Filmový obraz nostalgie

Na českém filmovém trhu se objevuje předposlední film jednoho z největších režisérů všech dob, Andreje Tarkovského. Recenze se pokusí o zhodnocení technické kvality přepisu filmu na DVD, včetně vytvoření českých titulků. Následně k recenzi bude připojeno několik osobních poznámek o samotném filmu.

Technická a překladová kvalita = velká jednička dvakrát podtržená

Když Petr Gajdošík na internetových stránkách Nostalghia.cz recenzoval v České republice první vydaný film Andreje Tarkovského Stalker¹ (Stalker, 1979), použil slov ze samotného filmu, aby upozornil na to, že se rodí něco opravdu velikého. Nezůstalo jenom u zrodu, neboť do dnešního data bylo vydáno šest z celkového počtu sedmi celovečerních filmů ruského režiséra². Společným úsilím vydavatelství Zóna a Aerofilms vzniklo v pořadí desáté DVD v edici Netuctové filmy, DVD na jehož tmavě šedém obalu září pro cinefila magická slova: Andrej Tarkovskij, Nostalgie.

Radost z vydání Nostalgie (Nostalghia, 1983) se však stává úplnou teprve v okamžiku, kdy uvidíte první sekvenci filmu. Preciznost technické kvality přepisu filmu na digitální nosič je ohromují a zaslouží si opravdu pochvalu superlativů. Zvláště v případě Nostalgie, která se od prvních pokusů transkripce na jiné médium stavěla proti a jež čeští diváci mohli vidět jenom z filmových projekcí, které svou kvalitou film ,,ničily“.³

Obrazový formát zachovává věrnost originálu tedy 1,66 : 1 v anamorfním přepisu. I zvuk zůstal věrný originálu, a tak při sledování Nostalgie budete slyšet italštinu a ruštinu v podobě DD 2.0 mono. Jedná se o přesnou a do detailu vybroušenou podobu režisérovy technické vize. Jestliže byl již divák Nostalgií nadšen při projekcích se sníženou technickou kvalitou, nedovoluji si ani odhadnout, jak velká a hloubavě strhující bude reakce při sledování nynějšího vydání.

I nadále bude text připomínat PR článek, ale opak je pravdou. Snažil jsem se o přísně kritický pohled, a přesto nebo právě proto znovu vyzdvihnu tentokráte český překlad, o nějž se postarala Anna Kareninová. Možné české synonymické ekvivalenty, jež překlad nabízel, jsou vybrány zcela přesně. Jsou dialogickou poezií, s níž obrazová stránka filmu koexistuje v dokonalé symbióze.

Třetím pozitivem jsou bonusové materiály, jedná se o dokument Jeden den Andreje Arseňjeviče (Une journée d´Andrei Arsenevitch, 2000) a booklet. Dokument natočený francouzským režisérem Chrisem Markerem zobrazuje den, kdy je synovi Andreje Tarkovského umožněno sovětským politickým aparátem vycestovat za nemocným otcem do Itálie. Pro Markera je tento niterný okamžik tematickým středobodem dokumentu, v němž interpretuje Tarkovského filmy. Vychází z předpokladu, že filmy jako Zrcadlo, Stalker či Oběť jsou natolik osobně emocionální, že jejich význam musí být pevně spjat s životem a morálně etickým hlediskem jejich tvůrce.

V obrazovém formátu 1,33 : 1 a zvuku 1.0 mono jsou zakomponovány i české titulky, zasloužil se o ně Jiří Dědeček.

Druhý bonusový materiál (booklet) přináší cenné rozhovory s Andrejem Tarkovským a Olegem Jankovským (představitelem hlavní role filmu Nostalgie), Tarkovského dopisy adresované otci a řediteli Goskina⁴, medailony tvůrců filmu. Čtyřicet stran bookletu obsahuje důležité texty k nezbytnému uchopení a pochopení režijních vizí a strastí, ať už osobních či profesionálních.

Pro výše zmíněné pochvaly nacházím podporu v anketě internetového filmového portálu Nostalghia.cz. V jednotlivých kategoriích se DVD s Nostalgií umístilo na předních příčkách, když vyhrálo kategorii Filmový titul na DVD, druhé skončilo v kategorii Technické zpracování a třetí v kategorii Bonusová výbava.⁵

Kam, když není odkud (primárním je pochopení sebe sama pro schopnost žít)

Zdá se být vysoce paradoxní skutečnost, že se pokouším o poznámky či interpretaci k filmu, jenž proklamuje suverenitu každého umění a nemožnost interpretovat jej. Literatura, výtvarné umění, architektura, film … jsou autonomní oblasti lidského ducha, vnitřně jsou si však nesmírně spřízněny.

