O projektu iShorts. Zkrátka rozhovor

ROZHOVOR s Petrem Horákem a Petrem Koubkem z iShorts – JANA BÉBAROVÁ –

iShorts jsou pravidelné přehlídky krátkých filmů a největší distributor zaměřený na podporu a šíření krátkých filmů v České republice. Už od roku 2005 uvádí každý měsíc tématická pásma krátkých filmů. Projekt s heslem „iShorts – Zkrátka filmy“ začal v Praze a v současnosti funguje v devíti městech v České republice a na Slovensku (vedle Prahy se projekce iShorts konají v Brně, Ostravě, Zlíně, Hradci Králové, Olomouci, Jablonci nad Nisou, Bratislavě a Žilině). Ve středu 8. 10. 2014 bude mít v Praze premiéru nový tematický blok, tentokrát zaměřený na akční filmy. Ve dnech 14. a 15. 10. se přesune do ostatních měst (přesný program najdete zde). Šéfredaktorka Jana Bébarová si při této příležitosti povídala se zakladatelem projektu Petrem Horákem a jeho kolegou Petrem Koubkem, který má na starost program iShorts. Jakou mají krátké filmy v Česku diváckou základnu a proč bychom je měli sledovat? O tom a o dalších zajímavých věcech se dočtete v následujícím rozhovoru.

Čistě pragmatická otázka: Proč by se měl (český) divák zajímat o krátké filmy?
Petr Koubek: Protože je to zábava. Celovečerní filmy jsou tak drahé, že většinou vznikají podle vyzkoušených modelů, aby se zaplatily. To u krátkých filmů neplatí, takže jsou mnohem svobodnější a díky tomu často zábavnější. Taky nejsou tolik pod dohledem producentů, kteří se bojí, aby náhodou někoho neurazily nebo nešťouchly do nějakého vosího hnízda. Takže bývají i mnohem odvážnější.

Petr Horák: Svět krátkého filmu je taky mnohem liberálnější. Díky neustálému zlevňování kamer, počítačů a podobně může krátký film natočit vlastně každý. Jde hlavně o nápad. Mezi krátkými filmy najdete komedie, horory, dramata, muzikály… úplně stejně jako u celovečerních filmů. Liší se i rozpočty. Na iShorts jsme měli taky kraťasy, které stály stejně jako český celovečerák.

Jakou diváckou základu u nás krátké filmy vlastně mají?
Petr Horák: Jak kde. Filmoví nadšenci je mají rádi, takže třeba velké filmové festivaly na kraťasy zaměřené nebo alespoň s pásmy krátkých filmů v programu nedostatkem diváků netrpí. My se snažíme ukázat i běžným divákům, že stojí za to na krátké filmy vyrazit. Krátké filmy mají obecně menší propagaci než celovečeráky, takže se o nich mnohem méně ví, a to se snaží iShorts změnit.

Projekt iShorts v Česku funguje už devět let. Jak byste vyhodnotili jeho největší úspěchy?
Petr Horák: Z hlediska programu jsme pyšní na to, že do Čech pravidelně vozíme ty nejlepší kraťasy z festivalů jako Cannes, Berlín, Sundance a další. Ty by jinak diváci neměli moc šanci vidět. Úzce spolupracujeme s Evropskou filmovou akademií, takže uvádíme finalisty soutěže o nejlepší evropský kraťas. Ale úplně největší úspěch asi budou projekce oscarových kraťasů, které jsme divákům iShorts přinesli jako první ve střední a východní Evropě. Osobně je pro nás úspěch každé vyprodané kino. To je vždycky skvělý pocit. Máte z toho radost, ale zároveň už ve vás trochu hlodá vědomí, že před kinem zůstalo ještě pár lidí, kterým jste ten parádní program mohli ukázat a oni ho neuvidí.

Vedle Prahy a Brna aktuálně pravidelně pořádáte projekce v dalších čtyřech českých a třech slovenských regionálních městech. Chcete své pole působnosti nadále rozšiřovat?
Petr Horák: iShorts nejsou klasický distributor. S kiny, ve kterých promítáme, se snažíme mít hodně úzký vztah, který ale zároveň zabere dost času. Takže se prozatím moc rozšiřovat neplánujeme.

Na které filmy/tvůrce, které jste českým divákům dosud představili, jste nejvíce hrdí? Máte nějaké mety, na které byste chtěli dosáhnout?
Petr Horák: Pro mě to jsou asi už zmíněné oscarové kraťasy. Ze spolupráce s Evropskou filmovou akademií mám taky velkou radost. Čím dál častěji se taky stává, že tvůrci díky kraťasu, který jsme taky měli v programu, vyhrávají ceny na festivalech nebo podepisují smlouvy na celovečerní filmy. Člověk je pak hrdý, že českému publiku ukazujeme nově vznikající talenty. Meta je od začátku jasná: Ukázat co největšímu počtu diváků, že krátké filmy stojí za pozornost.

Petr Koubek: Já mám vždycky největší radost, když se nám podaří uvést film, který otevírá nějakou novou cestu, dívá se na skutečnost úplně jinak než všichni ostatní. To jsou filmy režisérů jako je třeba Albert Moya, Janicza Bravo nebo Robert Morgan.

