„Díky tvýmu filmu jsem takhle uniknul!“ Rozhovor s tvůrci filmu Párty Hárder: Summer Massacre

ROZHOVOR s Martym Pohlem, Pavlem Váchou a Vojtěchem Vodochodským – PETR ZUMR

Česká komedie Párty Hárder: Summer Massacre vstoupila 23. června 2022 do našich kin a od té doby ji vidělo přes padesát šest a půl tisíce diváků. Řadu z nich příběh o klukovském dobrodružství na Máchově jezeře zaujal do takové míry, že si snímek k dnešnímu dni na Československé filmové databázi drží místo nejlépe hodnoceného českého filmu uplynulého roku. Na posledním ročníku festivalu Finále Plzeň, kde byl snímek uveden, nám ochotně poskytli rozhovor tvůrci této svérázné komedie — režisér Marty Pohl, producent Pavel Vácha a herec Vojtěch Vodochodský. 

Začněme od začátku. První díl z roku 2019 pod názvem Párty Hárd vznikl jako takový punkový projekt s rozpočtem asi dvě stě padesát tisíc korun. Jak velký byl problém pro pokračování sehnat distributora?

MARTY POHL: To byl vlastně ten nejmenší problém. 

PAVEL VÁCHA: Já jsem s distributorem (Bontonfilm, pozn. red.) domluvil schůzku a řekli jsme jim, co chceme dělat. Oni na to: „Tak to je skvělý!“ (smích)

MARTY POHL: Viděli úspěch jedničky, která šla samodistribucí a dokázala přilákat do kin asi dvanáct tisíc diváků. Neměli jsme více méně žádnou PR reklamu, jenom na Facebooku a proběhla šeptanda, takže jim to imponovalo a nedrželi nás nijak zpátky. Z jejich strany neprobíhala žádná cenzura, nic jsme nemuseli vyškrtat. Náš projekt opravdu podpořili od A do Z.

PAVEL VÁCHA: Musím říct, že v okamžiku, kdy jsme jim posílali první hrubou verzi, byl jsem trochu napjatej, co na to řeknou.

MARTY POHL: Pavel jim to poslal tak trochu mimo moje vědomí, takže jsem na něj byl pak trochu naštvanej. Byla to opravdu ještě hodně hrubá verze, kterou bych nikomu neukázal.

PAVEL VÁCHA: Oni jsou zvyklí. Myslím, že bylo vhodný to ukázat v tomhle čase. 

MARTY POHL: Strašně se jim to líbilo. Samozřejmě k tomu měli nějaký poznámky, který jsme více méně…

PAVEL VÁCHA: …neakceptovali. (smích)

MARTY POHL: No, něco jsme zužitkovali, něco ne, ale první reakce byla, že z toho byli nadšení.

PAVEL VÁCHA: Šlo ještě o ten druhej krok, že už to potřebovali komunikovat kinařům. Aby to dostali k velkým společnostem, který mají hodně sálů. Řešili to hodně dopředu.

MARTY POHL: Mohli to zaříznout. Cinestar mohl říct, že je to pro ně moc a že to nechtěj, ale to se nestalo. Prošlo to i s nálepkou, že je to od patnácti let, za což jsme teda hodně bojovali.

PAVEL VÁCHA: Původně to chtěli dát od dvanácti let. (smích)

Jak dlouho probíhaly přípravy na film? A samotné natáčení a postprodukce s efekty a animací?

MARTY POHL: Půjdu odzadu. Ve střižně jsme byli asi padesát dní s tím, že postprodukce s efekty a barvením trvala deset dní. Na place jsme byli zhruba pětadvacet dní, když přičtu i dotáčky. Přípravy jde těžko odhadnout. Asi půl roku jsem to psal a pak jsme to rok chystali.

PAVEL VÁCHA: Původně jsme uvažovali, že to natočíme o rok dřív, takže roční skluz nám zaprvé přidal schopnost to líp připravit a zadruhé jsme se vyhnuli covidu, kterej by nám do toho házel vidle.

MARTY POHL: Sice jsme pak měli hotovej film, ale kina byly zavřený. Nakonec jsem určitě rád, že jsme to posunuli, že byl čas se líp připravit. Postav a lokací je v našem filmu hodně, je docela výpravnej, když se na to člověk koukne z produkčního hlediska.

Když se film jmenuje Párty Hárder, dá se říct, že by i natáčení byla párty?

VOJTĚCH VODOCHODSKÝ: Celý natáčení bylo dost zodpovědný. Byl tam samozřejmě sem tam nějakej večírek, ale štáb byl na tom Mácháči nějakejch dvacet dní, takže třeba tři až čtyři dny se pak trochu urvali. Ale rozhodně se tam nejelo každej den. Na to, jak se v tom filmu dost mluví o drogách, tak na place vlastně žádný nebyly.

