Velké tragédie malého člověka
Stalo se již tradicí, že filmy bratří Dardennů jsou uváděny na prestižních filmových festivalech, kde jsou přijímány s velkým ohlasem diváků a kritiků a zpravidla odtud odjíždějí s nějakým oceněním. Málokdo však ví, že filmové začátky této autorské sourozenecké dvojce z Belgie nebyly zrovna jednoduché a jejich cesta za uznáním trvala dlouhé roky.
Dardennovi se natáčení filmů začali věnovat pod vlivem jejich velkého vzoru, režiséra Armanda Gattiho (1924), jehož válečný snímek L’Enclos z roku 1961 na ně zapůsobil nejvíce. Jako svůj další velký vzor často označují Roberta Bressona (1901−1999). S Gattim se seznámili již při univerzitních studiích, starší z dvojice, Jean-Pierre (1951), u něj studoval drama (zatímco mladší Luc (1954) studoval filozofii), později u něj oba pracovali jako asistenti. Na konci sedmdesátých let založili produkční společnost Derives a začali na video natáčet dokumentární filmy, portréty lidí z dělnického prostředí. Ve svém prvním dokumentárním snímku Le chant du rossignol (1978) se zabývají protinacistickým odbojem během druhé světové války v Belgii. Hrané filmy začali natáčet až o deset let později, v roce 1987 debutovali snímkem Falsch, který opět zpracovává válečnou tématiku. Pět let poté vznikl jejich druhý film Je pense à vous (1992), který nepovažují za příliš povedený. Stejně jako v případě prvního filmu se ještě nejedná o ryze autorský počin. „Důležitá věc, se kterou jsme pracovali během Falsch ale ne během Je pense á vous, byl video monitor. Je pro nás zásadní, protože když natáčíme, jeden z nás sedí za monitorem, zatímco ten druhý pracuje s herci. A tak spolu mluvíme − probíráme právě probíhající práci před obrazovkou. Bez ní jsme nebyli schopni spolu pracovat. I to je jeden z důvodů, proč ten film z našeho pohledu dopadl tak špatně.“1
Po předchozích neúspěších se rozhodli psát si scénáře sami a pracovat se stálými spolupracovníky, které si vybírali v okruhu svých nejlepších přátel. Tato taktika jim vyšla a v polovině devadesátých let se jim konečně podařilo prosadit se u širšího publika. Zlom v jejich kariéře nastal v roce 1996, kdy natočili Slib, snímek o problematice ilegálních přistěhovalců v Belgii (na nějž tematicky navazuje jejich zatím poslední film Mlčení Lorny z roku 2008). Na mezinárodním filmovém festivalu v Bruselu v roce 1997 byl vyhlášen jako Nejlepší belgický film a byl oceněn i na řadě zahraničních festivalů. Příběh je stejně jako v ostatních filmech zasazen do průmyslové oblasti provincie Liège, kde oba bratři vyrůstali, a kterou dobře znají. Prostředí města Seraingu můžeme považovat za jednoho z aktérů jejich snímků. Dardennovi soustředí svůj zájem na život nižší společenské třídy, jejich (anti)hrdinové se pohybují na samém okraji společnosti. Potácejí se s tíživými sociálními podmínkami, ocitají se ve svízelných životních situacích, na pokraji zoufalství. Bojují o přežití. Děj jejich filmů se odehrává během několika dní, kdy své hrdiny vrhají v mezní situace a staví je před etická dilemata. Stejně tak jsou do určité situace uvrženi diváci, kteří postupně odkrývají motivace postav.2 Ústřední postava Slibu, patnáctiletý chlapec Igor (Jérémie Reiner) váhá, zda se má postavit proti svému otci Rogerovi (Olivier Gourmet), který načerno zaměstnává uprchlíky, a přiznat černošské přistěhovalkyni, že její muž zemřel u otce na stavbě. Igor totiž umírajícímu muži slíbil, že se o jeho ženu a dítě postará. Aby sám sebe neuvrhl do problémů, nechává bezcharakterní Roger zraněného zemřít, pohřbí ho na stavbě a jeho ženě namluví, že utekl kvůli dluhům. Dalším stěžejním tématem filmu se tak stává komplikovaný vztah otce a syna, motiv ve filmech bratří Dardennů neustále se vracející a variující. Například Syn (2002) je příběhem tesaře (opět Olivier Gourmet), kterému je na učilišti do jeho skupiny přiřazen chlapec, jenž mu před lety zabil syna. Otvírá se tak jeho stará bolest a křivda, probouzí se v něm hněv. Rozhoduje se, zda chlapce odvrhne, nebo jej naučí řemeslu a vychová z něj slušného člověka. Objevuje se zde pro Dardenny typické téma viny a svědomí, zpytování a odpuštění. Vztah otec-syn je určující i pro Dítě (2005), v němž je doveden do extrému – otec (Jérémie Reiner) prodá