Když láska, tak za hrob
Letně odlehčená DVD recenze jednoho z největších blockbusterů loňského podzimu. Autorka v ní s vtipem a nadhledem sobě vlastním vyvrací předsudky, které bývají s touto upírskou romancí spojovány.
Která žena by doma nechtěla mít vražedně krásného, romantického gentlemana s hudebními vlohami, kvůli kterému by nemusela trávit hodiny v kuchyni u plotny, protože nejí, nikdy se nebát, protože on je „neuvěřitelně silný a rychlý“, nemuset dělat domácí práce, protože on v noci nespí, a tak má na všechno čas? A navíc: mít muže, jehož kůže je poseta diamanty, a přestože by se v něm krve nedořezal, nemá problém s erekcí?! Ano, prokousala jsem se celou knižní sérií za účelem dopátrat se, (pozor, spoiler) zda se tohoto tématu autorka dotkne, a ono nic. Takže i když Edwardovi srdce dávno netluče a krevní oběh se mu zastavil, bez problému si užívá sexuálního života a plodí potomky. Takovéto nelogičnosti však fanouškům ságy evidentně nevadí.
Třicátnice Stephenie Meyerová způsobila ve světě svými romány asi podobný humbuk jako její (o něco málo starší) kolegyně J. K. Rowlingová. Obě své „fantazie“ původně sepisovaly pro své blízké (prvními nadšenci byly jejich sestry – náhoda?), a když se jim podařilo dostat je na knižní trh, čtenáři by se o ně málem poprali. Srovnávat kvalitu psaní těchto dam zde nehodlám, nicméně k Meyerové bych se ráda krátce vyjádřila. Na první pohled by si ji člověk spletl s jednou z těch šílených obtloustlých pubertálních hysterek z radikálního křídla Twilight fans; a na druhý by řekl, že mít o třicet kilo míň, jako by Belle z oka vypadla (tuto autostylizaci Meyerová od počátku popírá, ale kdo jí to uvěří?). Zatímco Stmívání je průměrným čtením pro dospívající naivní děvčátka na úrovni zaláskovaných románků Lenky Lanczové, Nový Měsíc je propadem o několik tříd dolů, Zatmění pak úroveň nepatrně zvyšuje, ale Rozbřesk, to už je hodně špatná telenovela ušitá horkou jehlou. Na závěrečné části je až moc vidět, že byla psána na zakázku a nelze si nevšimnout (opět) okatě otevřeného konce, na nějž by zase šlo naroubovat několik dalších (a ještě stupidnějších) pokračování.
Pověřit natočením filmové adaptace Catherine Hardwickovou bylo snad nejlepší volbou (škoda jen, že to studio nepochopilo, a režií Nového Měsíce pověřili někoho jiného). Kdo z režisérů by měl blíž k světu dospívající mládeže, než právě ona, která má na svém kontě už dva vynikající snímky z prostředí mladistvých hrdinů (Třináctka (2003) a Legendy z Dogtownu (2005)), a která ve svých třiapadesáti letech ještě stále žije v pubertě, jako puberťačka se chová a jako puberťačka se obléká, a jíž lze (snad jako jediné z celého štábu) snadno uvěřit, že román Stephenie Meyerové opravdu „žere“? Hardwickové se totiž podařilo z průměrného románu s naivní hrdinkou vykřesat co nejvíc. Stačilo trochu si pohrát s postavami, poupravit jejich charaktery (filmová Bella se chová mnohem dospěleji než knižní, stejně tak její otec Charlie není tak příšerný suchar jak v předloze), přidat skvělý humor (komu vadí dialogy, doporučuji pustit si film bez zvuku, taky zážitek), nádherný vizuál (ach ta nachová kameramana Elliota Davise!) a výtečnou hudbu, a povedený film byl na světě. I když by se někomu mohlo zdát, že za úspěchem filmu stojí výše komentovaná vděčná postava dokonalého Edwarda, kterého by každá dívka chtěla mít doma (alespoň vylepeného na zdi), opak je pravdou. Největším tahounem Stmívání je totiž Kristen Stewartová. Teprve díky ní Bella dostala podobu dívky, která se dá označit jako „jedna z nás“. Stewartové Bella je totiž prototypem obyčejné dívky, jejíž kouzlo a půvab nespočívá v hlubokém výstřihu, pod tunou make-upu, ve vyčesaných vlasech, pěstěných nehtech, a dokonalém těle v módním ohozu, za nímž stojí tučný obnos na kreditních kartách, nýbrž zakřiknuté introvertní nemehlo, kterému se nohy trochu sbíhají do písmene „x“ a dokáže zakopnout i na rovné cestě, nehty má okousané a obecně nerado na sebe strhává pozornost, což se projevuje i ve stylu oblékání – tak trochu šedá myška, jejíž bunda připomíná vaťák mého otce. A to (společně s její přirozenou krásou samozřejmě) stačí k tomu, aby se do ní zamilovali chlapci pěti různých etnických skupin (indián, běloch, černoch, Asiat a upír)!
