, poskytne vhled do bohaté sbírky zahraničních filmů v NFA. Cyklus Světlo a forma nabídne experimentální filmy z 20. a 30. let minulého století, využívající nenarativní formy.

V programu nechybí ani skvělé hrané celovečerní filmy, například snímky Cikáni (1921) Karla Antona nebo Ukřižovaná (1921) Borise Orlického. Příkladem tvorby jednoho z nejlepších profesních filmových týmů své doby je film Bílý ráj (1924) režiséra a herce Karla Lamače, kameramana Otto Hellera, herečky Anny Ondrákové a scenáristy Václava Wassermana. V titulcích se objeví také Martin Frič a Gustav Machatý. Tato jména dodnes rezonují i v mezinárodním rozměru.

Snímek Varhaník u sv. Víta (1929) od Martina Friče je variací tajemného mýtu, zatímco Takový je život (1929) Carla Junghanse je vrcholným psychologickým dramatem, které se téměř obejde bez němých mezititulků, protože se dokáže vyjadřovat ryze filmovými prostředky. Komedie Svatopluka Innemanna Milenky starého kriminálníka (1927) podle scénáře Josefa Skružného a Elmara Klose byla do značné míry inspirována estetikou grotesek a poskytla jednu z prvních rolí Vlastovi Burianovi.

Z díla Gustava Machatého, který se už ve své době těšil mezinárodní pozornosti, bude uvedena Extase (1932), ale také Kreutzerova sonáta (1927) a Erotikon (1929). Současně bude promítán švédský film Mauritze Stillera Za štěstím (1921), v originále uváděný pod názvem Erotikon. Ten je dokonalým příkladem mezinárodní spolupráce mezi archivy, neboť po fotochemickém restaurování vyrobil černobílou kopii Švédský filmový institut a Národní filmový archiv pak dohlížel na její barevné tónování.

Nadace Jérôme Seydoux-Pathé dnes zahrnuje nejen archiv někdejší společnosti Pathé, která vznikla ve Francii v roce 1896, ale také produkci a distribuci současných filmů a síť kin, a to zejména ve Francii, Velké Británii a Švýcarsku, dále katalog asi osmi set filmů a další aktivity. Nadace sídlí od roku 2014 v budově, kterou pro ni navrhl architekt Renzo Piano: v extravagantní přístavbě do historického bloku budov z 19. století v Rue des Gobelins na levém břehu Seiny se nachází archiv, výstavní a administrativní prostory, kino i knihovna a studijní centrum. Carte blanche je speciální program, který tato instituce nabízí osobnostem a institucím, aby předvedly svůj originální pohled na dějiny kinematografie.