Seznamme se s hrdiny

Hlavní téma provázející celý seriál představují mezilidské vztahy v nejrůznějších podobách. Nevěra způsobená téměř osudovou přitažlivostí, generační rozpory, problematické rodinné vztahy. Jaroslav Dietl se tak v rámci možností oprostil od nutnosti propagovat Komunistickou stranu, což taktéž přispělo k oblíbenosti jeho seriálu.

V aktuálním čísle 25fps se objevuje několik textů věnovaných kultovnímu českému seriálu Nemocnice na kraji města a jeho dvěma pokračováním. V článku Dvojí pokračování slavného seriálu můžeme sledovat proměny, kterými jeho původní koncepce prošla, v příspěvku Světový žánr po česku pak její usouvztažnění k žánru nemocničního dramatu. Zbývající dva články jsou pak zacíleny na detailní představení (respektive rozbor) původního kultovního seriálu a na problematiku postav a jejich vývoje v pokračování Nemocnice na kraji města po 20 letech.

Následující text by vám rád blíže přiblížil původní seriál Nemocnice na kraji města, a především jeho ústřední hrdiny – s řadou z nich se totiž potkáte i v ostatních článcích.

Centrální postavou v první části je doktor Sova starší. Oddělení ortopedie vede přísně a spravedlivě, přestože v jádru je to mírný a laskavý člověk. Ve svém oboru představuje největší kapacitu, kterou respektují i ve velkých městech, on sám však zůstává skromný a pokorný. V jeho životě hraje nejdůležitější roli syn Karel, bohužel vzájemná rozdílnost jejich vztah velice komplikuje. K tomu navíc musí bezmocně přihlížet Karlovu společenskému pádu. Jejich narušený vztah ho velice trápí, a tak se svým způsobem pro syna obětuje, opustí nemocnici a odjede za ním jako praktický lékař. On sám je skromný člověk a dovede být šťastný i na malém městě, najít si tam své radosti. Přestože mu operační sál chybí, uvědomuje si svou potřebnost i v Týništi. Vždy dokázal se všemi lidmi vyjít v dobrém, aniž by musel dělat ústupky své povaze. Je považován za téměř svatého muže, dokonalého, bez chyb, bez záporných vlastností. Všemi oblíben, samozřejmě až na doktora Cvacha, jehož oblíbenec je pouze on sám. V první řadě u něj bývají druzí, na sebe téměř nemyslí. Svou povahou a chováním nevědomě uděluje lekce lidem ve svém okolí a jde jim příkladem.

Arnošt Blažej představuje nenapravitelného „sukničkáře“, ale zároveň výjimečně schopného lékaře. Přestože je mezi svými kolegy téměř nejmladší, všichni ho respektují jako jednoho z největších odborníků. Svou sobeckostí zdařile zraňuje lidi kolem sebe, ale nečiní tak záměrně, ani s potěšením. Po nastoupení do funkce primáře, kdy se stal centrální postavou seriálu, zmizela veškerá jeho lehkomyslnost a stal se z něj rázný a přísný vedoucí. Kvůli tíze své zodpovědnosti a postavení přerušil (dočasně) mimomanželské styky, avšak právě tato dočasnost se pro něj stala typická. Přestože ho občas okolnosti či lidé donutí či popostrčí k jednání, které by sám od sebe pravděpodobně neudělal, po čase se vše vrátí do zajetých kolejí a on se opět začne chovat podle svého charakteru. Sobecky, bezohledně a ku vlastnímu prospěchu. Díky svým dalším charakterovým rysům, jako je oddanost ušlechtilé práci, a chvilkovým záchvatům špatného svědomí, které ho nutí chovat se čestně, nepředstavuje zápornou postavu.

