Policejní dramata

SERIÁL – POLICEJNÍ DRAMATA – MARIE MEIXNEROVÁ

Policejní dramata přitahují diváky k televizním obrazovkám bezmála již přes šedesát let. Od přelomu čtyřicátých a padesátých let, kdy se na maličké černobílé televizní obrazovce začaly v živém vysílání objevovat první cross-overy kriminálních pořadů z rádia[1], kdy zastánce zákona byl bezpodmínečně dobrý a zločinec zkrátka „zlý“, do sedmdesátých let plných násilí, akce a nekonvenčních hrdinů žánr policejních dramat prošel dlouhým vývojem. Mnoho změn zaznamenal jak formát, tak obsah, styl i produkční podmínky.[2] Policejní dramata se však vždy těšila vysoké oblibě – a v současnosti patří, zejména v Evropě a Severní Americe, mezi nejpopulárnější televizní žánry.[3]

Za vysokou popularitu policejních dramat může především jejich tematická atraktivnost, neboť je stále více evidentní, že zločin diváky fascinuje, a to jak v rámci fikčních (tedy kriminálních dramat), tak faktuálních pořadů.[4] Na přitažlivosti policejních dramat mají bezesporu svůj podíl i akční sekvence, prosté potěšení z narativu – z vyřešení zločinu, či vysoký realismus a důraz na uvěřitelnost. Lacey upozorňuje na fakt, že většině diváků poskytují policejní dramata základní informace o tom, jak policejní aparát vůbec funguje[5], mnozí na ně nahlíží jako na vzorky z normálního, skutečného světa, realisticky reflektující společenský vývoj.[6] Už proto je porušení konvencí v tomto typu dramatu dvojnásob těžké, a policejní dramata jsou tak vnímána jako jeden z nejkonzervativnějších žánrů.[7] Policejní drama funguje více než kterýkoli jiný žánr v těsné vazbě na společnost – reflektuje její stav, respektive změny[8], a snaží se divákovi předat jasný vzkaz: Zločin se nevyplácí.[9]

Zločin na televizní obrazovce

Policejní drama je typické svou vysokou hodnověrností, které dosahuje zvýšeným důrazem na realismus a realistickou estetiku. Snaha o dosažení vysoké míry autenticity se promítá jak do formálního stylu pořadu, tak i do výběru prostředí, chování a vzhledu postav, ikonografie a samozřejmě zápletky. Nicméně statistiky zločinů v policejních dramatech jsou značně zkreslené, ve prospěch divácké přitažlivosti jsou zdůrazněny zejména vraždy, znásilnění a ostatní násilné činy.[10]

Kromě realismu je násilí, zejména v sedmdesátých letech, dalším výrazným znakem policejních dramat. Podle Gilese[11] je v policejním dramatu příslib násilí nejen obsažen, ale je dokonce středobodem očekávání spojovaných s tímto žánrem. Násilí je konotováno samotným obrazem policisty, který nosí zbraň a pohybuje se v prostředí plném násilí, kde mu neustále hrozí nebezpečí. Policistova role je podle Gilese determinována jeho schopností adekvátní odpovědi na útoky proti své osobě. Násilí je žánru „vlastní“, je neustále předvídáno a konečně také naplněno. „Děj policejního dramatu nevyhnutelně směřuje vstříc pouliční přestřelce právě proto, že fyzické násilí dokáže konflikt vyřešit s rázností, jíž by pouhá výměna slov nikdy nedosáhla.“[12]

V souvislosti se zobrazením násilí je často skloňována i série Starsky & Hutch,[13] vůči které své protesty[14] vznesly například American Churches Asociation a Nation’s Parent Teachers Association,[15] a která počínaje sezónou 1977/8 (tj. v třetí a čtvrté řadě) raději míru zobrazovaného násilí radikálně snížila. (Toto opatření s sebou však přineslo i násilné narativní a charakterové změny,[16] které narušily konzistenci série, neboť nejsou v rámci diegetického světa příběhu ospravedlnitelné.)[17]

Na zločin se však neorientují pouze policejní dramata, ale je zde celá škála dalších pořadů, tematizujících kriminalitu (detektivní, špionážní, procedurální dramata, gangsterky, dokonce některá westernová[18] dramata). Řadu z nich bychom mohli kategorizovat také jako příslušníky televize akční, neboť akční žánr má vysokou tendenci hybridovat s jinými žánry. „Základním prvkem [akčního] žánru je nadřazení pozornosti zaměřené na akci nad pozornost věnovanou vývoji charakterů a motivací postav. Přestože výstavba zápletky vyžaduje určitý cíl /hrdinovi uložený úkol/, hlavní důraz je kladen na proces – akci. (…) Svůj důraz na akční zápletku zpravidla realizuje v tematickém rámci vázaném na jiný žánr.“[19] Výrazné akční prvky se projevují také v dramatech policejních, což koresponduje se zobrazením násilí v tomto žánru (viz výše).

