MASH

Na vietnamskou válku reagovala v roce 1970 většina americké veřejnosti. Režisér Robert Altman tak učinil adaptací knihy MASH, když se na příbězích vojenských chirurgů za války v Koreji vyslovil k aktuálním událostem. Vznikl v mnoha ohledech výjimečný a novátorský snímek, následovaný „nekonečným” stejnojmenným seriálem…

_

Kniha

Literární úrovně takové Hlavy XXII Hookerova kniha nedosahuje. Zdroj: en.wikipedia.org

Na počátku bylo slovo, tedy přesněji řečeno kniha MASH s podtitulem Román o třech armádních doktorech, kterou pod pseudonymem Richard Hooker napsal dr. Richard Hornberger za spolupráce Williama Heinze. Údajně ji odmítlo vydat sedmnáct nakladatelů ¹, protože nikdo nepředpokládal, že by z knihy o polním vojenském chirurgickém lazaretu ² umístěném během korejské války (1950 – 1953) někde poblíž 38. rovnoběžky (tedy hned za první linií) mohl být bestseller. Hooker bez příkras a sentimentu líčí na základě vlastních zkušeností život zdravotnického personálu v extrémně náročných podmínkách, přičemž nejvíc pozornosti věnuje způsobům, jakými mladí lékaři a sestry odbourávali nahromaděný stres, pracovní přetížení nebo docela obyčejnou nudu. Tři doktoři zmínění v podtitulu knihy jsou chirurgové Benjamin „Hawkeye” Pierce, „Trapper” John McIntyre a Augustus „Duke” Forrest, kteří pochopí, že „pokud budou makat jako fretky a budou lepší než ostatní” (rozuměj: stanou se nenahraditelnými), ve všem ostatním si budou moci dělat, co chtějí. Vším ostatním jsou míněny aktivity mimo operační sál. Román nemá žádnou ústřední dějovou linku, je panoptikem velmi svérázných figur (velitel jednotky plk. Henry Blake, desátník „Radar” O´Reilly, zubař Walt „Plombař” Waldowski, nekompetentní chirurg Frank Burns, který své chyby svádí na Boží vůli nebo na ostatní, či ukázkový zelený mozek v podání vrchní sestry Margaret Houllihanové) a kaleidoskopem více či méně absurdních situací, příhod a historek. Začíná příjezdem Hawkeye a Duka do MASH 4077 a končí jejich návratem zpět k rodinám ve Spojených státech.

„Hele, nemáš pocit, že jsme třeba úplně zcvokli? Někdy si nejsem jistej,“ strachuje se Duke po osmnácti měsících života v nenormálních podmínkách plných napětí, vyčerpávajících operací těžce zraněných vojáků, smrti a armádní byrokracie. Hawkeye ho uklidňuje, že stačí dva měsíce a bude zase běžně fungovat. Faktem ovšem je, že někteří takové štěstí neměli.

_

Film

Když studio 20 ^th Century Fox koupilo na román filmová práva a vznikl scénář, pod nímž je podepsán Ring Lardner, Jr., byla již tematika korejské války zmapovaná snímky jako Retreat, Hell (rež. J. H. Lewis), Battle Circus (rež. R. Brooks a H. Bogart jako schopný, avšak alkoholu holdující chirurg a velitel mobilní polní nemocnice!), The Bridges At Toko-Ri (rež. M. Robson), Battle Hymn (rež. D. Sirk) nebo Pork Chop Hill (rež. L. Milestone), jež však všechny vznikly v průběhu 50. let. MASH se začal připravovat na sklonku let šedesátých, kdy byla Amerika aktuálně znovu účastníkem války v Asii – tentokrát té vietnamské. Podobně jako nakladatelé Hookerovu knihu, tak také scénář MASH odmítla více než desítka režisérů, než se jej ujal Robert Altman (1925 – 2006), do té doby tvůrce instruktážních filmů a televizních seriálů. Pod jeho vedením vznikla protiválečná komedie s humorem černým jako káva komorníka Boltona a ostrým jako čepel chirurgického skalpelu s nekompromisním poselstvím, že válka je naprosté peklo, ať už jste konfrontováni s nepřítelem tváří v tvář nebo s důsledky bojů v podobě zraněných a umírajících na operačním stole. Dnes, když se tolik filmových kritiků zaklíná slovem subverzivní, je dobré se vrátit do roku 1970 a uvědomit si, jak podvratně musel působit na diváky syrový, ušmudlaný, neuctivý, fraškovitý a po všech stránkách provokativní MASH vedle současně natáčené válečné rekonstrukce Tora! Tora! Tora! (rež. R. Fleischer) nebo rozmáchlé životopisné fresky Patton (rež. F. J. Schaffner).