Vymyslet dobře vypointovaný vtip nemusí být lehká věc. Marty, vzhledem k tvým zkušenostem s frky, jak se liší tvorba vtipů v rámci statického dvourozměrného obrázku oproti tomu ve filmu, kdy musí přijít nějaký setup a později payoff?

MARTY POHL: Je to dost podobný. Vlastně jsem nad tím ani nepřemýšlel. Když mi to přišlo vtipný, tak jsem to tam dal. Samozřejmě nějaký ty running jokes, který se táhnou přes celej film, je potřeba nějak postupně vybudovat. Pak jsou tam samozřejmě klasický gagy, kterých je tam o trochu míň oproti mým předchozím filmům, kde je to scénka za scénkou. Tady jsem se snažil udělat to trochu víc jako film – provázanej, o postavách, a aby to nebylo založený jen na gagu, aby to utáhlo tuhle dlouhou stopáž. Přece jen mít hodinu a půl neustále jen gagy za sebou, je z toho Kameňák. Musím ale říct, že tohle je prostě můj rybník – Martyho frky, tohle mě baví.

V obsazení se zvýraznila celá řada talentovaných neherců, ať už ústřední dvojice Dan Žáček a Jiří Bohatý nebo třeba Radim Neuvirt, který se snad pro tu roli narodil. Máte pocit, že má někdo z nich našlápnuto do dalších filmových rolí?

MARTY POHL: Mohli by, kdyby chtěli. Ale oni asi až tak moc nechtěj. Já bych za to byl samozřejmě hodně vděčnej, protože ti kluci jsou šikovní. Bavil jsem se o tom právě s Danem Žáčkem a říkal, že nad tím přemýšlel. A že jestli tohle, co jsme točili, mělo být to nejzábavnější natáčení, co jde zažít, tak to i tak bylo hodně náročný a nebyla to úplně prdel. A pak točit něco s lidma, se kterýma nemáš kamarádskej vztah, ho vyloženě moc neláká. Radim Neuvirt pracuje na hvězdárně, má divadelní spolek. Byl by třeba dobrej do Ordinace v růžový zahradě. To je role, na kterou se chceš koukat. Z něj co vypadne, to je perla, jemu prostě visíš na rtech. (smích)

PAVEL VÁCHA: Klidně by mohl moderovat zpravodajství. Šebrle a Neuvirt! (smích)

Proč vlastně v tomto díle vypadla ta postava jeho syna, Péti z Párty Hárd?

MARTY POHL: Já jsem tu postavu bral jako uzavřenou. Co se mu může stát horšího než ty události v závěru prvního filmu? To se prostě nedá trumfnout. Jednak zábavnější bylo dostat mezi ně Poulíčka, zadruhý jsem chtěl dát větší prostor Danovi Žáčkovi, kterej byl v jedničce úplně skvělej a v tomhle filmu je prakticky hlavní postava – řeší vztah se svým tátou a je to pro ně takový zadostiučinění. Takže pro Péťu jsem neměl tak dobrej nápad, abych ho tam užil. Mimochodem, ten herec nás trochu sral – po tom, co vyšla jednička a dostala se na internet, mi volal, že mu to jakože zničí kariéru. Takže s tím mě vlastně trochu naštval. Nějak jsem to s ním nakonec ukecal, ale pracovat s ním dál se mi už vlastně moc nechtělo. Kdybych cítil, že ta postava má ještě co nabídnout, tak bych se na to vykašlal, ale myslím, že i bez ní to funguje úplně krásně.

Fascinovalo mě, jak bohatý charakterový oblouk má ve filmu právě Adam Ernerst.

MARTY POHL: Jo, mně to právě přišlo úžasný tuhle postavu rozvést a nemlátit nějakou prázdnou slámu s postavou, která už ten vrchol měla v předchozím filmu.

A co Grundza? V traileru k Párty Hárder je s ním vidět několik záběrů, které se do finálního sestřihu nakonec nedostaly.

MARTY POHL: Grundza měl být ve filmu u maturity, ale to jsme nakonec vystřihli z dramaturgickýho hlediska. A nebyl tam ani tolik vtipnej, jak jsme původně doufali, takže jsme se na to nakonec vykašlali. Rozhodli jsme se ho aspoň dát na konec, což byla vlastně poslední věc, kterou jsme dotáčeli. Říkal jsem Pavlovi, že potřebujeme ještě něco dotočit a jeli jsme za ním do Ústí, ať ve filmu aspoň je.

PAVEL VÁCHA: A já jsem říkal, že už ne. Už je uzavřenej zvuk i střih a fakt to nestíháme.

