Jean-Paul na český způsob

Nakladatelství XYZ, které se mj. začíná profilovat jako dodavatel hereckých biografií na náš knižní trh, přichází se životopisem v tuzemsku velmi oblíbeného Jeana-Paula Belmonda. Možná překvapí, že jeho autor Jiří Žák pochází z Prahy… a kupodivu si při psaní o Bébelovi vůbec nevedl špatně.

Není sporu o tom, že filmy s Louisem de Funésem, Alainem Delonem, a především Jeanem-Paulem Belmondem znamenaly mimimálně pro jednu generaci dlouhou dobu to nejsilnější pojítko se světem francouzské kinematografie. Po českém překladu biografie Belmondo Philippa Duranta se zásluhou nakladatelsví XYZ na knižní trh dostává publikace Jean-Paul Belmondo, jejímž autorem je herec, překladatel, spisovatel (mj. knihy o Louisi de Funésovi či Jeanu Maraisovi) Jiří Žák (٭1946).

Každý, kdo si myslí, že český autor hereckých biografií by se měl (pokud se nechce ztrapnit) držet raději v místních luzích a hájích, může být Žákovým textem příjemně překvapen. Pravda je, že co do zasvěcenosti a přístupu k pramenům (resp. zdrojům) není konkurencí dílům francouzským (hojně se zde cituje jak ze zmiňovaného Duranta, tak z belmondovských prací Roberta Chazala a dvojice J. Strazulla & S. Leduc), ale vytváří k nim solidní a čtivou alternativu. Jiřího Žáka totiž nelze zaškatulkovat jako nájemného pisálka, který by svou knihu o populárním herci spíchl coby rychlokvašený kompilát. Představuje se jako tělem i duší frankofil, přičemž láska k zemi galského kohouta čiší z každého řádku. Čtenář tak nepochybuje o tom, že všechna relevantní místa (v Paříži), která se vztahují k Belmondově (٭1933) dětství a mládí (studium na Konzervatoři), stejně jako k návratu na divadelní prkna koncem 80. a během 90. let, autor poctivě navštívil a jejich genia loci dokázal barvitě zprostředkovat. Tam je text opravdu silný a věrohodný, protože se Žák (člen Divadla na Vinohradech) pohybuje na půdě, která je mu vlastní. Totéž se již v plné míře nedá říct o pasážích týkajících se Belmonda, filmového herce. Autor sice poctivě mapuje Belmondův vývoj od „tváře francouzské nové vlny“ (spojené hlavně s Jeanem-Lucem Godardem), přes romantického dobrodruha (filmy Philippa de Brocy) až po sympatického darebu či drsného policajta (opakované spolupráce s Henrim Verneuilem, Gérardem Ourym, Georgesem Lautnerem nebo Jacquesem Derayem), ale do procesu vzniku jednotlivých filmů (neřku-li jejich důkladnějšího rozboru) již nejde s takovou empatií, jakou předvádí v případě divadelního světa. Také se v těchto částech knihy nechává unést k velkým odbočkám (např. Belmondo v kostýmním historickém filmu nebo Belmondovy kaskadérské kousky), které samy o sobě nejsou nezajímavé, ale těžko se od nich svádí tok vypravování zpět do chronologického řečiště.

Text je opatřen podrobnými poznámkami (čtenář se k nim musí prolistovat až na konec knihy), filmografií (snímek s názvem Likvidátor byl nedávno uveden do DVD distribuce pod titulem Lovec hlav) i výčtem divadelních rolí, bibliografií, chybí však jmenný rejstřík. Drobné nedostatky v poznámkách (doporučil bych lépe počítat jak v případě Rappeneauovy filmografie − Cyrano z Bergeraku vznikl nikoli 10, ale rovných 20 let po Manželích z roku II, tak u románů Raymonda Chandlera − tím osmým je zřejmě myšleno několikastránkové torzo Případ z Poodle Springs, které dokončil spisovatel Robert B. Parker) jsou zanedbatelné, horší je to se jménem Belmondovy herecké (a po nějakou dobu i životní) partnerky Ursuly Andressové, jež je v textu zásadně zmiňována jako Anderssová. Výraz „sledovanost“ by bylo vhodnější nahradit v kontextu divácké úspěšnosti Belmondových snímků v kinech spíše slovem „návštěvnost“.

Nic to ale nemění na faktu, že pokud nemáte v knihovně překlad Durantova Belmonda, můžu Žákovu biografii s klidným svědomím doporučit.

Jiří Žák: Jean-Paul Belmondo

Nakladatelství XYZ, Praha 2008

336 stran (+ 16 stran barevné fotografické přílohy)

255 Kč