Rentgenový snímek jako letenka do Tokia. Vlevo Donald Sutherland (Hawkeye), vpravo Elliot Gould (Trapper). Zdroj: en.wikipedia.org

Ačkoli Altman za přizvukování mnohých herců později prohlašoval, že se Lardnerova scénáře (který za něj mimochodem získal Oscara) příliš nedržel a že celý film je jeho autorskou vizí, po přečtení románu divák zjistí, že většina epizod pochází přímo z knihy. Co Altman spolu s herci nad rámec scénáře opravdu dopracoval, byly vedle dialogů především dvě velké scény s mjr. Houllihanovou (S. Kellermanová): její vášnivý románek s neschopným chirurgem a náboženským fanatikem Frankem Burnsem (R. Duvall) přenášený zvukově v přímém přenosu do celého tábora a sprchování před nastoupenou jednotkou. Především však vtiskl filmu svůj osobitý režijní styl. Velmi originálně působila mnohostopá zvuková technika, kdy Altman často nechává mluvit herce tzv. přes sebe v navzájem se překrývajících dialozích (např. ve scéně v jídelně, kde se osazenstvo lazaretu seznamuje s nově příchozími Hawkeyem – D. Sutherland – a Dukem – T. Skerritt), nebo rozpojení obrazu a zvuku – dialog pokračuje i při změně scény (slyšíme, jak Hawkeye a Duke lámou velitele Blakea – R. Bowen k angažování experta na zranění hrudníku, ale v obraze už oba sledujeme při prohlídce pacientů na předoperačním), případně „nepatřičné“ spojení obrazu a zvuku (Hawkeye pilkou amputuje zraněnému končetinu, přičemž žádá sestru, aby ho peánem poškrábala na nose – zvuk řezané kosti koresponduje s drbáním).

Navýsost promyšlený je MASH z hlediska komponování obrazu. Altman točí dokumentárním stylem, zdálky, nestrká kameru hercům až pod nos, přičemž využívá plynulého pohybu kamerového jeřábu v kombinaci s transfokátorem – zoomem (ten zde slouží k vyhmátnutí některé z postav, nikoli ke zvýšení dramatičnosti). Každý, kdo má alespoň rámcovou představu o filmování, pozná, jak pečlivě musely být mnohé dlouhé záběry plánovány a kolik narážek bylo potřeba, aby nakonec klaply. Beze zbytku jsou také využity všechny části širokoúhlého obrazu, nemá tedy smysl sledovat film v televizní verzi oříznuté do formátu 4:3, protože tím divák přichází o mnohé postavy i děje.

