Euforické dno

RECENZE: Euforie – LAURA LIŠKOVÁ

Není to poprvé, co HBO potvrdila svou snahu odlišit se od konkurence, přece jen se tak stanice prezentuje i svým chytlavým sloganem: „více než televize.“ Když se proto v roce 2019 rozhodla HBO přijít s dramatickým seriálem o dospívání, jednoduše v tom muselo být něco víc. V tomto případě lásku, těžké drogy a ještě těžší deprese, to vše ve spojení se silným vizuálním zážitkem nabízí Euforie.

Hlavní postavu drogově závislé Rue představuje Zendaya, která pro seriál nazpívala i několik písní. Tvůrce Sam Levinson se při psaní jednotlivých postav inspiroval svou vlastní drogovou závislostí, a proto seriál působí svěže a autenticky, i přes hojné tematizování drog a mladistvých v Americe. V tomto naturalistickém zobrazování problémů pokračuje ve spojení s osobními zkušenostmi herečky Hunter Schafer a její postavy transgender dívky Jules, která hledá svou identitu po tranzici. Euforie se jednoduše nebojí dotýkat nepříjemných a tabuizovaných témat a dále je rozvíjet, proto se v seriálu setkáváme s tématy jako potrat, natáčení erotických snímků mladistvými, popírání vlastní sexuality a domácí násilí, to vše v limitovaném prostoru deseti epizod v sezóně.

Jak bývá u HBO zvykem, seriál láká na explicitně zobrazované násilí a nahotu, v případě Euforie je výjimkou rovnocenné zobrazování ženské a mužské nahoty, dokonce to působí, že mužská nahota převažuje. Obnaženost, sex a orgasmus pod vlivem drog, to vše bylo terčem kritiky rodičů, i přes četné upozornění na začátku každé epizody a vyhrazenou věkovou hranici diváků. Navíc by to nebylo poprvé, co seriál o středoškolácích pracuje s obdobnými tématy a scénami jako Euforie. Právě naturalistické pojetí závislosti, změněné vnímání reality a vyvolaná agresivita vůči rodině a milovaným osobám jen kvůli pokusu zbavit se všech dostupných návykových látek, poukazují na odvrácenou a neatraktivní stranu drog a závislosti. Euforie drogy neglorifikuje, naopak zobrazuje závislost jako celek, i s těmi nehezkými částmi, čímž se odlišuje od jiných seriálů s podobnou tématikou.

Za zmínku jistě stojí propracovanost vizuálu a celkový cit pro detail. První řada seriálu se dočkala silných ovací i díky propojení mezi oblečením a mentální proměnou hlavních postav. Každá postava má do detailu vypracovanou barevnou paletu, styl oblečení, ale i make-up a design nalepovacích umělých nehtů. Oblečení a líčení se v seriálů nestává jen odrazem trendů a doby, ale je využit buď jako odraz emocí postavy, nebo jak se sama postava v daný moment vnímá. Tento fakt vytváří pro fanoušky prostor pro oblíbené hledání skrytých detailů či „easter eggs.“ Napodobování outfitů a líčení se stalo na sociálních sítích velkým trendem, který ještě umocnil popularitu seriálu jako takového.

Vysoce očekávaná druhá řada přišla až o dva a půl roku později, kvůli potížím v kontextu koronavirové pandemie. Fanoušci si mohli čekání zpříjemnit dvěma speciálními epizodami zaměřenými výhradně na Rue a Jules. Speciál vytvořil ještě větší očekávání, které v mnoha ohledech ale nebylo naplněno. Druhá série získala okamžitý úspěch, sledovanost byla dvojnásobná a seriál se zařadil mezi nejúspěšnější tituly v historii HBO, kde se tedy stala chyba? Druhá série je plná nádherných záběrů zachycující každou projevenou emoci postav, děj ještě více vsadil na vyprávění přes vizuál, vytvořil však několik dějových děr a nadále se vyhýbal nezodpovězeným otázkám z první série.

Kvůli neobjasněné kontroverzi při natáčení se musela nevyhnutelně zkrátit dějová linka s postavou Kat (Barbie Ferreira), která se stává upozaděnou. V nejnovější sérii se charakterově nijak nevyvinula, dalo by se říct, že dokonce zakrněla. Mnoho jejích scén působí tlačených na sílu, zahrané pro vtip a vůbec nekorespondují s Kat, kterou jsme poznali v první sérii. V celých osmi epizodách měla Kat prostor jen v několika minutách, dokonce i matka Rue měla více prostoru, i přes známou praxi upozaďování rodičů v teen dramatech. Místo uzavření této dějové linky divákům vyvstalo více otázek a objevila se nová postava Elliota, která je také jednou velkou nedořešenou záhadou.

Prostředí střední školy se odsunulo na druhou kolej až do takové míry, že postavy nenosí učebnice ani batohy a jedinou hlavní zmínkou školy je vyvrcholení série v podobě Lexiny divadelní hry s rozpočtem, za který by se nestydělo ani představení na Broadwayi. Nemluvě o nekonečném množství peněz na alkohol a drogy, kterým disponují všechny postavy.

Jedním z nejsilnějších dílů je pátý, děj se odehrává kolem Rue, která odmítá nastoupit na léčení. Jde o téma, které není v televizi novinkou, avšak herecký výkon Zendayi všechny naprosto šokoval. Divák skoro až sympatizuje s mladou postavou, která během dílu prochází několika emocemi od vzteku, agrese, zoufalství až k pláči a uvědomění. Pro Euforii je estetizace velmi silným vizuálním nástrojem, ale v této epizodě dokázali zobrazit i to, na co není lehké se dívat, v tomto případě na mladou dívku procházející abstinenčními příznaky. I přes deliria, kterými si Rue prochází a které jsou vizuálně krásné až snové, až by se jich nejeden člověk chtěl zúčastnit, přijde střih do reality, který tuto iluzi roztříští a znovu vidíme osamělou drogově závislou Rue, na čemž není nic snového nebo závistihodného. Přesně tyto tvrdé přechody do reality tvoří plný obraz závislosti, nevypouští to nehezké, co nikdo nechce vidět, jako třeba agresivní chování vůči vlastní matce, která se jen zoufale snaží pomoct své dceři dřív, než zničí samu sebe.

Euforie je seriál, který moc dobře ví, o kom, a hlavně ke komu promlouvá. Hlavní hrdinové a hrdinky mají dobré i špatné stránky, což je zlidšťuje a pro diváky je lehčí se na ně napojit. Dospívání dokáže být euforickým dnem, a tenhle seriál se to nebojí ukázat.

Euforie/Euphoria
Tvůrci: Sam Levinson, Ron Leshem (předloha)
Herci/herečky: Zendaya, Maude Apatow, Angus Cloud, Eric Dane a další.
USA, HBO (2019-), 2 řady, 20 epizod/48-65 min