Anděl filmu noir
Veronica Lake, jedna z nejkrásnějších studiových hereček klasického Hollywoodu, je dnešním divákům známa spíše prostřednictvím role Kim Basinger ze snímku Curtise Hansona L. A. – Přísně tajné z roku 1997. Basinger, která byla za tuto roli oceněna Oscarem, zde ztvárnila prostitutku stylizovanou právě do podoby legendární hollywoodské krásky.
Veronica Lake, vlastním jménem Constance Frances Marie Ockleman, se narodila v New Yorku do středostavovské rodiny. Oba její rodiče byli evropského původu – matka byla Irka a otec měl nizozemsko-německé kořeny. Veronica byla jejich jediné dítě. Datum jejího narození se v mnoha zdrojích liší. Někdy se mylně uvádí (jako například na IMDb) rok 1919, na což kriticky upozorňuje životopisec Jeff Lenburg, který v její biografii s názvem Peekaboo: The Story of Veronica Lake (1983; 2001) uvádí jako správný rok 1922. Většinu svého dětství Veronica prakticky prožila pouze ve společnosti matky, otec musel kvůli svému zaměstnání (byl námořníkem) hodně cestovat, a když jí bylo deset let, tragicky zemřel. Lenburg píše, že svého otce vlastně ani moc neznala.1 Její dětství a následně i dospívání nebylo příliš poklidné. Neustále revoltovala proti přísné výchově v katolické škole a jako problematické se jevilo i časté stěhování rodiny, které neustalo ani poté, co se matka znovu vdala. Rodiče se snažili vzpurnost a drzé chování své dcery, které označovali za nevyzpytatelné, řešit prostřednictvím psychiatrů. Ani ti si s ní moc nevěděli rady, a tak jí nakonec diagnostikovali paranoidní schizofrenii.
Matka Veroniky vždy snila o kariéře své dcery v Hollywoodu, a proto když se v roce 1938 přestěhovali do Beverly Hills v Kalifornii, zapsala ji na Bliss Hayden School of Acting. Již rok poté se Veronica objevila (byť v miniaturní roli) v prvním filmu, a to Sorority House společnosti RKO. Zde a poté ještě v několika následujících snímcích byla v titulcích zatím uvedena pod svým pravým jménem Constance Keane.2 Umělecké jméno Veronica Lake převzala na radu producentů z Paramountu až v roce 1941, kdy se ve větší roli objevila ve filmu I Wanted Wings. Téhož roku v Hollywoodu plně prorazila filmem Sullivanovy cesty (Sullivan’s Travels) Prestona Sturgese. Z hlediska kariérního vzestupu pro ni byl nejúspěšnější rok 1942, kdy natočila tři ze svých nejlepších filmů – dva filmy noir Revolver na prodej (This Gun for Hire) a The Glass Key a komedii René Claira Krásná čarodějka (I Married a Witch). Ve čtyřicátých letech byla jednou z nejžádanějších a nejsympatičtějších hereček Hollywoodu, zejména díky své drobné postavě, něžné dětské tvářičce, pomněnkově modrým očím a přirozeně blonďatým kadeřím. Způsob úpravy vlasů, tzv. peekaboo účes, se pro ni stal doslova ikonickým. Veronica Lake zosobňovala vlídné a sympatické ženy a dívky a na plátně vynikala především svým rozvážným a klidným vystupováním, které kontrastovalo s jejím osobním životem. Již v mládí totiž propadla alkoholu, jehož dlouholetá konzumace se zasloužila o pád její slibně budované kariéry a hereččin totální společenský úpadek. I co se týče milostných vztahů, neměla štěstí. Za svůj poměrně krátký život byla celkem čtyřikrát vdaná.3
Ve čtyřicátých letech si Veronica Lake zahrála ve třech filmech noir. Krom těch výše uvedených z roku 1942 se jednalo i o snímek George Marshalla The Blue Dahlia z roku 1946. Ve všech jí byl partnerem herec Alan Ladd (1913–1964). Jedním z důvodů, proč se opakovaně objevovali na filmovém plátně spolu, byl fakt, že Ladd byl malého vzrůstu (měřil pouhých 1, 65 m), tudíž k sobě potřeboval malou partnerku. Metr padesát vysoká Veronica Lake pro něj byla naprosto ideální. Navíc se k sobě typově hodili a chemie mezi jejich postavami byla (podobně jako u dvojice Bogart–Bacall) velmi věrohodná. V prvním