Máme tendence vzájemně se bavit

ROZHOVOR s Jiřím Hruškou, organizátorem přehlídky Ostrava Picture – LUCIE ZUBKOVÁ –

Mezinárodní festival studentských filmů Visegradu – Ostrava Picture – je ojedinělou akcí, která usiluje o to stát se reprezentativní přehlídkou studentské tvorby tří zemí: České republiky, Polska a Slovenské republiky. O minulosti a současnosti Ostrava Picture s námi hovořil Jiří Hruška, jeden z organizátorů a zároveň dramaturg přehlídky.

Co mělo v minulých letech největší úspěch a na co vy sám rád vzpomínáte?

Myslím, že hlavně atmosféra festivalu. Není to megalomanská akce a je tady čas si sednout a při vínku či pivku povykládat. Nespěchá se domů a večer se vždycky povídalo se zajímavými lidmi: ať už šlo o porotce, diváky či hosty. Pro mě přináší tato akce dva silné momenty:

– slušný přehled témat, forem a postupů, které baví současné filmaře (do festivalu lze přihlásit snímky vzniklé jen v aktuálním školním roce);

– doprovodný program (workshopy, besedy, koncerty) – mám pocit, že se všichni snažíme, aby program bavil a obohacoval především nás (sebe ostatně známe nejlépe), i když to může znít sobecky, ale snad se pak nějak líp daří zaujmout i ostatní návštěvníky.

Kolik lidí v loňském roce navštívilo váš festival? Čekáte letos větší zájem?

Loni jsme promítali v Ostravě (5 dnů a 4 sály) a v Trenčíně (3 dny, 1 kinosál), takže k dispozici byla kapacita cca 2000 míst. Poctivě ale musíme přiznat, že například zahajovací večer v největším kinosále v Ostravě (500 míst Kina Vesmír) jsme trošku neodhadli a když se nám tam krčilo 70 návštěvníků (začínali jsme horrorovým příběhem Bouge), bylo nám jasné, že udělat ze studentských filmů trhák pro širokou veřejnost bude náročné.

Letos jsme se stáhli do skromnějších prostor (Minikino kavárna, Klub Atlantik, Stanica – Žilina Záriečie), kde je to intimnější a tak nějak víc naše, což znamená, že je tam sice občas těsněji, ale zase se s diváky víc cítíme… Je tam poznat každé vrtění, povzdechnutí, ale taky živý zájem a podpora. Malý prostor tak nějak automaticky lidi sbližuje. Zjišťujeme, že máme tendence se vzájemně bavit, i když se neznáme, půjčovat si propisky k poznámkám a zatrhávání v hlasovacích lístcích a pokračovat v komentářích a hodnoceních i v baru u kafe či bulletinu. Jde to nějak samo a nikoho to nepřekvapuje. Ale zpět k zřetelným číslům… letos očekáváme návštěvnost srovnatelnou s minulým rokem, případně mírně větší, neboť jsme vsadili na přitažlivý doprovodný program, který nabízíme i školám, tak například na setkání s M. Vieweghem a M. Reinerem je přihlášeno přes 200 studentů, věříme, že zůstanou (aspoň z poloviny) i na projekce, které po besedě budou následovat.

A kolik přišlo příspěvků do soutěže?

Přihlášených snímků bylo letos víc jak 100. Projekční čas přesáhl 1200 minut. Všechny snímky samozřejmě pustit nemůžeme, odborná porota provedla výběr a vyřadila snímky, které nesplňovaly technické či tematické požadavky soutěže. Nebylo jich moc, ale našly se.

Zdá se vám, že kvalita příspěvků a jejich originalita rok od roku stoupá, zlepšuje se?

Netroufám si to zobecnit, ale postoj nezávislé poroty je jednoznačný: kvalita přihlášených snímků se skutečně výrazně zlepšila, nejen po technické stránce, ale taky z hlediska tematického, dramaturgického a hereckého. Skutečně lze pozorovat, že stále dostupnější technika v kombinaci s nadšením a originálním pohledem na svět přináší divácky zajímavé snímky, které nenudí a vyvolávají ohlas u diváků, kteří jinak o netradiční, nezávislou či nekomerční tvorbu nejeví nijak zvláštní zájem.

Máte možnost srovnávat studentskou tvorbu tří zemí: Česka, Slovenska a Polska. Lze vysledovat pro dané země typická témata, poetiku?

Nerad bych se pouštěl do posilování klišé či vytváření typologie. Soubor filmů, kterými disponujeme, je sice pestrý, ale k dalekosáhlým závěrům nás přece jen zatím neopravňuje… takže jen osobní dojmy a postřehy: česká tvorba je překvapivě pestrá – tématy, formou i věkem tvůrců, často se objevuje humor, parodie, civilní témata, méně romantika, náboženské motivy a minimálně smrtelně vážně pojaté zpovědi; slovenští tvůrci stále častěji sahají po venkovských tématech, folklorních tradicích a specifičnosti života sociálně zajímavých vrstev, jsou technicky méně vybavení, zapojují více rodinné příslušníky a v tom jsou jejich snímky zvláštní, je z nich cítit kolektivní rodinná podpora a minimalismus kořeněný touhou vyjádřit se ke světu přes hledáček kamery. Polské snímky zastoupené na festivalu řeší spíš vážnější duchovní témata, často s náboženským nebo morálním podtextem a mnohdy v silném expresivním vyhrocení. Jdou na dřeň současných problémů a vždy hledají jejich duchovní přesah.

Jste festivalem studentské tvorby, podílí se studenti i na samotné organizaci?

Samozřejmě! Bez zapojení studentů by to vůbec nešlo. Podílí se na podobě vizuální kampaně, tvorbě spotů, sloganů a znělek, nemluvě vůbec o práci v terénu: roznosu plakátů, programu, webových odkazech apod. Našim cílem je přenést tuto oblast úplně na studenty a propagovat festival především čistou internetovou a mediální formou, bez nutnosti něco někam vylepovat, tisknout a vhazovat. Uvidíme příští rok…