překupníkům svého právě narozeného syna. Ke svému potomkovi se staví jako k objektu, za nějž utrží peníze. Generační konflikt se objevuje i ve snímku Rosetta (1999), v němž se mladá dívka stará o sebe a svou matku − alkoholičku (původně však bratři Dardennové zamýšleli namísto postavy matky postavu otce). Rosetta se mj. stala prvním belgickým filmem, který na festivalu v Cannes vyhrál Zlatou palmu. „Zajímá nás, co ještě se může odehrát ve vztahu rodiče a dítěte. Možná to pramení z toho, že ve městě, kde natáčíme své filmy, jsme viděli rodiny otřesené ekonomickými krizemi, drogami, nezaměstnaností, záškoláctvím. Děti vydělávají více než jejich rodiče, peníze ale pocházejí z ilegálních zdrojů. Lidé jsou osamělejší a osamělejší.“3
Jean-Pierre a Luc Dardennovi se při psaní scénářů nechají inspirovat skutečnými příběhy lidí ze svého okolí. Scénáře píšou vždy společně, stejně tak své filmy společně režírují a produkují. Často pracují s pohyblivou ruční kamerou a dlouhými záběry, v nichž sledují každodenní život obyčejných lidí. Stávají se objektivními pozorovateli reality. Pro jejich snímky je charakteristická strohost a absence hudby, důležitá je pro ně pečlivá práce s herci. Jejich bezpáteřní hrdinové jsou konfrontováni otázkou mravní zodpovědnosti a morální tíhou předchozích bezohledných a nezodpovědných činů. Dardennové jsou však velcí humanisté, jejich filmy mají neuzavřené konce a vždy je v nich přítomna naděje, spása, vyhlídka lepší budoucnosti. „Jak dokazuje výrazné obsazení jejich filmů a volba tématu, bratři Dardennové se odhodlali nést břemeno. Věří v naději. Trvají na tom, že pod zběsilostí našeho světa, fyzickou i morální, se skrývá klid.“ 4 Pro jejich posledních pět filmů se staly zásadními problematika mladistvých delikventů a zločinnosti (Syn, Dítě), ilegálních přistěhovalců (Slib, Mlčení Lorny), otázka nezaměstnanosti (Rosetta, Dítě), vražda jako únik od zodpovědnosti za vlastní prohřešky a problémy (Slib, Syn, Mlčení Lorny). „Vždy doufáme, že naše filmy budou promlouvat k lidem, zneklidňovat je. Nikdy jsme ale nedoufali, že změníme svět.“5 Bratři Dardennové na svých filmech spolupracují s úzkým okruhem stálých spolupracovníků, například s kameramanem Alainem Marcoenem a střihačkou Marie-Hélène Dozo, s herci Olivierem Gourmetem, Jérémie Reinerem, Fabrizio Rongionem, stejně tak jako si pro své filmy vybírají teprve začínající herce, např. ve filmu Rosetta debutovala Émilie Dequenne a v Dítěti Déborah Francois.
V minulém roce byla na 49. ročníku filmového festivalu v Soluni uvedena jejich prakticky první retrospektiva, stanice ČT2 pak loni ve filmovém klubu uvedla tři jejich filmy, a to Slib, Syn a Dítě. Nejnovější počin, snímek Mlčení Lorny, budou moci čeští diváci zhlédnout na plátnech kin díky Asociaci českých filmových klubů, která jej do tuzemské distribuce nasadila. Premiéra je stanovena na 19. únor tohoto roku.
Filmografie:
1978: Le Chant du rossignol
1979: Lorsque le bateau de Léon M. descendit la Meuse pour la première fois
1980: Pour que la guerre s’achève, les murs devaient s’écrouter
1981: R… ne répond plus
1982: Leçons d’une université volante
1983: Regard Jonathan/Jean Louvet, son oeuvre
1987: Il court… il court le monde
1987: Falsch
1992: Je pense à vous
1996: Slib (La Promesse)
1999: Rosetta
2002: Syn (Le Fils)
2005: Dítě (L’Enfant)
2008: Mlčení Lorny (Le Silence de Lorna)
Odkazy:
Neoficiální stránky bratří Dardennů
http://www.guardian.co.uk/film/2006/feb/11/features
seznam oblíbených filmů bratří Dardennů
1 GEOFF, Anrew: Luc and Jean-Pierre Dardenne. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/film/2006/feb/11/features
2 Bratři Dardennové přiznávají, že je v tomto způsobu postupného odkrývání motivací postav a jednotlivých souvislostí ovlivnila americká spisovatelka Toni Morrisonová.
3 GEOFF, Anrew: Luc and Jean-Pierre Dardenne. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/film/2006/feb/11/features
4 KAUFFMANN, Stanley: In a Cruel City. In: The New Republic, 05/26/97.
5 JOHNSTONE, Sheila: The secret of the Dardenne brothers‘ Palme d’Or success. Dostupné z: http://www.independent.co.uk/arts-entertainment/films/features/the-secret-of-the-dardenne-brothers-palme-dor-success-470135.html
Autor
