Dr. House – kriminálka nebo klasické medicínské drama?

Ve svém článku se budu zabývat problémem žánrového určení seriálu Dr. House. Výchozí tezí bude jeho hybridita (krimi – medicínské drama), přičemž hlavní náplní textu bude toto tvrzení nejprve teoreticky zdůvodnit (na základě pojetí teoretika Chandlera Harrise) a následně ho aplikovat na seriál.

Dr. House bývá vnímán jako další z řady profesních seriálů z nemocničního prostředí. Pokud se ovšem na tyto seriály (Pohotovost, Nemocnice Chicago Hope, Chirurgové, Scrubs a mnohé další) podíváme detailněji, jsou založeny na vážnosti lékařské profese. Stručně bychom je mohli charakterizovat jako seriály, v jejichž rámci je důraz kladen na řešení několika závažných případů v souvztažnosti se vztahy na pracovišti a osobními problémy hrdinů. Je samozřejmé, že četnost akce a vztahů je v každém seriálu jiná. Pohotovost (ER) je primárně založena na akci, kterou navíc podporuje dokumentárně vedená kamera. Oproti tomu například Chirurgové (Grey‘s Anatomy) jsou ryze vztahovým seriálem, přičemž lékařské případy tvoří pouze pozadí.

Dr. House sice tuto charakteristiku lékařského dramatu splňuje (odehrává se v nemocnici, řešeny jsou lékařské případy, v pozdějších sériích dojde i na vztahovou problematiku), přesto jeho hlavní jádro – pátrání po dílčích nemocích – zůstává nepostiženo. Proto musíme hledat další žánr, s kterým se seriál Dr. House pojí. Teoretik Rick Altman ve své knize Film/Genre tento postup nazývá hybridizací. Jedná se o spojení několika žánrů v rámci jednoho seriálu (například seriály Akta X či Fringe jsou hybridem žánrů krimi, sci-fi a špionážního dramatu, Chuck propojuje komedii se špionážními prvky atd.). Hlavní tezí tohoto článku bude tvrzení, že seriál Dr.House je hybridem mezi lékařským dramatem a kriminálkou.

Dr. House – lékař/detektiv

V rámci této teze se postava doktora House jeví jako variace na detektiva uprostřed policejního týmu. House má svůj tým specialistů, vybírá si případy. Sám má vynikající dedukční schopnosti ne nepodobné pozitivistickému zkoumání Sherlocka Holmese, přičemž tým je v pozici onoho pověstného Watsona (dotazy, nezkušenost). Do tohoto modelu pak zapadá jeho svérázná filozofie s mottem „Všichni lžou“, která je upravenou variací filozofie detektivek Agathy Christie, zejména s postavou Hercula Poirota. Na Poirota i Holmese navazuje Houseova figura excentričností, která se projevuje zálibou ve sledování soap opery General Hospital, braním silných antibiotik (zde je ona holmesovská analogie nejpatrnější), atypickým vztahem k pacientům nebo týmovým spolupracovníkům. K dotvoření postavy detektiva patří určité zvláštnosti ve zjevu – u House se jedná o jeho hůlku, která sice primárně odkazuje na jeho zdravotní stav, ale v důsledku postavu charakterizuje (stejně jako baloňák Columba nebo Holmese lulka). Specifickou zmínku si zaslouží vztah jeho oddělení k hlavnímu vedení. Ve většině policejních seriálů je tento vztah ukázán na „otcovské“ figuře šéfa oddělení. V Houseovi je tento motiv transformován do figury „mateřské“. Tato postava (Dr. Lisa Cuddyová) dohlíží na chod oddělení, přičemž zdůrazňuje byrokratický charakter policejní/nemocniční instituce, snaží se neúspěšně zmírňovat excentričnost detektiva/lékaře. Tento charakter však v důsledku nemá negativní konotace, protože vedoucí figura má pro své detektivy/doktory pochopení.

