Světový žánr po česku

Nemocniční žánr využívá tělesných zranění, nemocí a jejich léčení jako zdroje svého dramatu. Jeho atraktivita vychází ze zájmu lidí o neštěstí, nehody a traumata v kombinaci s etikou, morálkou a lékařskou terminologií. Tento žánr vychází z několika klíčových prvků a Nemocnice na kraji města ve všech sériích hlavní z těchto klíčových prvků dodržuje.

V aktuálním čísle 25fps se objevuje několik textů věnovaných kultovnímu českému seriálu Nemocnice na kraji města a jeho dvěma pokračováním. V článku Dvojí pokračování slavného seriálu můžeme sledovat proměny, kterými jeho původní koncepce prošla, v příspěvku Světový žánr po česku pak její usouvztažnění k žánru nemocničního dramatu. Zbývající dva články jsou pak zacíleny na detailní představení (respektive rozbor) původního kultovního seriálu a na problematiku postav a jejich vývoje v pokračování Nemocnice na kraji města po 20 letech.

Texty vznikly se svolením autorky Bc. Moniky Kořínkové extrahováním z její bakalářské práce Nemocnice na kraji města – 1977/2008. Komparativní analýza tří sérií Nemocnice na kraji města, která vznikla na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií v Olomouci v roce 2009.

Nemocniční žánr využívá tělesných zranění, nemocí a jejich léčení jako zdroje svého dramatu. Jeho atraktivita vychází ze zájmu lidí o neštěstí, nehody a traumata v kombinaci s etikou, morálkou a lékařskou terminologií. Tento žánr vychází z několika klíčových prvků. Jedná se především o nepředvídatelné reakce těla – nečekaně začne kolabovat, reaguje na léky opačně nebo vůbec. V dnešní době se stejně klíčovou stala rychlost – kamery, střihu, akce. Situace bývají zobrazovány ve vztahu k reakcím, chování a pocitům personálu častěji než k pacientovi či jeho rodině. Charakteristické je také střídání akčních scén zobrazujících nutné ošetření a dialogových scén, ve kterých mohou doktoři reflektovat případy, okolnosti, postoje a chování. Kamera střídá pozici pouhého pozorovatele a přímého svědka. Klasické záběry, které najdeme téměř v každém nemocničním seriálu, zahrnují elektrické oživovací šoky, monotónní tón zastaveného srdečního tepu (EKG), neochotu lékařů se vzdát, kontrastní ticho a klid po rychlé neúspěšné akci a jiné. Žánr se neustále vyvíjí. Používají se zděděné zájmy, zápletky a charaktery, ale vytváří se jiný přístup, styl, tempo a charakterizace. Od začátků se věnuje největší pozornost životu lékařů. Jejich vzájemné vztahy a konflikty jsou hlavními hybateli děje.

Nemocnice na kraji města ve všech sériích dodržuje hlavní klíčové prvky typické pro nemocniční žánr. Zásadně se však odlišuje svým zaměřením na oblast ortopedie a svým tempem. Ortopedie je lékařský obor, který se zabývá chirurgií velkých kloubů a pohybového aparátu, jejich diagnostikou, prevencí onemocnění a chirurgickými zákroky¹. Přestože málokdy hrozí smrt pacienta, i toto oddělení nese velká rizika – amputaci, zmrzačení, nepohyblivost. Právě zdlouhavost léčení i operací oslabuje dramatický potenciál akutního ošetření typického pro nemocniční žánr, a tím i jeho rychlost. Pro Nemocnici na kraji města se naopak staly charakteristické dlouhé, pomalé a klidné operace. V první sérii byly vždy podkreslené titulní skladbou. Ta svým tzv. tečkovaným rytmem neustále udržovala divákovo napětí, ale zároveň uklidňovala zvukem hoboje. Kolísáním mezi durovou a mollovou tóninou vyvolávala nejistotu, avšak ukončení v dur vždy zanechávalo pocit úspěšné operace. Vážnost lékařů a jejich klidné neuspěchané pohyby sice potlačovaly napětí, avšak každou operaci povyšovaly téměř na malou slavnost. Další pokračování tento typický prvek zachovala, avšak v druhé sérii byly operace prováděny pouze výjimečně. Třetí série k nim naopak přidala případy akutního ošetření a s nimi spojenou rychlost a napětí, čímž se více posunula k aktuálnímu pojetí žánru.

Všechny série Nemocnice na kraji města důsledně dodržují nejtypičtější prvek nemocničního dramatu – zaměřenost v první řadě na lékaře, jejich život a vztahy. V začátcích tohoto žánru bylo hlavním cílem seriálu především zvětšit víru v doktory. Proto byl zobrazen pouze pozitivní pohled, nepodporující obavy a hypochondrii, a doktor byl prezentován jako neomylný polobůh. V 60. letech pak začal působit jako součást týmu, přestože se jednalo pouze o dva, tři další lékaře. To s sebou přineslo nové možnosti při rozvíjení příběhu, např. vztah začínajících a zkušených doktorů. Pacienti fungovali spíše jako prostředek pro zobrazení určitého morálního, etického nebo jiného problému či pro ukázání vztahů v nemocnici. V 70. a 80. letech se začaly objevovat větší lékařské týmy a dalším novým prvkem se stalo prostředí fakultní nemocnice. Doktoři už nebyli zobrazováni jako neomylní hrdinové s chladnou hlavou i ve vypjatých situacích, ale jako křehcí a zranitelní, jako obyčejní lidé, kteří mají strach z následků svého rozhodnutí. Romance se objevily jako odpověď na otázku, jaký mají hlavní hrdinové soukromý život. Jelikož téměř všechen čas trávili v nemocnici, bylo jen přirozené, že se na pracovišti začaly rozvíjet romantické vztahy. Melodrama, které bývalo doménou domovů, se přesunulo do institucionalizovaného prostředí, ve kterém se hlavní postavy cítí doma. V „novém nemocničním dramatu“ je zdůrazňována důležitost vývoje. Nastupuje generace tvůrců, která vyrostla na lékařských seriálech, a má tudíž z čeho vycházet. Dalším typickým prvkem se proto stává délka, která zaměření na vývoj postav přímo nabízí. Od začátku se počítá s několika sériemi. Lékaři už neřeší pouze nemoci svých pacientů, ale také jejich soukromý život. Pomáhají jim řešit jejich morální dilemata, osobní problémy a jiné.

Z bakalářské práce Moniky Kořínkové se svolením autorky vybrala a pro 25fps upravila Marie Meixnerová. Redakčně upraveno.

 

KOŘÍNKOVÁ, Monika: Nemocnice na kraji města – 1977/2008. Komparativní analýza tří sérií Nemocnice na kraji města. Bakalářská diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2009. Vedoucí práce Mgr. Jakub Korda. 59 s.

 

Nemocnice na kraji města, I. série (režie: Jaroslav Dudek, scénář: Jaroslav Dietl, Československá republika 1977, 1. – 13. díl).

Nemocnice na kraji města, II. série (reţie: Jaroslav Dudek, scénář: Jaroslav Dietl, Československá republika 1981, 14. – 20. díl).

Nemocnice na kraji města po dvaceti letech (reţie: Hynek Bočan, scénář: Petr Zikmund, Česká republika 2003, 1. – 13. díl).

Nemocnice na kraji města – Nové osudy (reţie: Viktor Polesný, scénář: Lucie Konášová, Česká republika 2008, 1. – 13. díl).

1 http://www.klinikazdravi.cz/medical_services.php?id=86a599c4-1692-102c-92ff-00e0814daf34, 30. 11. 2009