Výše řečené neznamená, že by režisér rezignoval na detaily. Naopak, scény z operací jsou podány patřičně realisticky, kamera se nevyhýbá otevřeným zraněním ani tepennému krvácení. Právě tyto sekvence tvoří protiváhu k bezuzdnému a často hrubému šaškování, alkoholismu a klinickému sexu bez lásky (téměř každý z personálu má doma partnera), což se všechno dá lehce odsoudit jako nemorální, než si člověk položí otázku, jak rychle by v takových podmínkách otupěl (nebo se zbláznil) on. Názorným příkladem, jak v MASH není „nic svaté“, je situace přesně uprostřed filmu, kdy upadne Plombař (J. Schuck) – v originále „Painless“, což je sexuální slovní hříčka -. do deprese z opakovaného selhání, přičte to na vrub své latentní homosexualitě a za pomoci Hawkeye a Trappera (E. Gould) se chystá spáchat sebevraždu. Jeho rozloučení (slova k ústřední melodii J. Mandela Suicide Is Painless napsal čtrnáctiletý režisérův syn Mike) pak Altman inscenuje přesně podle Da Vinciho obrazu Poslední večeře s rakví v popředí, načež uspaného zubaře přivede ke zmrtvýchvstání sestřička v podání J. Ann Pflugové (a melodie se ironicky vzepne do chorálu provázeného lesem smyčců). Fraškovitost se ještě vystupňuje v závěru filmu, kdy se odehraje fotbalové utkání (během něhož padnou jediné výstřely celého filmu – oznamující začátek a konec čtvrtin), přičemž se zdá, že jeho výsledek je pro gen. Hammonda důležitější než výsledek celé války. Mimochodem, Altman dbal na to, aby ve filmu nezazněla jediná narážka na Koreu, chtěl se svým dílem pochopitelně vyjádřit k Vietnamu. Studio však tento záměr prohlédlo, a tak byly po úvodní titulkové sekvenci s přilétajícími helikoptérami plnými raněných přidány další titulky se dvěma výroky – gen. MacArthura a prezidenta Eisenhowera, aby bylo dějiště následujícího vyprávění dostatečně jasné.

Na konci filmu (stejně jako v knize) dostávají Hawkeye a Duke rozkaz k návratu do Států. Jejich rebelantský duch, který ani válečná mašinérie, vyčerpání a beznaděj nedokázaly zlomit, však má své pokračovatele: Radar (G. Burghoff) se s nimi rozloučí, a než zmizí ze záběru, začne si pohvizdovat přesně jako Hawkeye.

_

Seriál

V titulcích seriálu byly do názvu vloženy hvězdičky. Zdroj: en.wikipedia.org

A upřímně řečeno, nedošel daleko, protože tento herec byl jediný (tedy spolu s táborovým ampliónem ³ chrlícím jednak úplně nesmyslná hlášení, jednak slabomyslný pop), kdo z původního obsazení přešel do seriálu (1972 – 1983). Jeho tvůrcům se podařilo během 11 sezón rozředit satirický náboj předlohy do klasického televizního sitcomu, v němž se místo v obýváku, ložnici či hospodě tlachá ve vojenském stanu, jídelně a na operačním sále a kde je groteskní škleb do tváře války a smysl pro absurditu jako prostředek k uchování zdravého rozumu nahrazen sentimentem a všeobjímající humanitou. Většina z celkového počtu 256 epizod (o standardní délce kolem 24 minut, závěrečný díl má podobu celovečerní) se drží stejného schématu: nahození problému anekdotického charakteru, jeden dějový zvrat před reklamní pauzou (v USA po 11 minutách), doklopýtání k pointě a závěrečná minutová dohrávka před dalším blokem reklam.

Seriálové obsazení v nejsilnější sestavě. Zdroj: mash.sipe.cz

Scénáře prvních tří sezón si držely úroveň, občas se objevila výjimečně dobrá epizoda (to když šlo o pohrdání vojenskými šaržemi) a někdy se dokonce podařilo vyvolat anarchistického ducha Altmanova filmu, třeba když se Hawkeye (A. Alda) a Trapper (W. Rogers) v 10. epizodě Yankee Doodle Doctor zmocní nádobíčka filmařů a natočí svůj vlastní dokument o životě jednotky ve stylu bratří Marxů.