Policejní dramata mají historicky nejblíže k dramatům detektivním, se kterými sdílí mnoho společných prvků a často dochází k jejich splývání.[20] Zejména, je-li hrdinou policejní detektiv (např. Columbo – neuniformovaný detektiv pracující v rámci policejního aparátu). Detektivní drama však na rozdíl od dramatu policejního závisí méně na akci a více na postavách, využívá více romantických a smyšlených prvků (policejní drama je naopak více ukotveno v realitě, klade důraz na realismus). Proti samotářskému a mnohdy excentrickému detektivovi stojí v policejních dramatech policisté s různými hodnostmi, jejichž základnou je policejní stanice a často pracují v týmu, neřeší jen závažné případy, ale i běžnější zločiny a přestupky.[21] Ostatně rozlišit mezi jednotlivými (nejen) kriminálními žánry nám umožňuje znalost žánrových konvencí.

(K žánrovým konvencím policejního dramatu viz samostatný článek v tomto čísle 25fps).

Marie Meixnerová

MEIXNEROVÁ, Marie: Starsky a Hutch: Konstrukce hrdinů v policejním dramatu. Olomouc, 2009. Bakalářská práce. Univerzita Palackého.

Zdroje:

BUXTON, David: From The Avengers to Miami Vice. Form and Ideology in Television Series. Manchaster University Press, 1990

CASEY, Bernadette (eds.): Television Studies Key Concepts (2nd edition). Routledge 2008

GILES, Dennis: A Structural Analysis of the Police Story. In: American Television Genres. Eds. Stuart M. Kaminsky and Jeffrey H. Mahan. Chicago: Nelson-Hall, 1985

LACEY, Nick: Narrative and Genre: Key Concepts in Media Studies. London: Macmillan Press Ltd, 2000

LEWIS, Jon E. − STEMPEL, Penny: Cult TV. The… Detectives. 1999, Pavilion Bookds Limited, London 1999

LICHTER, Robert S. − LICHTER, Linda S. − ROTHMAN, Stanley. Prime Time. How Tv Portrays American Culture. Regnery Publishing, Inc., Washington, D.C. 1994

MEYERS, Richard: TV Detectives. A S Barnes & Co, San Diego 1981

OSGERBY, Bill − GOUGH-YATES, Anna: Action TV. Tough-Guys, Smooth Operators and Foxy Chicks. Routledge, London 2001.

ROSE, Brian G. (ed). TV Genres: a Handbook and Reference Guide. Westport, CT. Greenwood Press, London 1985

SCHLESINGER, P. − TUMBER, H.: Television, police and audience. In: CORNER, J. − HARVEY, S.: Television Times. London, New York 1996

SNAUFFER, Douglas: Crime Television. Praeger, 2006

SOULLIERE, Danielle M.: Prime-Time Murder: Presentation of Murder on Popular Television Justice Programs. Journal of Criminal Justice and Popular Culture, Volume 10, Issue 1 (Winter 2003). School of Criminal Justice, University at Albany

---

[1] První televizní kriminální pořady plynule navazovaly na své rozhlasové předchůdce z 20., 30. a 40. let; mnoho z nich bylo doslovnými převody původních rozhlasových pořadů. (SNAUFFER, Douglas: Crime Television. Praeger, 2006, str. 1.) První zcela fikční kriminální drama Barney Blake: Police Reporter (NBC, 1948) bylo uvedeno televizí NBC a nepřesáhlo svou existencí třináct týdnů. (MEYERS, Richard: TV Detectives. A S Barnes & Co, San Diego 1981.) Živě vysílaný (později již předtočený) cross-over byl např. Man Against Crime televize NBC (tamtéž.)

[2] V samotných počátcích obsah policejních pořadů do vysoké míry ovlivňovalo slovo sponzorovo. Zařazení reklamních bloků pak přineslo kýženou svobodu nejen scenáristům, ale celému žánru (viz SNAUFFER, Douglas: Crime Television. Praeger, 2006; MEYERS, Richard: TV Detectives. A S Barnes & Co, San Diego 1981 a další).

[3] Např. LACEY, Nick: Narrative and Genre: Key Concepts in Media Studies. London: Macmillan Press Ltd, 2000; CASEY, Bernadette (eds.): Television Studies Key Concepts (2nd edition). Routledge 2008; ROSE, Brian G. (ed). TV Genres: a Handbook and Reference Guide. Westport, CT. Greenwood Press, London 1985, str. 10 – 55 a další.

