Veselé Vánoce a šťastný nový život

Rumunský režisér a scenárista Radu Muntean není ve světě filmu žádným nováčkem. Ve svých kinematografických začátcích vytvořil několik krátkých filmů a přiučil se i natáčením reklam. V roce 2002 zaujal hraným debutem Furia. V letech 2006 a 2008 se pak s úspěchem zúčastnil několika filmových festivalů se snímky Papír bude modrý (Hârtia va fi albastră, 2006) a Boogie (2008). V letošním roce představil civilní drama Marti, dupa craciun, překládané jako Úterý po Vánocích.

Úvodní sekvence filmu nás seznamuje se dvěma hlavními postavami, Ralukou (Maria Popistasu) a Paulem (Mimi Branescu). Ukradené předvánoční odpoledne strávili milováním a v dlouhé, střihem nepřerušované sekvenci se nazí nenuceně baví o mužnosti, zlozvyku kouření, narozeninách Ralučiny matky a dovolené na horách, které se Raluka odmítá účastnit. Intimita a krása tohoto okamžiku jsou přerušeny střihem a přesunem do další scény, kde Paul znuděně bloumá obchodem se sportovním vybavením a snaží se asistovat své manželce Adrianě (Mirela Oprisor) při výběru snowboardu pro jejich malou dceru Maru (Sasa Paul-Szel). Nejdůležitějším kritériem je barva. Mara má totiž „růžové období“.

Radu Muntean spolu se svými kolegy Alexandruem Baciuem a Razvanem Radulescuem postavil scénář na poměrně banální zápletce. Paul Hanganu je úspěšný čtyřicátník, bankéř, který má všechno, po čem by muž jeho věku a postavení mohl toužit. Krásná a úspěšná manželka, roztomilá dcerka a příjemné rodinné zázemí mu vytvářejí téměř dokonalý život. Jeho šestadvacetiletá milenka ho sice miluje, ale nijak se nesnaží nutit ho k rozvodu, manželka netuší zhola nic o jeho půlročním poměru se zubařkou jejich dcery, dokonce i jeho rodiče vnímají Paulovo manželství jako vzorový příklad. Vypadá to, že ani Paul neuvažuje o nějaké drastické změně, tím méně před Vánocemi. Souhrou okolností je ale nakonec všechno jinak a Paul začíná prožívat krizi svědomí, která chtě nechtě zasáhne všechny zúčastněné.

Muntean se ke snímku vyjadřuje následovně: „Toto není film o vině. Je to film o rozhodnutích. O rozcestí v životě, kdy člověk dostane pocit, že může kontrolovat vlastní osud. Je to také moment, kdy je člověk nejzranitelnější, i když zároveň možná poprvé cítí, že může změnit svůj život.“[1] A právě tato slova poměrně přesně vyjadřují podstatu Úterý po Vánocích. Hlavní hrdinové a hrdinky jsou komplexně vykreslenými postavami, jaké byste marně hledali v kdejakém hollywoodském filmu o rozpadu rodiny a rozvodu dokonalého páru. I přes snahu (nejen) diváků a divaček vybírat si v takovýchto případech viníky situace, v Úterý po Vánocích existuje stěží nějaká postava, která by byla snadno zařaditelná na jednu či druhou stranu. Beze zbytku to platí zejména o ústřední trojici postav, jež společně procházejí manželskou krizí, které si ovšem ani jeden z nich nevšimne do okamžiku, než stojí před nimi připravena explodovat jim přímo do tváří. Tam, kde je obvykle jádrem celého příběhu drama, hádky a vyhazování oblečení z oken na zalidněné ulice, nechává Muntean protagonisty v dlouhých záběrech mlčet a ztvárňovat svoje postavy jen prostřednictvím ticha. Drama je nahrazeno civilností a obyčejností, nejen na úrovni samotné zápletky, ale i v dialozích postav a na úrovni herectví.

Úterý po Vánocích je neobyčejným snímkem, který svou jednoduchostí a rádoby banálností jistě odradí kdejakého diváka. Za primitivním příběhem jednoho nevěrníka se ale skrývá komplikované drama mezilidských vztahů, umocněné obdobím Vánoc, které jsou pro všechny zúčastněné symbolem dokonalosti, štěstí a radosti. Za povšimnutí stojí nejen brilantní herectví všech hlavních představitelů spolu s malou Sasou Paul-Szel jako Paulovou dcerou, ale také až dokumentární kamera a střih, které nechávají vyniknout vyhroceným okamžikům Adrianiny hysterie, stejně jako intimním momentům Paula a Raluky v dívčině bytě. Tam, kde by ve většině snímků následoval střih a hledání nějaké zajímavé akce, kamera v Úterý o Vánocích běží a zachytává každou cennou vteřinu ze zmatku muže a jeho dvou žen. Není to hudba, co dramatizuje události a podsouvá divákovi emoce. Je to ticho, které vytváří nevšední, a přece zcela známou atmosféru vnitřního chaosu a toku myšlenek, které nikdo neslyší, ale kterých se skoro až můžete dotknout, jak moc jsou hmatatelné. Muntean dost možná docílil jednoho z nejrealističtěji vypadajících hraných filmů o nevěře a potenciálním rozvodu, které kdy byly natočeny. Jako by na plátně nebyli herci, ale nějaká konkrétní rumunská rodina, která je netušíc zaznamenávána na skrytou kameru. Události plynou pomalým tempem, těsně před Vánocemi, se vším shonem okolo vybírání dárků, plánování štědrovečerní večeře u rodičů a dolaďování dovolené v Kaprunu. A ani konec jednoho manželství nesmí pokazit onu vzácnou vánoční atmosféru, kde být šťastným je skoro až povinností.

Že není lehké natočit film o notoricky známém a tisíckrát zpracovaném tématu, ví Muntean své. Nejedna filmová kritika a recenze mu vyčítaly právě jednoduchost a neoriginálnost tématu. V závěsu jsou i takové názory, kterým se nelíbí pomalé tempo snímku a umístění očekávaného rozhodnutí jedné z postav až v poslední třetině filmu. Zdá se mi ale, že je to jako kdybychom vyčítali De Sicovi, že natočil film o ukradeném kole, nebo kárali režiséry za to, že natáčejí filmy o holocaustu. Kdo by se na ně taky díval, když už to všichni stokrát předtím viděli. Krom toho, Úterý po Vánocích není ani tak o manželství a jeho krizi, jako spíš o lidech, kteří ho kdysi žili.

Marti, dupa craciun

Režie: Radu Muntean
Scénář: Alexandru Baciu, Radu Muntean, Razvan Radulescu
Kamera: Tudor Lucaciu
Střih: Alma Cazacu, Cristina Hincu, Matei Ovejan, Alexandru Radu, Andrei Scutaru
Hrají: Mimi Branescu (Paul Hanganu), Mirela Oprisor (Adriana Hanganu), Maria Popistasu (Raluca), Dragos Bucur (Cristi), Victor Rebengiuc (Nucu), Sasa Paul-Szel (Mara)
Rumunsko / Francie / Německo 2010, 100 min.
Premiéra 9. 12. 2010, Artcam

[1] Viz Úterý po Vánocích. Artcam. Dostupné z WWW: <http://www.artcam.cz/>