Tou je bezesporu doktor Cvach. Neschopný lékař, který si svou nízkou lékařskou úroveň nechce připustit a raději si namlouvá, že čeká na příležitost. Své nedostačující znalosti a dovednosti dohání výřečností, ve které se schovává za vyčtené myšlenky a oslňující názvy zahraničních časopisů. Nikdo jej neuznává, nerespektuje, neváží si ho. V nemocnici ho pouze trpí a dávají mu práci, na které nemůže nic zkazit. On sám chování svých kolegů přehlíží a pomstychtivost realizuje donášením nejrůznějších pomluv. Neštítí se vůbec ničeho a má radost z neštěstí druhých lidí, čímž se stává zápornou postavou.

Alţběta Čeňková ze začátku představuje jedinou hlavní ženskou postavu. Hned v úvodu se stane divákovi průvodkyni novým žánrem, jelikož stejně jako divák se postupně seznamuje s neznámým prostředím, lidmi a celkovým chodem nemocnice. Jakmile se v novém prostředí zabydlí, přesune se pozornost spíše na její osobní život, ve kterém figuruje několik mužů. Přestože divák sledoval její první doktorské krůčky, další profesní zrání probíhá bez jeho dohledu, jelikož v druhé části se její postava dostává do pozadí. Je ukázána jako citlivá žena, upřímná a čestná, plná optimismu, snů a síly, jak už to u mladých lidí bývá. S postupem času všech těchto vlastností ubývá, ale citlivá, čestná a hodná žena zůstává. Navíc s přibývajícím věkem vzrůstá její sebevědomí a odvaha postavit se za svůj názor. Pravý opak představuje její kamarádka Dana Králová, která si už žádné iluze a naděje nedělá. Pod slupkou tvrdosti a nedostupnosti ovšem pouze chrání svou zranitelnost, kterou vědomě ignoruje. Přestože se jí daří působit silně, samostatně a téměř nezranitelně, po narození dcery svou samotu snáší velice těžce. Kvůli ní podlehne iluzi šťastné budoucnosti, ale zůstane jí pouze zklamání a známá opuštěnost.

Doktor Štrosmajer se právem stal legendou tohoto seriálu. Svou nezdvořilostí a neuhlazeností se odlišuje od doktora Sovy, přestože je stejně jako on nesobecký dobrák. Právě díky na první pohled hrubé a nepříjemné slupce působí o tolik lidštěji a sympatičtěji než doktor Sova. Nevyčerpatelný glosátor provází diváka celou nemocnicí a svými trefnými a přesnými komentáři a poznámkami pomáhá přesně se v situaci orientovat.

Další takto svéráznou postavou se v druhé části stala doktorka Fastová, která se nepodobá žádné z ostatních žen v Nemocnici. Dá se říci, že je to „Štrosmajer v sukních“. Svou neobroušenou upřímností šokuje okolí a baví diváka. Daří se jí urážet všechny kolem sebe a tím vyvolávat konflikty. Představuje životního praktika, který si toho prožil tolik, že už ho nemůže nic překvapit. Dokonale vědoucí, neurážlivá, sebejistá, hříšná a přísná.

Jaroslav Dietl v první části Nemocnice nechal mladé postavy projít určitými změnami – vyvíjet se. Arnošt Blažej se z lehkovážného sukničkáře stal zodpovědným a přísným primářem. Donucen okolnostmi se slavnostně vrátil k rodině a potlačil svou sobeckost inspirován velkorysostí Sovy staršího. Tento závěr by nasvědčoval obratu k lepšímu a nadějným zítřkům. Díky velkému ohlasu seriálu se dotočilo dalších sedm dílů a scénárista se vrátil k osvědčeným situacím. Doktor Blažej se opět vrátil k Ině, ačkoliv tentokrát vše iniciovala ona. Na konci první části se zdálo, že se poučila ze svých chyb, uvědomila si, co vlastně chce a otevřela si cestu ke štěstí, ale druhá část pouze ukázala, že její štěstí zřejmě sídlí u Blažeje. Stejně tak Dana Králová s doktorem Řehořem neustále našlapují kolem vzájemného vztahu, který se nikdy nepodaří.