Nostalgie, jak tvrdí její autor, ukazuje suverenitu filmu, jeho schopnost vyjádřit se prostředkem filmové jedinečnosti, avšak s duchovním odkazem na umění všech výše zmíněných druhů. V okamžiku, kdy dokážeme film popsat slovy, kdy slovem dokážeme postihnout katarzi či rozložit filmový obraz na části, aby byl interpretovatelný slovem, přestává být film filmem. Nabízí se otázka jeho zbytečnosti a povrchnosti. Obdobný příklad zajisté může fungovat i v anachronickém vztahu. Prožitek uměleckého díla, vždy jiný a nový, totiž nutně souvisí s inovativností konvencionalismu daného druhu umění.

Domnívám se proto, že interpretovat Nostalgii slovem a vůbec interpretovat ji, je nemožným a absurdním krokem. Nostalgie v sobě nese krásu, duchovnost a lidskost, pojmy, které jsou srozumitelné teprve v ,,psychoanalytickém“ zahloubání se do sebe samých, do vzpomínek, pocitů a dojmů.

Každý z výkladů Nostalgie totiž vždycky narazí na nesnáze spojené s metodou vědeckého přístupu. Formalisté se uvězní do obrazu, jenž fascinuje a sémanticky dospívá k nekonečnu, emocionalisté se ztrácejí v míře emocionálních aluzí a intuicionisté snažící se spojit formu s emocemi vyženou se do nepoznatelnosti.

Nostalgii totiž rozumíte duchovně, jako odkaz na sebe sama, jako odkaz k prapůvodu lidského uměleckého myšlení a jako cestu k budoucnu. Jistě, dá se nalézt mnoho ať už narativních nebo metaforických vzorců, které potvrdí hypotézu, že se jedná o film, jehož ústředním tématem je odloučení od rodné vlasti, stesk a samota, jenomže tyto pocity ponejvíce nebudou vaše, ale Tarkovského. Nostalgii vytvořil Tarkovskij na základě osobních prožitků a nesnází, ovšem Nostalgie dýchá svým vlastním životem.

Chronotop Tarkovského filmů je labyrintem vlastní duše, kde se střetává minulost s přítomností, kde krása je požírána ošklivostí.

Tarkovského svět – svět lidských duší v sobě nese několik společných prvků táhnoucích se všemi jeho filmy. Jsou to postavy například blázna, spasitele duše a poznání; matky, jako prapůvodu a centra lidstva. Jsou to exteriéry a interiéry plné citu, jsou to předměty, jejichž funkčnost nabývá na mnohovýznamovosti atd. I ten nejlepší filmový padělatel ovšem nedokáže vytvořit svět Tarkovského filmu, stále mu totiž bude unikat to, co je nezachytitelné a co se přelévá mezi filmem a divákem v duchovní spřízněnosti.

Každý z Tarkovského filmů tento svět naplňuje a zároveň obohacuje. Nostalgie však má v tomto tematicky-sémantickém linearismu zvláštní postavení. Ta domněnka vychází ze dvou propojených předpokladů. Film byl točen v Itálii a na jeho scénáři se podílel Tonino Guerra (scenárista řady filmů Federica Felliniho).

Patina Felliniho filmů je v Nostalgii patrná. V některých sekvencích strhává dynamiku filmu karnevalové tempo, které je pro Tarkovského pomalé nájezdy kamerou a časově dlouhé ulpívání na mizanscéně netypické. Podobně se do Nostalgie vkládá nadhled a ironie, tragično je vystřídáno na okamžik komičnem. Guerrův osobitý scenáristický styl spojený s Tarkovského spiritualismem a filmovou virtuozitou činí z Nostalgie jeden z mezníků moderní kinematografie. Toto sepětí, v metaforické podobě podobné duchovní rezonanci dvou hlavních mužských postav filmu Andreje (Rusa) a Domenica (Itala), činí z filmu odkaz filmové originality.

Jde o vykoupení a spojení sil pro krásu umění, pro krásu filmu. Avšak ta největší krása, kterou je prodchnut film, je ukryta v životě samém. Lidská civilizace směřující k technické dokonalosti, oplývající krásou umění, totiž musí hledat ponejvíce krásu v lidském BÝT.

Nostalghia

Režie: Andrej Tarkovskij

Scénář: Andrej Tarkovskij, Tonini Guerra

Kamera: Giuseppe Lanci

Střih: Erminia Marani, Amedeo Salfa

Hrají: Oleg Jankovskij, Erland Josephson, Domiziana Giordanoová, Patrizia Terrenoová, Laura De Marchiová, Delia Boccardoová, Milena Yukoticová, Alberto Canepa

Itálie, 1983, 121 minut

Vydavatel: Zóna, Aerofilms

 

DVD lze objednat na stránce: http://zona.bloudil.cz/eshop.php

 

1 http://www.nostalghia.cz/webs/andrej/clanky/recenze/stalker_cz.php

2 Posledním nevydaným filmem je Tarkovského prvotina Ivanovo dětství.

3 Více se o problémech s českým uvedením Nostalgie do kin dočtete v bookletu.

4 Státní výbor pro kinematografii