Z listů knihy C. S. Lewise
RECENZE: Letopisy Narnie: Princ Kaspian – MILAN KLÍMA –
Druhý díl dětské fantasy Letopisy Narnie přináší sekání hlav, tragické okamžiky i další křesťanskou alegorii. I když knižní předloha je určena především dětem, film místy lehce překračuje hranici mezi dětskou a dospělou fantasy a dostává se do říše, kde vládne Pán prstenů. Kde leží tato hranice? A proč Princi Kaspianovi mnozí vytýkají, že je pouhým epigonem Jacksonovy trilogie?
Clive Staples Lewis se narodil v roce 1898. Spolu se svým dobrým přítelem J. R. R. Tolkienem byl členem skupiny „The Inklings“1. Od raného věku byl fascinován legendami, pohádkami a řeckou mytologií. Inspirován dětskou vzpomínkou na obraz fauna2 s paraplíčkem v zasněženém lese u žhnoucí lampy se během druhé světové války pustil do psaní knihy o nové fantasy říši. Narnie vznikla jako mix pohádek, řecké mytologie a křesťanských podobenství. První kniha Lev, čarodějnice a skříň vyšla v roce 1950, její pokračování Princ Kaspian v roce 1951, další díly3 pak v ročních odstupech v letech 1952 – 1956. Všechny knihy se staly bestsellery, ačkoli žádná již nepřekročila nadšení malých čtenářů z prvního dílu, přestože Poslední bitva získala ocenění Carnegie Medal, jednu z největších poct v dětské literatuře.
Kniha Princ Kaspian vypráví o tom, jak se Petr, Zuzana, Edmund a Lucie vrací po roce do Narnie, kde mezitím uběhlo asi 1000 let. Narnii ovládli Talmeřané, kteří donutili původní obyvatelé ke skrytému životu v lesích. Děti jsou opět povolány do Narnie, kde se setkávají s princem Kaspianem. Kaspian je právoplatný král Narnie. Kaspianův strýc Miraz úkladně zavraždil svého bratra a tím odepřel Kaspianovi trůn. Křesťanská alegorie na Kainovu bratrovraždu Abela se pojí se zaměřením druhé knihy proti smrtelnému hříchu vraždy. V předchozí knize byl prostřednictvím odkazů na Ježíšovo zmrtvýchvstání a kritikou hříchu obžerství na alegorii kladen větší důraz.
„Things never happen the same way twice“
Lev Aslan (alegorie na Ježíše Krista) tak praví Lucince v knize i ve filmu. Lewis i později režisér a scenárista Andrew Adamson4 se tímto tvrzením snaží vyhnout opakování zápletky z předchozího dílu: děti přijdou do Narnie, Narnie má problémy, děti je neumí vyřešit, deus ex aslan se zjeví a všechny zachrání mocným lvím řevem. Adamson se v duchu Aslanovy citace rozhodl pozměnit adaptační přístup k druhé knize.
První film Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň (2005) se stejně jako kniha věrně držel dětského cílového publika. Jednalo se o roztomilou pohádku s pěkně zasněženou Pravčickou bránou, zlou čarodějnicí, která lákala na zcestí tureckým medem. Když příběh sourozenců nabral kurz do krajin nebezpečných, všechny výchovu dětí potenciálně ohrožující elementy byly potlačeny na minimum, či úplně vyloučeny. Ani vlčí krev na meči nemohla být zobrazena. Adaptace knihy byla pojata velmi věrně. Adamson příliš neškrtal, spíše přidával vizuálně opulentní scény lahodící oku. Výrazně změnil závěrečnou bitvu, která z jednoho odstavce v knize nabobtnala na dvacetiminutovou epickou řež. Důraz byl kladen na dobrodružství a dětské hrdinství, nikoli na násilí a krev. Zlí jazykové šeptali o toporných dětských hercích, jimž není možné věřit, že by uřídili bitvu o příliš čistých zbrojích a příliš lesklých mečích.
V Princi KaspianoviAdamson míří k dospělejšímu publiku, jeho vyprávění vykazuje vyšší ambice. Jenže kniha stále oplývá množstvím materiálu určeného primárně a někdy jedině dětem: holky škádlí kluky slovníkem dětí školního věku (že nemají nic v hlavičkách), se zlými Telmarýny bojuje statečný a ješitný myšák Rípčíp, v závěru se lev Aslan místo účasti v bitvě prochází s Lucinkou a Zuzkou vesnicí a během napravování zlých lidí sype jedno ponaučení za druhým. Pro hollywoodský blockbuster také kniha nabízí velmi málo akčního potenciálu. Značnou část knihy čtyři sourozenci putují lesy a hovoří o tom, že Lucinka Aslana vidí, zatímco ostatní nikoli. Vzhledem k rozdílným cílům v působení na publikum Adamson provedl v původním materiálu značné změny. Sourozenci Pevensiovi se chovají dospěleji. Změnou tak prošly především vztahy sourozenců k princi Kaspianovi. Petr se musí vyrovnat se svojí rolí vůdce, k čemuž přistupuje zodpovědně, ale i horkokrevně a nabubřele, čímž se dostane do pře s prince Kaspianem. Zuzana po Kaspianovi naopak vrhá zamilované pohledy, čímž byla naplněna potřeba filmařů zařadit milostnou zápletku, nutno říct, že dosti křečovitě a kostrbatě. Několik pohledů a řádek dialogu se zdají být málo motivujícími důvody pro povinný závěrečný polibek, který nemá šanci vyznít lépe.
