Temelko a labyrinty retro-fiction

ROZHOVOR s německým filmařem Veitem Helmerem – JAN JÍLEK –

Veit Helmer zažívá v roce 2008 plodné období – jeho film Absurdistán zaznamenal celosvětový úspěch, byl zakoupen do distribucí v několika zemích a promítnut na řadě filmových festivalů po celém světě. Čeští diváci se s hyperaktivním VeitemHelmerem měli možnost potkat na festivalech v Karlových Varech (MFF KV), Uherském Hradišti (Letní filmová škola 2008) i v Praze (Der Film). Svůj úspěšný rok završil Veit Helmer na počátku září, kdy se mu narodil jeho první potomek pojmenovaný po hlavním mužském hrdinovi Absurdistánu. 

Veit Helmer (* 1968) zažívá v roce 2008 plodné období – jeho film Absurdistán zaznamenal celosvětový úspěch, byl zakoupen do distribucí v několika zemích a promítnut na řadě filmových festivalů po celém světě. Čeští diváci se s hyperaktivním VeitemHelmerem měli možnost potkat na festivalech v Karlových Varech (MFF KV), Uherském Hradišti (Letní filmová škola 2008) i v Praze (Der Film). Svůj úspěšný rok završil Veit Helmer na počátku září, kdy se mu narodil jeho první potomek pojmenovaný po hlavním mužském hrdinovi Absurdistánu.

V případě Absurdistánu jste společně s Gordanem Mihičem a Zazou Buadze napsal scénář, dělal jste casting, film produkoval i režíroval. Do jaké míry je pro vás důležitá autorská kontrola nad vašimi filmy? 

Moje filmy odpovídají mé vlastní vizi, kterou se snažím naplnit spolu se svými nadanými spolupracovníky. Při práci na filmu je pro mne důležité, aby moji spolupracovníci přicházeli s vlastními nápady. Velmi často se proto noříme do dlouhých kreativních diskuzí, ale na konci disponuji právem finálního rozhodnutí pouze já.

V současné době jste jedním z mála autorských režisérů v rámci evropského filmu. Chcete se nadále ubírat cestou malých helmerovských snímků, nebo si dovedete představit režírování velkého evropského nebo hollywoodského filmu?

Umím si představit, že někdy zfilmuji scénář nějakého jiného autora – pokud ovšem mezi námi bude fungovat „chemie“. Když takového autora najdu, je otázka producenta druhořadá – producent může být odkudkoliv, z jakékoliv sféry.

Štáb vás při natáčení přirovnává k atomové bombě, váš entusiasmus je dobře patrný na festivalech, vaše filmy vznikají vždy velmi dlouhou dobu. Co pro vás dokončený film znamená? 

Z chronologického hlediska pro mne jeden film znamená 5 nebo 6 let života. Když pracuji na jednom filmu takto dlouhou dobu, je velmi důležité nalézt takové téma, při jehož zpracování člověk neztratí autorské nadšení ani za ty celé dlouhé roky práce.

Jakou roli pro vás hraje bohatá praxe s vedením workshopů na celém světě? Promítají se zkušenosti z workshopů do vašich celovečerních filmů?

Díky workshopům může člověk procestovat celý svět, jednou za rok se postavit za kameru a naučit mladé talentované tvůrce něco z vlastního způsobu natáčení filmů. Při práci se studenty je po mně požadováno, abych pokud možno co nejpřesněji vysvětlil podstatu mé umělecké práce.

Za svoji kariéru jste natočil několik dokumentů, jakým způsobem se pro vás liší práce na vašich stylizovaných celovečerních filmech a vašich dokumentech?

Dokumenty školí tvůrcovo oko a trénují tvůrcovu trpělivost (které se mi bohužel příliš nedostává). U hraného filmu rozhoduji jako autor o tom, co se stane před kamerou. U dokumentu o tom rozhodují jeho protagonisté. Práce na dokumentech trénuje moji schopnost vidět – tato schopnost je při natáčení hraných filmů enormně důležitá.

Vaše nejúspěšnější filmy (Tuvalu, Absurdistán) se odehrávají v neidentifikovaném prostoru a čase – je pro vás tato záměrná distance od reálného světa důležitým prvkem?

Když po vás scénář vyžaduje vytvoření a ztvárnění vlastního specifického světa, je to báječný a náročný úkol. Při vytváření fikčních světů mých filmů se opírám o existující země a prostředí, přičemž vytvářím něco, co charakterizuji jako „retro-fiction“.

Ve všech vašich celovečerních filmech a ve většině krátkých se objevuje dominantní milostný příběh – uměl byste natočit film bez velké milostné zápletky? Je pro vás téma lásky klíčovým tématem? 

Myslím si, že láska je prapůvodní silou, ze které jsou odvozeny veškeré další hnací síly našich životů. Filmy jsou v momentě, kdy jsou promítány a kdy se na ně díváme, součástí světa, ve kterém žijeme. Proto bych nechtěl do tohoto světa přidávat svými filmy další nenávist.

Aki Kaurismäki kdysi řekl, že dialogy znečišťují životní prostředí, vaše filmy byly natočeny téměř bez dialogů. Je pro vás dialog rušivým elementem filmového vyjádření?

Vizuální narace je přinejmenším daleko sofistikovanější než dialog. Dialog pochází z jeviště a tam také patří. Z hlediska estetiky znamenal přechod z němého filmu na film zvukový velký krok vzad. Všechno, co je řečeno, místo toho, aby to bylo ukázáno, je pro film ztraceno.

V každém vašem celovečerním filmu pracujete s jinými herci – je pro vás vždy konkrétní herec spojen s jedinou postavou, nebo si dovedete představit, že některého ze svých herců obsadíte znovu? 

Nejdříve si vypracuji představu o postavách a až poté se zabývám hereckým obsazením filmu. Pro každou roli hledám jejího optimálního představitele. Právě proto nemají herci, se kterými jsem již pracoval,žádnou výhodu. Velmi by mne potěšilo, kdybych někdy mohl znovu pracovat se stejným hercem, ale nevím, zda se to někdy stane.

Vaše filmy jsou směsicí specifické poetiky, bizarnosti a absurdního humoru a často připomínají zhmotnělý animovaný film – inspirujete se principy animovaného filmu?

Animovaný film je abstrahovaným zobrazením života. Se svými hranými filmy se snažím tuto jeho abstraktnost často imitovat.

Prohlásil jste, že své hrané filmy točíte vždy, když se hraje fotbalové mistrovství světa – co chystáte na rok 2010, kdy se bude poprvé hrát v Africe?

Na začátku září přišel na svět můj syn Temelko. V tuto chvíli je on hlavním hercem v mém životě…