Q jako quirky

V uměleckém světě nenalezneme mnoho kreativních tandemů tvořených dvojčaty, tím méně těmi, která čerpají náměty a fragmenty obrazů pro svá díla ze stinných a težko přístupných oblastí lidské psychiky. Bratři Quayové, fascinováni  zejména fenomény snu, šílenství a všemožných frustrací, s každým novým filmem budují svět, ve kterém nad čitelností a logikou dominuje surrealistická obraznost a složitá metaforika.

Vstup do tohoto na první pohled odpudivého mikrokosmu je obtížný. Není zde průvodce v podobě jasně členěné dramatické linie, většina významů je sdělována prostřednictvím expresivního vizuálního ztvárnení (a rozpohybování) prostředí, postav, objektů a vztahů mezi nimi. Snahou bratrů Quayových je uvést svět svých filmů do chodu, učinit ho sobestačným a uvěřitelným, jakkoliv se jeho pravidla vzpírají rozumovému uchopení. Je to svět rozkladu a omšelosti – těžko definovatelným prostředím (které může být snovou krajinou, delirantním výplodem blouznící mysli nebo i mýtickým prostředím situovaným mimo prostor a čas) se zde pohybují oživlé marionety s oprýskaným nátěrem a zohyzděná těla panenek, ale život je propůjčován i neživým objektům – šroubům, nůžkám, žebříkům apod. Do pohybu jsou zde uváděny přístroje a mechanismy postrádající jakoukoliv zjevnou logiku.

Inspirační zdroje…

Představivost tohoto druhu bývá v umělcích často živena traumatickými zkušenostmi či duševními poruchami. Obojí bychom však v životopise Stephena a Timothyho Quayových hledali marně. Narodili se 17. června 1947 v americkém státě Pennsylvania v městečku Norristown poblíž Philadelphie, kde později studovali ilustraci. Odtud se pak přesunuli do Anglie, kde žijí a tvoří dodnes. Zde také – na Royal College of Art – vytvořili své první (nedochované) filmy a seznámili se se svým pozdějším spolupracovníkem, producentem Keithem Griffithsem, s nímž založili společnost Koninck Studios.

The Cabinet of Jan Švankmajer

Ještě před svým odchodem do Anglie našli oba sourozenci inspirační zdroje v evropske kultuře dvacátého století. Mezi spisovateli u nich zaujímá přední místo Franz Kafka [ačkoliv žádnou přímou adaptaci jeho díla ve své filmografii nemají[1]] a jeho generačně spříznění autoři Bruno Schulz a Robert Walser. Cit pro hudbu, která v jejich filmech vždy hrála důležitou úlohu, si tříbili poslechem Leoše Janáčka, Zdeňka Lišky nebo Leszka Jankowského. Animovaný film jim odhalil inspirativní svět tvůrců jako Jan Lenica, Walerian Borowczyk, Wladyslaw Starewicz a především Jan Švankmajer.

Ilustrátorství, potažmo výtvarné umění vůbec, je disciplína postrádající časový rozměr, který je naopak vlastní filmu. Quayové proto vyměnili ilustrátorství za film, ve kterém je však zjevná také inspirace jinými “časovými” uměními – hudbou a tancem. Hudba jim slouží jako výrazový prostředek nejen dokreslující atmosféru, ale často i jako náhražka mluveného slova, které ve větsině jejich filmů zcela chybí. Tanec se u bratrů Quayových odráží ve filmech kombinujících animaci s živou akcí, kde je vedení herců především choreografické, ale nejenom tam – obecně lze o prvcích choreografie hovořit i v připadě jejich práce s loutkami, které se narozdíl od živých herců vyjadřují na více symbolické úrovni, a dokonce i v případě práce s kamerou a jejími pohyby.

Spojitost s hudbou se projevuje i v okrajových aktivitách bratří Quayových. Několikrát si vyzkoušeli práci návrhářů dekorací pro operu[2] a vytvořili sérii svérazných videoklipů[3]. Pokud tyto aktivity oddělíme od jejich ryze autorské práce a začleníme je do kategorie zakázkových prací, musíme k nim přidat i tvorbu reklam[4] a spolupráci na animovaných scénách filmu Frida (2002, r. Julie Taymor). I v těchto bokovkách ale neomylně rozlišíme jejich specifický rukopis a autorský vklad.

…a jejich zužitkování

Jádro práce bratří Quayových však tvoří filmy mnohem abstraktnější a hůře uchopitelné. Jejich raná tvorba představuje jakési kvazidokumentární pocty umělcům, kteří tvoří důležitou součást jejich umělecké inspirace. Sem patří filmy The Eternal Day Of Michael de Ghelderode (1981), Stravinsky – The Paris Years (1983), Leoš Janáček – Intimate Excursions (1983) a The Cabinet of Jan Švankmajer (1984). Posední zmíněný snímek představuje Jana Švankmajera (v podání bizarně stylizované loutky), kterak ve své pracovně školí učně ve zvláštních úkonech, symbolizujících podstatu surrealistického procesu tvorby.