společném snímku s názvem Revolver na prodej, adaptaci románu Grahama Greena, představuje Veronica Lake barovou iluzionistku Ellen, která se náhodně zaplete do zločinu. Stává se totiž obětí nájemného vraha Ravena (jehož ztělesnil právě Ladd), kterým je využívána jako rukojmí při jeho útěku před policií, aby mu nakonec pomáhala v jeho cestě za pomstou. Ellen je jediným člověkem, se kterým si Raven rozumí a ke kterému je schopen navázat citové pouto. K ostatním lidem pociťuje nenávist a odpor. Jediné bytosti, které má rád a kterým neubližuje, jsou kočky a děti. Pouze Ellen se mu snaží porozumět, jen ona z něj nemá strach. Na začátku filmu se jí Raven chce jako nepohodlného svědka zbavit a zastřelit ji v opuštěném skladu, je však vyrušen příchozími muži, čehož Ellen využívá a utíká. Posléze jí Raven zachraňuje život poté, co v záchranné misi selhal její snoubenec, detektiv, jenž Ravena hledá. Znovu ji využívá jako prostředek k dosažení svých plánů. Postupně se jejich vztah prohlubuje a nakonec mezi nimi dochází až k jakémusi souznění – Raven se jí svěřuje se svým problematickým dospíváním a se svými nočními můrami a ona je pro něj andělem strážným, spasitelem, který se jej snaží svést ze špatné cesty. Přesvědčuje ho, že už nemusí dále zabíjet. Andělský zjev Elleniny postavy je podtržen filmovým svícením – v temném pološeru její zlatavé kadeře září a vypadá to, jako by měla svatozář. Souznění mezi postavami se posléze odráží i v Ellenině vzhledu – aby mohl Raven utéct, obleče dívku do svého kabátu a na hlavu jí dá svůj klobouk. Policie je tak dokonale zmatena a splete si Ellen s hledaným zločincem. I když je pak v závěru Raven zastřelen, umírá s vědomím, že našel skutečného přítele, který jej nezradil. Umírá s úsměvem na tváři.
Revolver na prodej: Již při prvním setkání jsou protagonisté snímáni jako milenecký pár – během cesty vlakem Raven usne Ellen na rameni.
Při druhém setkání Raven drží Ellen v náručí jako milenku a dívá se na ni zamilovaně. Utváří se mezi nimi jisté citové pouto.
V závěru, po probdělé noci, odchází Ellen odlákat policii v jeho obleku. Dochází k jejich splynutí. Před odchodem Ravena políbí a on se poprvé v životě usměje.
V následujícím společném snímku Veroniky Lake a Alana Ladda dochází k razantnějšímu a intimnějšímu sblížení jejich postav. V The Glass Key, adaptaci detektivního románu Dashiella Hammetta plné zapeklitých situací a spletitých vztahů, Veronica Lake opět ztvárňuje krásnou, okouzlující a inteligentní dívku s ochranitelskými sklony. Janet Henry, dcera kandidáta na guvernéra, je pro uchování dobré pověsti svého otce nucena tajit okolnosti vraždy svého milovaného staršího bratra Taylora, černé ovce rodiny. Chlapce, jenž propadl hazardním hrám a zapletl se s podsvětím, nešťastnou náhodou zabije při prudké hádce jeho vlastní otec. Aby umlčel svědka činu, detektiva Paula Madviga, zaslíbí mu svou dceru Janet, do níž je Paul bezhlavě zamilován. Janet však od počátku miluje jeho asistenta Eda (Alan Ladd), jehož sympatie vůči ní jsou obdobné. Nicméně Ed (stejně jako diváci) netuší, do čeho se Janet zapletla, a dává jí několikrát zřetelně najevo své pohrdání jejím chováním. Dokonce dívku přede všemi obviní, že svého bratra zabila ona a vinu se snaží hodit na jeho parťáka. Edovi a Ellen prakticky není umožněno být o samotě. Jejich intimní hovory jsou téměř vždy narušeny příchodem Paula, dokonce i v závěru, kdy je případ vyřešen a Ellen chce s Edem utéct pryč. Happyend se nakonec koná, neboť Paul jim dává volnost. Mezi Alanem Laddem a Veronikou Lake to zde opět jiskří od prvního setkání, avšak v průběhu celého filmu spolu spíše soupeří. Ladd svou partnerku uráží a machisticky se nad ni povyšuje, ona to s (pro její postavy příznačnou) rozvážností a chladným klidem přechází.