MARTY POHL: Já jsem pro něj ve filmu neměl vyloženě prostor, už i tak se tam toho dalo hodně a ještě tam na sílu cpát Grundzu… Rád bych ho použil v budoucnu ještě jinde a jinak, tak jsem si ho nechtěl tady vyplýtvat, když už ten film byl i tak dost našlapanej dalšíma postavama. Samozřejmě lidi se na něj těší, milujou ho už z jedničky a zas tolik stížností k jeho absenci tady nebylo, tak snad je to dobrý.

Jak tě napadlo obsadit Martina Kociána z Luneticu?

MARTY POHL: Představil jsem si prostě tu nejhorší vesnickou diskotéku, a kdo by ji mohl moderovat, aby to bylo fakt to nejhorší bahno. Napadl mě Martin Kocián, kterej už dávno není na výsluní a objíždí tyhle kšefty. A byl hroznej problém ho sehnat – měli jsme na něj asi sedm telefonních čísel a až na tom posledním jsme se mu dovolali. Od tý doby je to vlastně největší kámoš. Dost často mi volá, někde se objevuje, je to dost blázen, ale je hodnej, je fajn. Jen to natáčení s ním bylo teda dost zajímavý. Shodou okolností jsem ho teď zrovna potkal na premiéře filmu BANGER. a tam mi vyprávěl, že jel někam do Prostějova ucházet se o práci na stavbě, přijel tam asi ve dvě ráno a snažil se dozvonit na nějakýho zprostředkovatele práce. Ten mu samozřejmě neotvíral, takže se Martin nasral a rozbil mu okno. Přijela policie, škoda byla asi za třicet tisíc a oni řekli, že ho poznali z Párty Hárder, tak mu dali jen nějakou menší pokutu. Tak mi říkal: „Díky tobě, díky tvýmu filmu jsem takhle uniknul!“

Vojto, ty sis v Párty Harder sis zahrál potetovaného drsňáka. Váhal jsi s rozhodnutím vzít tuto roli?

VOJTĚCH VODOCHODSKÝ: Zrovna nedávno jsem se dozvěděl, že tu roli měl původně hrát Slávek Pecháček. Řekl mi, že to odmítl proto, že to pro něj bylo příliš kontroverzní. Narychlo pak někoho sháněli místo něj, takže jsem měl týden na to, abych se na roli připravil. Šel jsem do toho hned, protože já jsem nějakou kontroverzi chtěl.

Viděl jsi před natáčením první díl?

VOJTĚCH VODOCHODSKÝ: To až v průběhu natáčení. Před lety jsem viděl trailer prvního dílu a říkal jsem si: „Tohle tady chybí! To bude super!“ Pak jsem viděl kousek prvního dílu a celé jsem to nedal… Přišel mi v něčem „moc“, ale věděl jsem, že u toho chci být. Hlavně jsem věděl, že u druhého dílu bude větší rozpočet – kvůli štábu, aby se zaplatil a aby to vypadalo dobře, aby se to sestříhalo. Když jsem četl scénář, smál jsem se u toho a říkal si „Jo, to bude dobrý!“

Jak se ti s Martym Pohlem spolupracovalo?

VOJTĚCH VODOCHODSKÝ: Super! On je vlastně hodnej, něžnej člověk. Fakt! (úsměv) Je skoro až introvertní. 

Takže je rozdíl, jaký je v reálu a jaký je na pódiu, když vystupuje jako Řezník?

VOJTĚCH VODOCHODSKÝ: Úplně. Já jsem ho ale nepoznal mimo ten plac – na place byl připravenej, přesnej a držel si distanc.

Proběhla během příprav na tvou roli nějaká inspirace? Vzhlížel jsi třeba k nějakým hercům?

VOJTĚCH VODOCHODSKÝ: Byla tam skupinka kluků, kterým se říká „cool kids“. Mají všude tetování a zlatý řetězy. Sice to hráli, ale zároveň tím fakt žijou, takže tohle byla trochu inspirace.

Jak se tobě jako profesionálnímu herci spolupracuje s lidmi, kteří si neprošli filmovou školou?

VOJTĚCH VODOCHODSKÝ: Ve finále je to vždycky o situaci a obsahu. Pokud je u toho dobrej režisér, tak i neherce dobře navede a může to nakonec vždycky fungovat a mě to zásadně neovlivňuje. Je to vždycky jen o akci a reakci. A ti kluci v hlavních rolích jsou šikovní, takže to bylo hodně v pohodě.

Párty Hárder měla v kinech přístupnost od patnácti let. Nedostali jste od uvedení nějaké pobouřené reakce od rodičů? 