Tvůrci současných filmových dětských fantasy tradičně přidávají do původních příběhů více akčních scén, vizuální nebezpečí, a pokud knihy obsahují nějaké bitvy, řež se stává mohutnější a velkolepější. Proto nepřekvapí omezení putovní linie a přídavek v podobě zručně stylově natočeného útoku na palác krále Miráze. Překvapí však jeho vyústění. Petr útok nezvládne, král uvězní jednotky Narnianů na nádvoří a postupně je pozabíjí, hlavní hrdinové sledují masakr přes mříž, kterou postupně zakrývá padací most a v dojemné tečce Edmund proletí na griffovi nad potemnělou kupou mrtvol. Emocionální, vyzrálé, dospělé. K pojetí nebezpečí a bojů je nutné poznamenat, že oproti prvnímu dílu se Adamson nebojí ukázat násilí, bolest a krev, což korunuje záběrem, ve kterém Petr neznámému vojákovi usekne hlavu, jež v záběru dopadne a ještě se několikrát pootočí.
Problém Adamsonova přístupu představují pasáže určené dětem, které z knihy plynule přešly do filmu. Například výše zmiňované špičkování mezi dětskými postavami či infantilně působící pád z koně. Díky míšení ryze dětských a dospělých pasáží film místy působí nesourodě.
Ve srovnání s pánem žánru neobstojíš
Trilogie Pán prstenů ovládla žánrovou kinematografii začátku tisíciletí, ať už přiznávanou hodnotou, či komerčním úspěchem. Každý další fantasy snímek se nevyhne srovnání a zatím žádný v něm neobstál a kvalit Jacksonovy trilogie nedostál. Dětská fantasy, na vzestupu díky Harrymu Potterovi, se ale vymezila jako samostatný subžánr.
Princ Kaspian ovšem místy balancuje na hraně mezi fantasy dospělou a dětskou. I proto, že podstatnější roli tentokrát hrají dospělé postavy, král Miráz a jeho posluhovači. Narozdíl od pohádkové čarodějnice Jadis, lidské dospělé postavy a jejich klubko vztahů spletené z mocenských bojů film také směřují k dospělé fantasy a Mirázova Narnie místy opravdu připomene Gondor či Rohan. Sourozenci Pevensiovi snad kromě Lucinky jsou vykreslení spíše jako adolescenti s dospěláckými starostmi. Jak bylo zmíněno výše, v některých místech snímek popouští uzdu tragickému vyznění, dospěleji je pojato i nebezpečí a násilí. Adamson bohužel k radosti zlých jazyků donekonečna šeptajících slovo epigon do snímku zařadil i některé přímé odkazy na Pána prstenů. Edmund skočí z hradní věže pozadu a dopadne na letícího griffa, který se vzápětí vznese vysoko nad věž. Chodící a tančící stromy někteří vnímají jako vykrádání entů, nutno poznamenat, že tolkienovská fantasy zdaleka není jediná, která oživuje obyvatele lesa a pracuje s nimi jako s důležitými postavami. Podle mého názoru nelze Kaspianovi vytýkat podobnosti se světem Pána prstenů a obviňovat jej z epigonství. Knižní Narnie vykazuje podobnosti s knižní Středozemí, protože Lewis a Tolkien byli přátelé a hovořili o svém psaní. Není se čemu divit, že i filmová Narnie obsahuje některé styčné plochy s filmovou Středozemí 5, jelikož i Adamson a Jackson společně probírají své filmy, a nelze jednoho soudit za to, že na druhého odkazuje.
Chronicles of Narnia: Prince Caspian
Režie: Andrew Adamson
Scénář: Andrew Adamson , Christopher Markus, Stephen McFeely
Hudba: Harry Gregson-Williams
Kamera: Karl Walter Lindenlaub
Hrají: Ben Barnes, Skandar Keynes, Anna Popplewell, William Moseley, Peter Dinklage, Georgie Henley, Liam Neeson, Tilda Swinton, Warwick Davis, Predrag Bjelac
Velká Británie / USA, 2008, 147 min
Česká premiéra: 19.6.2008 (Falcon)
1 Klub místních spisovatelů, kteří se scházeli v tamější hospůdce, aby společně diskutovali nad nápady pro své knihy.
2 Faun je od pasu nahoru člověk, od pasu dolů kozel.
3 V pořadí vydání: Princ Kaspian, Plavba Jitřního poutníka, Stříbrné křeslo, Kůň a jeho chlapec, Čarodějův synovec a Poslední bitva.
4 Příjmení režiséra prvních dvou animáků Shrek skutečně kvalifikuje na natáčení dětské fantasy, v níž mají hlavní roli dcery Eviny a synové Adamovi.
5 Konečně z hlediska výpravy, kostýmů a rekvizit se není čemu divit, protože na Letopisech Narnie i na Pánovi prstenů pracovala novozélandská WETA pod vedením Richarda Taylora.