Metodologie Chandlera Harrise

Postavu Doktora House jako detektiva je ovšem nutné vnímat v kontextu žánru policejního seriálu. Klasickou strukturu kriminálního seriálu popisuje Chandler Harris. Ve své strukturalistické analýze rozděluje těchto 12 bodů:

Spáchání zločinu

Oběť je zavražděna za záhadných okolností.

Vyšetřování

1. Nalezení oběti.
2. Vyšetřovatelé jsou vyrozuměni o případu a jsou jim poskytnuty potřebné podklady.
3. Vyšetřovatelé se přesunou na místo vyšetřování a zahájí vyšetřování.
4. Vyšetřovatelé odhalují částečná řešení a léčky tím, že prohledají a/nebo vyslechnou informátory/desinformátory/experty.
5. Informátoři/desinformátoři/experti poskytnou částečná řešení a/nebo
6. Vyšetřovatelé/experti odkrývají/popisují průběh nálezu částečných řešení a/nebo léček.
7. Vyšetřovatelé určí pachatele/nepravého pachatele.
8. Vyšetřovatelé zatknou a vyslechnou pachatele/nepravého pachatele.
9. Pachatel/nepravý pachatel poskytne částečná řešení a léčky.

10. Objasnění případu a identifikace pachatele.

11. Vyšetřovatelé objasní případ a určí, zda je dotyčný vinen, či ne.

12. Pokud je určeno, že obžalovaný byl falešně obviněn, případ není zcela objasněn a vyprávění se vrací do fáze vyšetřování.

Důsledky identifikace

Pachatel je izolován od společnosti.

Aplikace Harrisových poznatků

Harrisovy poznatky aplikuji na první dva díly první série (pilotní díl, Paternity).

Ad Spáchání zločinu

Zde se jedná o předtitulkovou sekvenci, kde je líčeno zkolabování osoby z nevysvětlitelných příčin (učitelka při vyučování, hráč při zápase). Záhadnost je většinou posílena zobrazením běžných činností, rituálů dané postavy (dobíhání učitelky na hodinu a její stručná konverzace s kolegyní, nasazení fotbalového hráče při zápase). Neznámým „vrahem“ je pak nemoc. V tomto bodě je „oběť“ nalezena (kolegyní z práce, trenérem).

Ad 1. viz výše

Ad 2. Vyšetřovatelem je v našem případě doktor House a jeho tým. House přebírá případ buď na přímluvu (v pilotním díle je mu namluveno Jamesem Wilsonem, že obětí je jeho sestřenice), nebo z osobních důvodů – lékařský problém (noční můry v druhém díle) či možnost dokázat svou filozofii. Potřebné doklady pak zajišťuje předání chorobopisu.

Ad 3. U House je primárním místem vyšetřování nemocnice, kam je oběť převezena. Zahájení vyšetřování probíhá na základě prvních kusých informací z chorobopisu, přičemž House navrhuje první postupy, jak identifikovat „vraha“ (elektromagnetická rezonance v případě učitelky, polysomnograf v případě sportovce).

Ad 4. V seriálu následují rozhovory s „obětí“, rodinou (v pilotním díle vypovídá kolegyně učitelka, samotná oběť; v druhém jsou to rodiče sportovce) atd. Někdy mohou výslechy probíhat na místě činu, kam House posílá svůj tým k zajišťování stop (škola v pilotním díle). Tyto „výslechy“ jsou v seriálu ozvláštněny tím, jak k jejich faktům House přistupuje. Důsledkem jeho filozofie (viz výše) je skeptický postoj k jejich výpovědím. K poradě s experty (nikoli s týmem) dochází pouze výjimečně, většinou s postavou Jamese Wilsona (Robert Shaw Leonard), který je specialistou na zhoubné choroby.

Ad 5. House dospěje na základě rozhovorů a vyšetření k prvnímu řešení (diagnóze).

Ad 6. House vysvětluje svému týmu, proč navrhl diagnózu a následnou léčbu.