Magická přitažlivost mezi jejich postavami se film od filmu stupňuje. Zatímco v Revolveru na prodej byl jejich vztah založen na bázi obětavého přátelství, v The Glass Key se již mezi nimi rozvíjí explicitní milostný cit, který je v jejich posledním společném filmu noir (tentokrát natočeném podle scénáře Raymonda Chandlera) The Blue Dahlia zintenzivněn dočista osudovým setkáním. Fatalismus jako charakteristická součást dějové výstavby filmů noir je přítomen ve všech filmech této dvojce, v The Blue Dahlia je však nejvyhrocenější. Ladd zde hraje bývalého vojenského poručíka Johnnyho, který po návratu z války nachází svou ženu, alkoholičku, v náručí jiného muže a dostane se mu od ní chladného a opovržlivého přijetí. Podobně nespokojená je se svým manželstvím Joyce (Lake). Během jedné deštivé noci oba opouští svou minulost a na útěku před ztroskotalými vztahy se náhodně potkávají, aniž by tušili, že právě manžel Joyce je milencem Johnnyho ženy. Ta byla téže noci brutálně zavražděna a za jejího vraha všichni považují Johnnyho. Veronica Lake zde tedy opět ztvárňuje „anděla strážného“ svého mužského protějšku. Joyce Johnnymu od počátku pomáhá: jako cizince jej uprostřed noci nebojácně bere do auta jako spolujezdce a posléze ho chrání před policií. Podobně jako v The Glass Key se Johnny začne chovat k Joyce neuctivě a jejich vztah zakolísá poté, co odhalí její identitu a jako manželkou zločince jí pohrdá. Citové pouto mezi nimi je ovšem natolik silné, že v závěru dochází k jejich opětovnému, naději přinášejícímu sblížení. Právě v tomto filmu zazní památný výrok: „Každý chlap tě už někde viděl. Háček je v tom tě znovu najít.“
Láska na první pohled v The Glass Key
a osudové setkání v The Blue Dahlia.
Postavy Veroniky Lake jsou často mylně označovány za femme fatale. Její hrdinky jsou sice velice atraktivní, ale vždy něžné a až panensky čisté. Postrádají sexuální emancipovanost a lstivou vychytralost, nejsou zrádné a své mužské protagonisty neposílají do spárů smrti, ba naopak je před zkázou zachraňují. Oproti destruktivní femme fatale, která rodinu považuje za svazující, její postavy po klidném rodinném životě touží. Ellen z Revolveru na prodej sní o svatbě a dětech a Janet z The Glass Key na první místo rovněž staví rodinné vztahy. Zajímavé je sledovat, jakým způsobem je ve filmech Veronica Lake představena. V Revolveru na prodej se poprvé objeví ve scéně, kdy předvádí své kouzelnické číslo. Nejprve vidíme její ruku (u femme fatale to bývají spíše nohy) a až poté celou její postavu. Ve své první scéně v The Glass Key dává pohlavek detektivovi, se kterým je později nucena se zasnoubit. V The Blue Dahlia se poprvé objeví prostřednictvím fotografie.
Revolver na prodej – v její první scéně ve filmu se nejprve objevuje záběr na její ruku, teprve potom vidíme celou postavu.
V bílých šatech, jež symbolizují její mravní čistotu, se postavy Veronicy Lake objevují často.
Veronica Lake se stala prototypem na první pohled křehké a zranitelné blondýnky s dětsky roztomilou tvářičkou, která však v kritických situacích dokáže zachovat chladnou hlavu, nebojí se postavit zlu čelem a chránit své blízké. Po boku Alana Ladda se objevila ještě v roce 1948 ve filmu Saigon režiséra Leslie Fentona, poté však její kariéra začala kvůli závislosti na alkoholu upadat. Nakonec se ve svých padesáti letech upila k smrti. Stejný osud stihl i jejího hereckého kolegu. Alan Ladd rovněž dlouhodobě léčil alkoholem své deprese. Roku 1964, devět let před smrtí Veroniky Lake, spáchal sebevraždu. Zemřel rovněž ve věku padesáti let na akutní předávkování alkoholem a sedativy.
Revolver na prodej
Režie: Frank Tuttle
Scénář: Albert Maltz, W. R. Burnett podle stejnojmenného románu Grahama Greenea
Střih: Archie Marshek
Kamera: John F. Seitz
Hudba: David Buttolph
Hrají: Veronica Lake (Ellen Graham), Alan Ladd (Philip Raven), Robert Presto (Det. Michael Crane), Laird Cregar (Willard Gates) a další
USA, 1942, 80 minut
The Glass Key
Režie: Stuart Heisler
Scénář: Jonathan Latimer podle románu Dashiella Hammetta
Střih: Archie Marshek
Kamera: Theodor Sparkuhl
Hudba: Victor Young
Hrají: Veronica Lake (Janet Henry), Alan Ladd (Ed Beaumont), Brian Donlevy (Paul Madvig) a další
USA, 1942, 85 minut
The Blue Dahlia
Režie: George Marshall
Scénář: Raymond Chandler
Střih: Arthur P. Schmidt
Kamera: Lionel Lindon
Hudba: Robert Emmett Dolan, Harry Simeone, Bernie Wayne, Victor Young
Hrají: Veronica Lake (Joyce Harwood), Alan Ladd (Johnny Morrison), William Bendix (Buzz), Howard Da Silva (Eddie Harwood)
USA, 1946, 96 minut
Autor