[4] Viz SCHLESINGER, P. − TUMBER, H.: Television, police and audience. In: CORNER, J. − HARVEY, S.: Television Times. London, New York 1996.

[5] LACEY, Nick: Narrative and Genre: Key Concepts in Media Studies. London: Macmillan Press Ltd, 2000, str. 163.

[6] ROSE, Brian G. (ed). TV Genres: a Handbook and Reference Guide. Westport, CT. Greenwood Press, London 1985, str. 10 – 55; GILES, Dennis: A Structural Analysis of the Police Story. In: American Television Genres. Eds. Stuart M. Kaminsky and Jeffrey H. Mahan. Chicago: Nelson-Hall, 1985, str. 83.

[7] LICHTER, Robert S. − LICHTER, Linda S. − ROTHMAN, Stanley. Prime Time. How Tv Portrays American Culture. Regnery Publishing, Inc., Washington, D.C. 1994, str. 302.

[8] Např. SNAUFFER, Douglas: Crime Television. Praeger, 2006, str. 1.

[9] BUXTON, David: From The Avengers to Miami Vice. Form and Ideology in Television Series. Manchaster University Press, 1990, str. 120.

[10] Podle statistik FBI, viz LICHTER, Robert S. − LICHTER, Linda S. − ROTHMAN, Stanley: Crime and Punishment. Prime Time. How Tv Portrays American Culture. Regnery Publishing, Inc., Washington, D.C. 1994, str. 271−334. Také SOULLIERE, Danielle M.: Prime-Time Murder: Presentation of Murder on Popular Television Justice Programs. Journal of Criminal Justice and Popular Culture, Volume 10, Issue 1 (Winter 2003). School of Criminal Justice, University at Albany, str. 12−38.

[11] GILES, Dennis: A Structural Analysis of the Police Story. In: American Television Genres. Eds. Stuart M. Kaminsky and Jeffrey H. Mahan. Chicago: Nelson-Hall, 1985, str. 80.

[12] GILES, Dennis: A Structural Analysis of the Police Story. In: American Television Genres. Eds. Stuart M. Kaminsky and Jeffrey H. Mahan. Chicago: Nelson-Hall, 1985, str. 82.

[13] Např. LICHTER, Robert S. − LICHTER, Linda S. − ROTHMAN, Stanley: Prime Time. How Tv Portrays American Culture. Regnery Publishing, Inc., Washington, D.C. 1994; ROSE, Brian G. (ed). TV Genres: a Handbook and Reference Guide. Westport, CT. Greenwood Press, London 1985; OSGERBY, Bill − GOUGH-YATES, Anna: Action TV. Tough-Guys, Smooth Operators and Foxy Chicks. Routledge, London 2001.

[14] Na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let dochází ke kulminaci zobrazení násilí v televizi. Skoro by se zdálo, že zločin v policejním dramatu může být vyřešen jen pomocí střelby, která nezřídka končí usmrcením zločince. (LICHTER, Robert S. − LICHTER, Linda S. − ROTHMAN, Stanley: Prime Time. How Tv Portrays American Culture. Regnery Publishing, Inc., Washington, D.C. 1994, str. 282.) Tato vlna zobrazení násilí a zločinu vedla nejprve ke kritice televizního obsahu a následně až k pozměnění vysílacích norem a k vzniku Family Viewing Time (vysílacího času pro celou rodinu) v roce 1975 (tamtéž, str. 277).

[15] LEWIS, Jon E. − STEMPEL, Penny: Cult TV. The… Detectives. 1999, Pavilion Bookds Limited, London 1999, str. 220.

[16] Tamtéž.

[17] Pořad si nadále striktně zachovává formát série, bez vnitřního vývoje postav či narativu prostupujícího více díly (s výjimkou rozdělení epizody do dvou částí), a i když jsou postavy fiktivně aktivní (tj. že „žijí“ v období nezmapovaném jednotlivými epizodami), nelze změnu jejich povah, chování či přidělených úkolů v rámci série vysvětlit.

[18] Kriminální pořady plynule navazují na své předchůdce − westernové seriály. Již v prvních televizních pořadech na pokračování z prostředí divokého západu často figurovala postava muže zákona (Gunsmoke, The Life and Legend of Wyatt Earp…).

[19] KORDA, Jakub: Televizní žánry. Cinepur č. 39, květen 2005, str. 22.

[20] Detektivní drama se překrývá nejen s policejním (Columbo), ale i špionážním (Honey West), právnickým (Perry Mason) a dokonce novinářským (Kolchak) dramatem.

[21] Viz MARSHALL, Jill − WERNDLY, Angela: The Language of Television. Routledge, London 2002, str. 44.