Po tomto snímku Quayové natočili film Little Songs of the Chief Officer of Hunar Louse, or This Unnameable Little Broom, Being a Largely Disguised Reduction of the Epic of Gilgamesh, Tableau II (1985), častěji uváděný pouze jako This Unnameable Little Broom. Dějištěm tohoto filmu je jakási místnost zavěšená uprostřed neohraničeného černého prostoru a obývaná zákeřným tvorem, pro jehož ztvárnění využili bratři Quayové jakožto předlohy postavu z obrazů švýcarského malíře Heinricha Antona Mullera. Z objektů přítomných v místnosti na sebe strhávají pozornost nůžky, dráty vysokého napětí a zejména past v podobě stolu, na němž je vyobrazen anatomický řez ženským tělem a který v šuplíku skrývá ženské genitálie. Přivábena tímto “dráždidlem” přiletí z temnoty vně místnosti bytost, která je při pokusu o kopulaci katapultována deskou stolu přímo na elektrické vedení. Stejně jako často v budoucích filmech, rozvíjejí zde Quayové motivy smrti, sexu a jejich různých kombinací.

Street of Crocodiles

V roce 1986 se Quayům podařilo vzbudit do té doby největší pozornost filmem Street of Crocodiles, pro nějž jako předloha posloužila stejnojmenna sbírka povídek polského spisovatele a kreslíře Bruna Schulze. Film uvádí diváka do Ulice krokodýlů, podivného místa tvořeného převážně stěnami ze špinavého skla a desítkami nepochopitelných mechanismů a zařízení. V zakoutích ulice ožívají skryté formy existence, šrouby uvolnující se ze sevření dřeva a loutky se světlem vycházejícím z jejich prazdných očních důlků. Mnohem výše nad minimálně rozvinutým dějem zde zaujímá místo právě onen vnitřní život věcí, které se pohybují, střetávají a proměňují ve své formě i významech. Důležitá je i samotná mizanscéna a způsob, jakým ji kamera snímá a odhaluje překvapivé prostorové souvislosti. Zde poprvé bratři Quayové použili kameru jako ‘třetí loutku’, tedy jako nástroj, který svými pohyby a způsobem zaměřování a přesouvání pozornosti budí dojem života.

Film The Comb (1990) uzavírá plody imaginace dvojčat do rámce snu, neznamená to však, že by se proto ve svých fantaziích nějak uskromnili. Pouze poskytují divákovi záchytný bod, z nejž je pak zajímavé sledovat především souvislosti mezi podněty, které na spícího působí zvnějšku a náplní snu, která je jimi ovlivňována.

Institut Benjamenta

Z převážně krátkometrážní tvorby bratří Quayových vyčnívají dva celovečerní filmy. Tím prvním je Institut Benjamenta (1995), adaptace románu švýcarského spisovatele Roberta Walsera. Film, kombinující animaci s živou akcí vypráví příběh o zařízení pro školení domácích sluhů, v níž učňové s přesnou choreografií, ale s absencí jakéhokoliv smyslu nacvičují mechanické pohyby a gesta. Druhým a zatím posledním filmem bratří Quayů je Piano Tuner of Earthquakes (2006), příběh o ladiči pián, který se pokusí zachránit operní pěvkyni ze spárů šíleného doktora. V současnosti oba tvůrci pracují na dalším celovečerním snímku Sanatorium Under the Sign of Hourglass, jímž divákům opět předvedou svět povídek Bruna Schulze.

Zdroje:
–       http://www.sensesofcinema.com/contents/directors/04/quay_brothers.html
–       http://www.sensesofcinema.com/contents/01/19/quay.html
–       http://www.screenonline.org.uk/people/id/498256/index.html
–       www.wikipedia.org
–       Cinepur 30

Filmy na YouTube:
–       Dramolet (Stille Nacht I) – http://youtube.com/watch?v=KWeChk683vI
–       Are We Still Married (Stille Nacht ll) – http://youtube.com/watch?v=_NQSIt8zRYk
–       Tales from the Vienna Woods (Stille Nacht III) – http://youtube.com/watch?v=FUvGWABMY24
–       Can’t Go Wrong Without You (Stille Nacht lV) – http://youtube.com/watch?v=TfNyb-sJR1s
–       Dog Door Stille (Nacht V) – http://youtube.com/watch?v=J_KHf3RqmvE
–       The Epic of Gilgamesh – http://youtube.com/watch?v=j0KgVWVOc9s
–       Street Of Crocodiles – http://youtube.com/watch?v=LKjPIAf1CMc
–       The Comb – http://youtube.com/watch?v=szOubAaS9lU
–       Fox Sports Net Commercial – http://youtube.com/watch?v=s2o03HM3ps4
–       The PSA National Drug Council – http://youtube.com/watch?v=Tyx3OzFbtEE

Zdroje obrazků: http://www.sensesofcinema.com/contents/directors/04/quay_brothers.html