Fungujete jako nezisková organizace, tudíž vás zřejmě nejvíce pohání vlastní entuziasmus, je to tak? Jaké největší překážky jste za ty roky, co vaše sdružení existuje, museli překonat? A kolik lidí vlastně za iShorts stojí?
Petr Horák: Bojujeme hlavně s finančními problémy, ale to asi nebude nic nového. Většinou je to jenom o tom entuziasmu. Občas je taky velký oříšek získat práva na filmy, které chceme uvést. Komunikujeme s celým světem a na některé filmy jsme museli čekat třeba i rok. V průběhu devíti let prošlo iShorts několik skvělých lidí, kteří projektu moc pomohli a posunuli ho o velký kus dál. V tuhle chvíli stojí za iShorts pět lidí a několik pomocníků, bez kterých bychom to neměli šanci zvládnout.

Petr Koubek: Všichni normálně pracujeme nebo studujeme a vedle toho vyrábíme iShorts. Chce to strašně moc sebezapření, třeba na festivalech musíte vypít obrovské množství alkoholu s tvůrci a ostatními distributory. Je to prostě řehole.

Jaká kritéria hrají při výběru filmů do programu největší roli?
Petr Koubek: Musí to být zajímavý film. Musí nás zaujmout nápadem, přístupem, tématem… něčím. My jsme taky jenom diváci, akorát toho vidíme obrovské množství. Když film baví nás, tak snad bude bavit i někoho v publiku. Hodně záleží na pásmu, které zrovna sestavujeme. Nikdy to nesmí být jenom seznam kraťasů, musí to dávat smysl i nějak dohromady. U celovečerního filmu si během pár minut zvyknete na pravidla fungování jeho světa a v tom vydržíte dvě hodiny. U pásma kraťasů se tohle několikrát zásadně změní. No a dramaturgie toho pásma by vám v tomhle měla pomoct, provést vás od jednoho filmu k druhému.

Do vašich tematických bloků pravidelně zařazujete i české snímky. Jak je na tom podle vás zdejší produkce s porovnání s tou světovou?
Petr Horák: Zásadní rozdíl je v tom, že u nás vzniká 95 % krátkých filmů na školách. To ale neznamená, že to jsou jenom nějaká školní cvičení nebo domácí úkoly. Řada z nich je opravdu povedených. V zahraničí ale tolik studentské filmy nepřevažují. Dost často je natáčí i profesionálové. Teď se třeba do jednoho pouští dvojce Martin Scorsese a Leonardo DiCaprio nebo třeba Wes Anderson točí kraťasy pravidelně.

Petr Koubek: U nás se bohužel často i tvůrci dívají na krátký film jen jako na odrazový můstek. Všichni se derou k celovečeráku. Ve světě je ale krátký film specifická umělecká forma. Některé nápady nebo příběhy prostě nepotřebují dvě hodiny, naopak se v nich rozmělní a ztratí. A od toho je tady krátký film.

Jakým směrem se podle vás ubírá kvalita studentských snímků z místních filmových škol? Dají se vysledovat nějaké trendy/oblíbené žánry/témata, ve kterých si čeští tvůrci libují?
Petr Koubek: To si nemyslím, nebo jsem si aspoň ničeho nevšiml. Obecně se dá říct, že se v Čechách málo točí žánrové filmy. Ale to je problém i u celovečeráků a píšou se dlouhé statě o tom, proč to tak asi je. Technicky kvalita stoupá, protože je všechno mnohem dostupnější než dřív, ale jinak nevím, co by se takhle obecně dalo říct.

Můžete každý doporučit český a zahraniční kraťas, který vás v poslední době nejvíc zaujal?
Petr Horák: Ze zahraničí to asi bude Controller režiséra Samana Keshe, který poběží v programu akčních kraťasů na iShorts v říjnu. To je ten příklad mladého režiséra, který dojednává spolupráci s Hollywoodským studiem a ještě o něm určitě uslyšíme. Z českých bych zmínil animovaný Mythopolis studentky FAMU Saši Hetmerové. Film získal v poslední době například ocenění CILECT (sdružení filmových škol z celého světa) za nejlepší film.

Petr Koubek: Úplně v poslední době jsem měl fakt dětinskou radost z filmu Fools Day, který budeme hrát na konci října v halloweenském speciálu iShorts. Je to hodně černá komedie o tom, jak se partě dětí vymkne z rukou aprílový žertík. Jinak jsem byl letos asi nejvíc nadšený z Gregory Go Boom Janiczi Bravo, za který si odnesla cenu ze Sundance. To je ten příklad naprosto svobodného filmu, který se nebojí vůbec ničeho. Co se týče Čech, tak jsem ještě plný dojmů z čerstvě dokončeného filmu Štěpána Pecha Smyčka. Není vůbec dokonalý, ale je v něm jasné autorské gesto, které se nechce opírat o vzory nebo někoho kopírovat a toho si strašně cením. Jde vlastní cestou.