MARTY POHL: Kupodivu ne. Ani od toho Bontonfilmu jsme nedostali zpětnou vazbu, že by „něco“. Ne, že bychom se toho báli, ale tak trochu jsem to čekal, že by se to mohlo stát. Myslim si, že klidně to i od osmnácti být mohlo, ale tady u nás na to nejsou žádný regule, který by to stanovovaly, takže je to na distributorovi, jak si zvolí. Chvíli se i řešilo, že by to bylo třeba od dvanácti let, ale to já už jsem zatrhl. To jsem fakt nechtěl.

Marty, v roce 2021 jsi vzbudil menší rozruch, když jsi na předávání Slavíků jako Řezník nastavil zrcadlo současné české hudební scéně. Kdyby Párty Hárder uspěla na nějakých českých filmových cenách a dostal by ses tam na pódium, nastavil bys zrcadlo i českým filmařům? Co si myslíš o současné české kinematografii?

MARTY POHL: Upřímně nejsem nějakej velkej fanoušek českýho filmu. Myslím si, že se tu točí hodně vzájemně podobných věcí a málo filmů, který by mě osobně nějak zaujaly. Je to možná i tím, že nesleduju český filmy úplně aktivně. Možná tu jsou i dobrý věci, který se jen ke mně nedostaly. Každopádně myslím, že u český kinematografie není kritika z mý strany tolik potřeba, protože ty na film jdeš do kina dobrovolně, kdežto popmusic se na tebe hrne odevšad a prakticky tomu neunikneš. Česká popmusic je na daleko horší úrovni než film. Co se týče český kinematografie, jsem rád, že se to teď začíná trochu provětrávat – třeba i skrz Vyšehrad: Fylm, na kterej přišlo strašně moc lidí a humorem je to blíž našemu filmu. Je to aspoň o tom, že už se lidi nebojí ostřejšího humoru. BANGER. mi přišel hodně fajn. Je to moderní film, kde tě neserou dialogy, protože jsou poměrně dobře napsaný. Myslim si, že tu budoucnost je, ale ve filmu je celkově strašně málo peněz. Je těžký sehnat finance, nějak se tím uživit. Neumim si představit, že bych to měl jako živobytí. Jsem strašně rád, že se mi to s mýma filmama povedlo, ale fakt to není prdel. 

Máš i tak v plánu se dál věnovat filmařině?

MARTY POHL: Do budoucna jo. To byly moje plány hlavně předtím, než jsme poslali Párty Hárder do kin. Teď si to úplně nedokážu představit. Jestli se nám to podaří dostat do online distribuce, tak ještě něco málo vydělá, ale rozhodně to není tolik, aby to smysluplně pokrylo ty tři roky života a příprav filmu.

Na Československé filmové databázi se Párty Hárder doteď drží na úplném vrcholu žebříčku nejlépe hodnocených českých filmů za rok 2022. Čekali jste něco takového?

VOJTĚCH VODOCHODSKÝ: Trochu jsem čekal, že to takto bude. Přece jenom cílovka je hodně specifická. Lidi i platili za to, aby tam mohli hrát, což je věc, která se běžně neděje. Má to fakt velkou fanouškovskou základnu a zároveň si myslim, že je to dobrej počin a že si to zaslouží tohle uznání, protože je to odvážný a má to hodně specifickej humor, kterej je mně osobně blízkej. Zkrátka zaslouží si to to hodnocení.

A četli jste i reakce od fanoušků a novinářů?

PAVEL VÁCHA: Určitě. Zpracoval jsem i takový výtažek, který jsem dal na naše stránky, kde mám citace takových nejlepších výroků, včetně našeho oblíbenýho fanouška z ostravský projekce, který říkal, že je to nejlepší český film v Česku. (smích) Měl jsem z toho velkou radost. U tohohle projektu jsem nedokázal předem odhadnout, jak to bude. Samozřejmě jsme měli nějakou referenci z jedničky, kterou třeba František Fuka miloval a která si našla své fanoušky. Bylo to spojeno zároveň s nezávislým stylem distribuce, což jsme se už u dvojky snažili udělat víc standardně. Proto jsem u toho projektu já, i když jsem u jedničky nebyl. Myslím, že se nám to povedlo a že se nám zároveň i podařilo zachovat punc nezávislosti.

MARTY POHL: Náš film rozhodně nebyl dělanej pro kritiky, nebyl dělanej pro festivaly, nebyl dělanej pro uměleckou obec, byl opravdu vyloženě pro fanoušky. Bylo to dělaný jako sranda od začátku do konce, to byl hlavní účel – aby to lidi pobavilo. Že se to ještě k tomu povětšinou líbilo kritice, je opravdu příjemnej bonus.

Díky za rozhovor a těšíme se na další vaše projekty!