Objevování režisérského stylu Marca Ferreriho

Druhý květnový víkend proběhl v Uherském Hradišti již dvanáctý ročník Archivního semináře. Letos byl věnován tvorbě italského tvůrce Marca Ferreriho s podtitulem objevování osobnosti režiséra. Velmi specifické zaměření tohoto ročníku slibovalo seznámení s filmografií u nás opomíjeného filmaře.

Dramaturgický tým v čele s Vladimírem Hendrichem zvolil cestu průřezového profilu a jejich snahou bylo zachytit hlavní stylové proměny Ferreriho režijního rukopisu. Díky tomu měli diváci možnost zhlédnout jak jeho rané snímky řadící se do neorealistického období (Vozíček), tak jeho nejznámější tvorbu spadající do let sedmdesátých (Sémě člověka nebo Velká žranice), ale i neprávem opomíjené pozdní období (Dům úsměvů či I Love You).

Tento způsob je ovšem do určité míry zrádný. Na jedné straně sice dává možnost seznámit se s proměnami režijního stylu, ale zároveň jsme tím připraveni o důkladné uchopení etapy nebo ochuzeni o významný film. Z tohoto důvodu zamrzí naprostá absence Ferreriho dokumentů, či málo zmapované neorealistické období, které bylo na semináři zastoupeno pouze jedním snímkem. Vzhledem k délce semináře (trval od 7. do 9. května) by dle našeho názoru bylo lépe zaměřit se cíleně na jednu etapu Ferreriho tvorby, popřípadě vytyčit určitá témata a filmy řadit podle nich.

Stejně jako v předešlých ročnících se ani na letošním semináři nepodařilo odstranit určité dramaturgické nedostatky. Jedním z hlavních problémů představuje začleňování filmů, které jsou aktuálně uváděny v distribuci. Bylo poněkud zarážející, že v rámci retrospektivní přehlídky tak mohli diváci zhlédnout například Východní přísliby (2007) Davida Cronenberga (u nás uvedeno na začátku roku 2008). Přestože se jedná o významný snímek kanadského režiséra, z hlediska dramaturgické koncepce nezapadá do zvoleného schématu.

Hlavním hostem letošního ročníku Archivního semináře byl přední filmový historik, teoretik, kritik, publicista, pedagog, dokumentarista, scenárista, herec, střihač a režisér Adriano Apra, který s Ferrerim opakovaně spolupracoval. Apra uváděl valnou většinu Ferreriho filmů, přičemž kladl důraz na kontrast mezi tvorbou italského režiséra a jeho osobností. Zároveň tento významný host přivezl do Uherského Hradiště několik unikátních filmových kopií. Jejich uvedení sice narušilo původní program, ale na druhou stranu se tak naskytla ojedinělá příležitost vidět například v původní verzi Ferreriho snímek Muž s pěti balonky, který byl v této verzi uváděn v distribuci pouze ve Francii, nebo dokumenty o tvůrci samotném.

Součástí Ferreriho cyklu byl i kinematografický kontext doby, který vycházel z pojetí Vladimíra Hendricha, jak jej publikoval v osmdesátých letech v časopise Film a doba. Koncepce, která začleňuje režiséry jako Nagisa Oshíma (na semináři se promítal jeho snímek Max, má láska) nebo Rainer Werner Fassbinder (Sousto pro satana) do jedné linie s Ferrerim, není přijatelná, protože každý z daných tvůrců si vytvářel osobitý styl, jenž s ostatními nemá nic společného, a vychází tak z povrchního čtení určitých témat, jako jsou sexualita či kontroverze. Každý z těchto režisérů ale pracoval s odlišným pojetím práce s kamerou, střihem, mizanscénou a herectvím.

Tento seminář i přes své dramaturgické nedostatky splatil dlouholetý dluh vůči u nás opomíjené tvorbě Marca Ferreriho, která je až v poslední době objevována zejména díky vydávání jeho filmů na dvd v rámci Levných knih. Právě z tohoto důvodu je škoda, že přestože byl seminář relativně kvalitně připraven a přivítal osobnost mezinárodního renomé, měl velmi malou návštěvnost. Proto přejeme dalším ročníkům archivního semináře mnoho úspěchů a větší zájem ze strany diváků.