Největší vývoj se uskutečnil na postavě Karla Sovy ml., který se díky své lehkovážnosti a aroganci ocitl na dně jako praktický lékař se špatnou pověstí. Ze svých chyb se poučil, na malém městě se naučil skromnosti a pokoře, za kterou byl na konci první části odměněn návratem na ortopedii a hodnou ženou. V další části získal zpět svou sebejistotu, sobeckost a nenasytnost, znovu zklamal svého otce, opustil milující ženu, vrátil se k té první a začarovaný kruh se ocitl opět na začátku.

V žádné správné nemocnici nesmí chybět pacient

Pacienti hrají v první části velice důležitou roli. Téměř její polovinu zabírá jediný případ – nehoda Přemysla Rezka a jeho operace. Rezek se tak stává jednou z hlavních postav. Divák poznává jeho povahu, život a sleduje jeho proměnu pod vlivem událostí a doktorky Čeňkové. Nafoukaný, sobecký a sebestředný hokejista pocítí pomíjivost úspěchu a falešnost pozlátka kolem něj. Přehodnotí své hodnoty, objeví v sobě pokoru a začne si vážit nejen práce lidí kolem sebe.

Jeho křehký vztah s doktorkou Čeňkovou zastupuje první lásky, nejdříve opatrné, posléze vydávající se citům na pospas. Tak jak to bývá v životě, i tady přijde první velké zklamání, na které se nezapomíná. Poučený hokejista ve světě falešného pozlátka velice rychle zapomene na svou proměnu a velice snadno znovu zapadne do starých kolejí. Po jeho odchodu se v nemocnici ocitne nový vážný případ – Vašek Pěnkava. A i tento pacient výrazným způsobem ovlivní život nemocničního personálu. Svým nezdolným optimismem a laskavou povahou probudí v nepříjemné a nepřátelské sestře Huňkové netušené dobré vlastnosti. Ta pod nečekaným milujícím pohledem rozkvete v chápavou, ohleduplnou ženu, která si získá sympatie všech na oddělení. V druhé části již pacienti do osobního života lékařů nezasahují, pouze zelinář Dobiáš svým komplikovaným případem zamotá hlavu doktorům. Ale o něm samotném se toho více nedozvíme, slouží spíše jako hybná síla ve vztahu Sova-Blažej, jelikož odstartuje aféru, která se projeví nejen na jejich vzájemných vztazích.

Syžet, fabule, narace, nemoce….

V Nemocnici na kraji města se pracuje s kolektivním hrdinou, který představuje pro dlouhý seriálový formát ideální volbu. V „kolektivu“ se objevuje vždy jedna centrální postava, na kterou se soustředí hlavní pozornost, jejíž příběhová linie se nejvíce sleduje. Zároveň propojuje příběhy ostatních postav, které se pak dál samostatně vyvíjí, čehož je divák svědkem. Aby se divák v několika dějových liniích a velikém množství postav orientoval, děj se nejčastěji odvíjí lineárně tak, jak je tomu i u Nemocnice na kraji města.

Velice zjednodušeně se dá říci, že syžet se téměř shoduje s fabulí. Syžetem se rozumí vše, co se obrazem a zvukem prezentuje, co divák vidí a slyší.¹ Kdežto fabule znamená samotný rekonstruovaný příběh tak, jak se postupně odvíjel a divák si jej poskládal. Z toho vyplývá, že v Nemocnici pořadí událostí v syžetu odpovídá řazení událostí ve fabuli.