Ad 7. V tomto bodě nastává jeden z hlavních odklonů seriálu od výše popisované definice. Zatímco v definici určí vyšetřovatelé pachatele, aby ho posléze zatkli a obnovili původní status quo, v seriálu je s téměř železnou pravidelností určen pachatel nepravý neboli špatná diagnóza (viz bod 12). Celé vyšetřování se tedy vrací na začátek. House nejprve stručně shrne dosavadní výsledky, aby vzápětí pochopil význam přehlédnutého detailu, nebo odhalil zatajenou informaci (adopce v případě sportovce). Ojediněle odhalení nebo způsob jak dokázat zločin/diagnózu pochází od jeho týmu (pilotní díl, kdy díky Robertu Chaseovi najde způsob jak prokázat onemocnění – usvědčení pachatele).

Ad 8. a 9. Viz výše.

Ad 10. Díky novým informacím nebo důkazům je pachatel/nemoc identifikován (v pilotním díle je to tasemnice, v druhém pak encefalitida).

Ad 11. Po identifikaci proběhne “rekonstrukce zločinu“, neboli Dr. House vysvětluje, jak zločin/nemoc proběhl (rekonstrukce je ukázána pomocí makrodetailů – jedná se o postup, který zavedl seriál Kriminálka Las Vegas). Morální zhodnocení viny zločince zde sice absentuje, nicméně se v seriálu často opakuje model záchrany pacienta. Detektiv/House nemůže pacienta léčit kvůli chybnému přání pacienta samotného (viz pilotní díl), nebo kvůli předpisům či morálním ohledům (problém rodičovství v díle druhém). Proto se vzepře policejnímu/nemocničnímu systému a pacienta vyléčí/zachrání proti jeho/jejich vůli. V postavě House je tak kromě jeho geniality dedukční také vyzdvižena nejen snaha po pravdě, ale také po její aplikaci, a to za „každou cenu“. Zároveň je tak v pozadí zdůrazněna určitá osamělost jeho boje za tuto pravdu. Podle mého názoru se jedná o převzetí modelu americké drsné školy, kdy hlavní hrdina – soukromý detektiv přistupuje k pravdě podobným způsobem.

Důsledkem identifikace je tak kromě vyléčení „oběti“ nastolení původního stavu, a to jak ve smyslu symbolickém – vítězství vědy a rozumu (v kriminálním seriálu zatčení vraha implikuje nastolení pravdy a pořádku), tak i praktickém – tým se znovu semkne a může začít řešit další případ.

Je samozřejmé, že v průběhu sezón se výše zmíněné schéma proměňovalo. Nejprve docházelo pouze k drobným variacím (například epizoda Tři příběhy z první sezóny, která si vtipně pohrávala s narativními technikami seriálu), postupem však sílila tendence navazovat spíš na tradici klasického medicínského dramatu (operace diktátora, umírání dítěte v šesté sérii¹ – prvky které indikují inklinaci k melodramatickým prvkům a la Nemocnice Chicago Hope). Navíc se posilují původně mikronarativy jednotlivých postav, které v posledních řadách výrazně dominují nad „procedurálním vyšetřováním“. Vyšetřovací schéma se tak dostává často na vedlejší linii, aby poskytlo více prostoru vztahovým otázkám (vztah Třináctky a Erica Foremana, léčení Dr. House, rozvíjející se pouto mezi Cuddyovou a Housem atd.).

I přes tyto tendence je seriál Dr. House (částečně i díky výborně napsané postavě doktora/detektiva) jedním z nemnoha seriálů, který si stále zaslouží pevnou diváckou základnu a velký kritický úspěch.

Dr. House / House M.D.

hrají: Hugh Laurie, Lisa Edelstein, Omar Epps, Robert Sean Leonard, Jennifer Morrison a další

USA, 2004, 133 × 42 min

Literatura: HARRIS, Chandler: Policing Propp: Toward a Textualist Definition of the Procedural

dostupné z http://muse.jhu.edu/journals/journal_of_film_and_video/v060/60.1harriss.html

1Motiv smrti, která v prvních sériích absentuje, protože by nabourala nejen žánrové schéma (nedopadnutí „vraha“) se v páté a šesté řadě problematizuje, navíc smrt zasahuje i do mininarativů jednotlivých postav (např. Smrt otce doktora House).