Postava Duka Forresta vypadla úplně, plukovník Blake (McLean Stevenson) do velké míry „zfotrovatěl“ a opravdu působí dojmem naprostého zmatence (všimněte si Bowenových hlášek v původním filmu, jeho podvratnost se realizuje zcela jinak, než je tomu u chirurgů a jistá nechápavost je jen jeho způsobem, jak si problémy – a nadřízené – příliš nepřipouštět k tělu). Zanícený vlastenec a náboženský fanatik Frank (L. Linville) zmutoval v seriálu z nebezpečného a krutého člověka v neschopného, ambiciózního blbečka fixovaného na matku a hodného spíše politování, takže je s podivem, proč to s ním mjr. Houllihanová (L. Switová) vlastně táhne. Do tohoto stabilního obsazení známého z filmu přibyl ještě desátník Klinger (J. Farr), který se z původně okrajové role vojáka snažícího se prostřednictvím transvestitismu vyklouznout z armády, vypracoval na jednu z hlavních postav. Problém nastal po skončení 3. sezóny, kdy seriál opustili Stevenson a Wayne. Příchod dr. B. J. Hunnicutta (M. Farrell) nebyl nejšťastnější tah, protože seriózně vypadajícímu herci se nepovedlo plnohodnotně nahradit rošťáckého Rogerse. Zvlášť otravný postupně začal být v okamžicích, v nichž vzpomínal na svou rodinu, a když si nechal narůst knírek, získal navíc vzhled sňatkového podvodníka. Ještě větší šlápnutí vedle však byla postava nového velícího důstojníka, plukovníka Pottera (herec H. Morgan se mihl už v 1. epizodě jako generál Steele). Jako „otcovský“ voják z povolání jde přímo proti duchu předlohy. V 5. sérii se po Linvillově odchodu objevil D. O. Stiers jako namyšlený aristokrat Charles Winchester III., ale snaha autorů dodat do seriálu nový impuls v podobě stavovského rozdílu vyzněla naplano. ⁴

A v takovém obsazení se končilo. Zdroj: mash.sipe.cz

V průběhu let si Alda naložil nejen břímě herecké, ale také scénáristické a posléze režijní. Není divu, že si únava tvůrců vyžádala svou daň, epizody se začaly točit v kruhu opakovaných a různě variovaných zápletek, místo duchaplných bonmotů nastoupila křeč. Také v námětech začínala nad komedií převládat „závažnost výpovědi“, provázená dutými frázemi. Počátek této tendence je možno vysledovat už v 18. epizodě Někdy kulku uslyšíš a zajímavé srovnání nabízí 97. epizoda Interview. Zde opět navštíví MASH 4077 váleční zpravodajové, jenže zatímco v 1. sezóně hrdinové jejich snahy sarkasticky shodí, teď jen sedí a vyprávějí do kamery o tom, jak je válka hrozná. Vrcholem „zklidnění“ je Klinger, který nastupuje na Radarovo místo spojovatele, odkládá ženské šaty a (zřejmě pod vlivem nadřízeného Pottera) se začíná chovat vojensky.

Znakem bezradnosti (nebo podbízivosti?) tvůrců je i to, že mezi diváky vycházeli profesionální tazatelé i sami scénáristé a zjišťovali, co by ještě v MASH chtěli vidět. Možná právě takto (anebo proto, že Alda a Switová zůstali v seriálu od začátku do konce) vznikla nakonec náklonnost i mezi postavami těchto dříve nesmiřitelných rivalů. ⁵

Je smutné, že zatímco tasemnicovitý seriál s mnohaletým zpožděním na našich TV stanicích takřka zdomácněl, jeho předloha, tedy Altmanův celovečerní film, se (pokud se dobře pamatuji) na obrazovce důstojné prezentace v širokoúhlém formátu a původním znění s titulky dosud nedočkal. Stále je snazší a divácky vděčnější ukazovat zbanalizovanou verzi toho, co v originále provokuje, dráždí, znepokojuje a hladí proti srsti.

Pozn.:

 
1. Česky vyšel román v nakladatelství Ivo Železný (Praha 1995) s podivně pozměněným podtitulem M*A*S*H aneb Jak to bylo doopravdy.[zpět]
2. Mobile Army Surgical Hospital[zpět]
3. Nápad dotočit záběry na táborový amplión dostal Altman až dodatečně, když se obával, že se jeho film rozbíjí na sled jednotlivých epizod, které nedrží pohromadě. Všudypřítomný hlas a hudba onen hledaný tmel skutečně poskytly.[zpět]
4. V seriálu se objevili i někteří později známí a populární herci, např. N. Beatty, B. Dennehy, L. Fishburne, L. Nielsen, P. Swayze nebo režisér R. Howard.[zpìt]
5. V letech 1983-84 se Morgan, Farr a Christopher (představitel otce Mulcahyho) pokusili pokračovat v seriálu AfterMASH z prostředí vojenské nemocnice pro veterány. Pro nízkou sledovanost byla však výroba po 29 epizodách zastavena.[zpět]