Přesto nelze říci, že syžet a fabule se ztotožňují, jelikož každý podléhá jinému času. Ve filmovém (a tedy i seriálovém) díle existují tři různé časy. Čas trvání syžetu, to znamená časový úsek, který sledujeme. Čas trvání fabule bývá mnohem obsáhlejší, jelikož do něj patří i události, které nebyly zobrazeny, ale my víme, že se odehrály, např. doba, kdy se Rezek proslavil, jeho začátky, apod. A poslední čas, čas trvání samotného filmového, resp. seriálového díla. Což je přibližně hodinové trvání každého dílu. Syžet zobrazuje pouze určité momenty z plynutí času fabule.²

Narace znamená způsob sdělení potřebných informací prostřednictvím syžetu tak, aby bylo dosaženo určitého efektu. Je to postupný průběh, který nás vede při sestavování fabule. Podílí se na ní mnoho faktorů, ale nejdůležitější představuje rozsah a hloubka informací, které nám syžet prezentuje. Rozsah bývá omezený, nebo neomezený³, nejčastěji se prolíná s převládáním jednoho či druhého. Co se týče hloubky informací, jedná se o rozdělení na objektivní a subjektivní. Objektivní hloubka znamená, že vidíme pouze to, co postava říká a dělá, její vnější chování. Nebo můžeme vidět to, co postava slyší a vidí z jejího úhlu pohledu, tzv. subjektivní hloubka informací. Patří zde také zobrazování vnitřního světa hrdinů, jejich myšlenky, představy a sny.⁴

Nemocnice nijak neexperimentuje, všechny výše zmíněné kategorie se vzájemně prolínají. Lze však říci, že převládá omezená narace, ale díky provázanosti všech linií se některé informace doplňují a divák tak ví více než postavy. Omezená narace se nejvíce využívá kvůli momentu překvapení. Střídání mezi objektivní a subjektivní narací poskytuje divákovi komplexní pohled, který mu dovoluje jednak se vcítit a ztotožnit s postavou, jednak se v celé situaci lépe orientovat. Seriálu dominuje několik hlavních linií, které se po celou dobu vyvíjejí. Jednotlivé díly pak představují konkrétní peripetie, které do hlavní linie zasahují. Mají svou pevnou formu, kdy každý díl začíná rozvíjením situace z dílu předešlého. V průběhu se situace vyvine, nejčastěji vyřeší a objeví se další problém, kterým díl končí. Vzhledem k velkému množství postav, které se musí vypořádat s nejrůznějšími peripetiemi, se zdá, že se neustále kupí problémy, ale ve skutečnosti mizí staré, objevují se nové a vzájemně se proplétají. V první části Nemocnice na kraji města každý díl začíná od prvního okamžiku za doprovodu titulní skladby. Titulky probíhají na pozadí děje. Naopak v druhé části je každý díl uveden stručnou rekapitulací včetně zopakování celé poslední sekvence, načež teprve začíná titulní skladba a „klasický“⁵ začátek.

Setting, kamera, střih a skalpel

Jak bývalo v seriálech točených za totality zvykem, převážná část se odehrávala na pracovišti a Nemocnice není výjimkou. Dále k nemocnici neodmyslitelně patří „svobodárna“, resp. ubytovna pro doktory. Exteriéry hrají pouze zanedbatelnou roli, stejně jako dům doktora Sovy a Blažeje. V druhé části se děj více přesouvá do domovů postav, ale stále dominuje prostředí nemocnice. Exteriéry představuje převážně ordinace v Týništi. Pro mizanscénu jsou typické zaplněné malé pokoje. Dominuje jim sedačka či křesla s konferenčním stolkem, případně psací stůl a ostatní nábytek a zařízení (skříně, psací stroj, telefon). K doktorskému pokoji patří prázdné lahve. V druhé části, která se více přesouvá do domova postav, resp. vlastních bytů, jsou pokoje zabydlené pomocí knih a obrazů na stěnách a výrazných tapet charakteristických pro tehdejší dobu. V první části se přímo přiznává studiové natáčení v sekvencích v ředitelně, kdy přechod od sekretářky k řediteli bývá snímán v jednom záběru pomocí jízdy a umělá stěna na chvíli rozděluje obraz. Prostředí se nijak nepodílí na ději, pouze přispívá k autenticitě. Kamera nejčastěji využívá jízdy a zoomu, v ostatních případech zůstává statická. Dialogy se vždy zabírají a stříhají klasicky pohled-protipohled přes rameno první postavy. Výjimku tvoří dialogy snímané v autě, kde se pomocí střihu střídají detaily profilu postavy.