Sotva se film dostal do (nejen) tuzemských kin, vysloužil si škatulkování typu „jen pro náctileté emo holčičky“. Cílovou skupinou možná jsou ta dítka, s kterými mlátí puberta a hormony ode zdi ke zdi, ovšem ocení ho i starší, čehož já jsem zdárným příkladem. Zcela mimo je pak nálepka „emo“. Bellinu touhu po lásce a věčném životě se svým milovaným si totiž zarytí odpůrci dezinterpretovali jako údajnou, z hluboké deprese vyvěrající, touhu po smrti. Proč tedy na každý film o upírech a „nemrtvých“ mezi námi (třeba takovou Vránu) nenaroubovat tento ubohý konstrukt..?
Co se týče bonusového vybavení DVD Stmívání, čeští distributoři opět nezklamali. Jako „navíc“ nabízí pouze vystřižené scény, kapitolky s názvem „Upíři“ a „Dobrodružství začalo“ o vzniku románu a průběhu jeho zfilmování, a dva videoklipy k ústředním písním. Nedočkavci, kteří si objednali britskou dvoudiskovou verzi, udělali lépe a vlastně vyhráli. Dostane se jim totiž více než dvou hodin přidaného materiálu, rozděleného do třinácti kapitolek komentovaných Catherine Hardwickovou. Kapitolka „Music Videos“ obsahuje stejně jako česká verze klip k písni Decode skupiny Paramore a koncertní verzi Supermassive Black Hole britských Muse, jejichž hudba byla pro Meyerovou múzou při psaní. Zde je ke zhlédnutí i koncertní verze Leave Out All the Rest od Linkin Park. Škoda, že tímto je část věnovaná soundtracku vyčerpána. O výběru písní se Hardwicková mohla rozpovídat více, takový Iron & Wine, Blue Foundation či Radiohead by si to jistě zasloužili. O natáčení filmové hudby pak stručně pojednává jedna z dalších částí. Jako „nic moc“ lze označit vynechané a prodloužené scény, zato výborná je jedna alternativní – jak by to dopadlo, kdyby se Edward při prvním setkání s Bellou neovládl. Zaujme kapitolka příznačně nazvaná „The Comic-Con Phenomenon“ reflektující šílenství nadšených fanoušků ságy. Zde se nelze ubránit sarkastickému smíchu, když na tiskové konference všichni zúčastnění ze štábu nepřesvědčivě lžou, jak je kniha Meyerové naprosto fenomenální a jak se do ní všichni zamilovali. Nejobsáhlejším oddílem je téměř hodinový dokument nazvaný „The Adventure Begins: The Journey from Page to Screen“, který je součástí i české verze. Dotýká se spolupráce režisérky s autorkou předlohy, stručně jsou představeni jednotliví upíři, valnou většinu však tvoří záběry z natáčení a tvorba speciálních efektů pro film. V další půlhodince následuje údajný dialog s Meyerevou, ve výsledku sestříhaný jako monolog, ve kterém spisovatelka představuje divákům sebe a své dílo. Nad čím by čeští fanoušci zaplakali asi nejvíce, jsou kratší kapitolky „Becoming Edward“ a „Becoming Bella“, přičemž Robertu Pattinsonovi je nepochopitelně věnován větší prostor. Jeho obdivovatelky mohou slintat i nad jeho kratinkým klavírním koncertem. Pozoruhodná je i část o britské filmové kampani, jež mimo jiné obsahuje asi desetiminutový sestřih z galapremiéry Stmívání ve Velké Británii. Na druhou stranu pak dost bizarně působí Hardwickové klipový remix „Belliny ukolébavky“, který je dostatečným důkazem o režisérčině výstřednosti.
Na závěr lze snad jen povzdychnout a smutně konstatovat, že Nový Měsíc bez Catherine Hardwickové rozhodně nebude tak dobrý jako Stmívání, o čemž přesvědčil samotný trailer. Přesto však budu doufat, že Chrisovi Weitzovi se ten blábol plný digitálních vlkodlaků nerozpadne pod rukama úplně.
Twilight
režie: Catherine Hardwicková
scénář: Melissa Rosenbergová podle románu Stephenie Meyerové
kamera: Elliot Davis
hudba: Carter Burwell
střih: Nancy Richardsonová
hrají: Kristen Stewartová (Bella), Robert Pattinson (Edward), Billy Burke (Charlie), Peter Facinelli (Dr. Carlisle) a další
USA, 2008, 122 minutNa DVD od 20. července 2009
Autor