Velikosti záběrů jsou vyvážené. Přestože detaily hrají důležitou roli, stejně časté jsou celky a polocelky. Těmi bývá snímána například nemocniční chodba, typická pro nemocniční prostředí, případně doktorský pokoj, vizita apod. Zmiňovaná nemocniční chodba bývá často zabírána skrz prosklené dveře, kterými postavy prochází. Přehlednost záběru občas narušují žaluzie, okno či čelní sklo auta, skrz které se scéna natáčí, ale objektivní kamera zároveň přispívá k zdůraznění divákovy role jako nezúčastněného pozorovatele. Také záběry pořízené uvnitř auta se vymykají celkovému použití kamery a působí jako neobvyklý osvětlující prvek.

Zdůrazňují se jednotlivé plány mizanscény, ať už rozmístěním postav (polodetail v levé části záběru, druhá postava sedící v pravé části záběru, obě důležité, kompozice vyrovnaná) nebo využitím místností propojených dveřmi, zatáček na nemocniční chodbě apod. Střih se používá velice nenápadně pouze u přechodu do jiného prostředí či dialogů. Často bývá nahrazen již zmiňovanou jízdou kamery, která často zabírá děj v místnosti na jeden záběr. Po střihu následuje změna prostředí. Dále se využívá přeostřování, převážně u dialogů. Výjimečně se některé scény zabírají z podhledu či nadhledu, jedná se spíše o ojedinělé situace. Ve zpracování Nemocnice na kraji města se nijak neexperimentuje, nesnaží se objevit nové umělecké postupy apod. První série dodržuje konvenční styl, tudíž používá pouze lineární a paralelní montáž.

Při použití lineární montáže se fakta, situace a události řadí chronologicky, důsledně se dodržuje jednota akce, často i jednota místa a času. Kauzalita událostí je lineární, jednotlivé sekvence nebo záběry se váží jako odpověď na divákovu hypotetickou otázku „a co se stalo potom?“. Oproti tomu paralelní montáž využívá časových souvislostí a střídání záběrů na události dějící se na různých místech, ale ve stejném čase.

Kamera převážně slouží jako objektivní pozorovatel, přestože občas přechází i do subjektivní pozice. Dlouhé záběry zapříčiňují velice pomalé tempo celého seriálu. Nepracuje se v něm s gradací napětí, která by dodala jednotlivým dílům spád.

A o čem to tedy vlastně celé je?

Hlavní téma provázející celý seriál představují mezilidské vztahy v nejrůznějších podobách. Nevěra způsobená téměř osudovou přitažlivostí, generační rozpory, problematické rodinné vztahy. Jaroslav Dietl se tak v rámci možností oprostil od nutnosti propagovat Komunistickou stranu, což taktéž přispělo k oblíbenosti jeho seriálu.

Z bakalářské práce Moniky Kořínkové se svolením autorky vybrala a pro 25fps upravila Marie Meixnerová. Redakčně upraveno.

KOŘÍNKOVÁ, Monika: Nemocnice na kraji města – 1977/2008. Komparativní analýza tří sérií Nemocnice na kraji města. Bakalářská diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2009. Vedoucí práce Mgr. Jakub Korda. 52 s.

 

Nemocnice na kraji města, I. série (režie: Jaroslav Dudek, scénář: Jaroslav Dietl, Československá republika 1977, 1. – 13. díl).

Nemocnice na kraji města, II. série (reţie: Jaroslav Dudek, scénář: Jaroslav Dietl, Československá republika 1981, 14. – 20. díl).

 

Zdroje:

BORDWELL, David – THOMPSON, Kristin: Film Art: An Introduction. McGraw-Hill, New York 2006.

1 David Bordwell, Kristin Thompson: Cit. d., s. 76n.

2 Tamtéž, s. 80n.

3 Málokdy bývá pouze jedno či pouze druhé.

4 Tamtéž, s. 88-92.

5 Tzn. stejný jako v první části.