Jurij Norštejn: Nekonečná cesta

15. září roku 2011 oslavil 70. narozeniny světoznámý režisér a animátor Jurij Norštejn − autor významných snímků jako Ježek v mlze (Jožik v tumaně) a Pohádka pohádek (Skazka skazok), které patří mezi nejlepší animované filmy dvacátého století.

Jurij Borisovič Norštejn je v dnešní době jedním z nejznámějších režisérů animovaných filmů na světě. Jako animátor vytvořil více než 40 snímků, ovšem jako režisér pouze kolem deseti. Norštejnovy filmy se podobají drobným filosofickým miniaturám o životě člověka. Jeho tvorba budí zájem jak u dospělých, pro něž symbolizuje originální umění, tak u dětí, pro které jsou jeho filmy rozpohybovanými pohádkami. Zvláštním rysem jeho filmů je svébytný autorský tón. Jeho filmy nelze převyprávět, poněvadž je to stejně nesmyslné, jako kdybychom chtěli převyprávět verše či hudbu. V animaci Norštejn využívá speciální techniku mnohovrstvého překládání obrazu, což filmům dodává pozoruhodný efekt trojrozměrného zobrazení. V každém filmu řeší Norštejn nové tvůrčí úkoly, rozšiřuje technologie zobrazení a vytváří tak nové možnosti pro světovou animaci.

Zajímavé je, že po ukončení střední školy se Norštejn snažil dostat na několik odborných uměleckých škol, ale do žádné nebyl přijat. Tenkrát se úplně náhodou ocitl ve studiu Sojuzmultfilm na kurzech animace a tím i ve světě animované kinematografie, jež ho do té doby moc nezajímala. Ze začátku oživoval obrazy jiných režisérů a pracoval na několika filmech známých po celém Rusku. Jeho režisérská tvorba začíná v roce 1968, kdy ve spolupráci s Arkádiem Tyurinem debutoval kresleným filmem 25. – První den, který představuje revolučně-romantickou etudu, ve které bylo spojeno malířství ruské a evropské avantgardy 10.–20. let s hudbou velkého skladatele Dmitrije Šostakoviče. Právě tento film, svým způsobem plakátový k výročí šedesáti let Říjnové revoluce, započal tvůrčí činnost Jurije Norštejna. Je založen na stylu několika světově známých malířů: objevují se zde motivy Maleviče, Šagala, grafika Vladimíra Majakovského a mnoha dalších. Pro název filmu byl rovněž vybrán citát z ideologické poémy Majakovského Vladimír Iljič Lenin. Rok poté natáčí Norštejn s Tyurinem krátkou miniaturu pro děti o nebezpečí hraní si s ohněm.

Další film se obevuje až za dva roky, a to s pomocí jednoho ze zakladatelů sovětského animovaného filmu Ivana Ivanova-Vano, jenž nabízí Norštejnovi spolunatočit film Seča při Keržence. Film, jenž vznikl na motivy symfonické poémy Rimského-Korsakova, používá motivy ruského ikonopísectví a fresky 14.–16. století, které ve spojení s hudbou vytvářejí úchvatnou harmonii.

Nejznámějšími filmy Norštejnovy tvorby však zůstávají již zmíněné Ježek v mlze (1975) a Pohádka pohádek (1979). Příběh o ježkovi, který se po cestě na návštěvu k medvídkovi ztratil v mlze, umožňuje využití nové techniky zobrazení. Pro vyjádření pocitu perspektivní hloubky snímku využívá Norštejn mnohovrstvé dekorace, rozostřuje s pomocí mlhy jasně vyjádřenou zřetelnost obrazu a tím dělá prostor hmatatelným, ale zároveň neproniknutelným. Technika ponoření se do mlhy, aplikovaná již na konci filmu Volavka a jeřáb (1974), se zde stává hlavním rysem tvorby kresleného filmu. Svět se ve filmu náhle objevuje a poté opět mizí a rozpouští se ve vzdušném prostoru. Zde můžeme zřetelně pozorovat změnu způsobu vyprávění s rozvojem děje. Plynulý chod událostí se v některých částech filmu střídá s napětím v jiných. Mění se také hudební doprovod. Klidné pasáže filmu doplňuje tichá pokojná hudba, jež občas skoro není slyšet. V jiných je naopak hudba jedním ze základních prvků vytváření napjaté atmosféry. Volný a aktivní pohyb kamery, umožňující divákovi vnořit se do prostorové hloubky, vytváří složité úhly pohledu a panoramata, jaké jsou typické spíše pro hraný film. Mnoho je zde skryto a ponořeno do tajuplné a husté mlhy.

Následující Pohádka pohádek natočená v roce 1976 je jednou z nejsložitějších autorových prací a zároveň jeho nejslavnějším dílem, které se hodně liší od předchozí Norštejnovy tvorby. Film jakoby vychází za rámec pohádkového děje, odstupuje od již existujících tradic zobrazení postav kresleného filmu a dosahuje tím plnosti obsahu a všestrannosti, což u těchto filmů není obvyklé. Norštejnovy obrazy vnímáme nejenom prostřednictvím zraku a sluchu, ale všemi našimi smysly: citíme svěžest a vlhkost vzduchu, chuť horké brambory, vůni podzimu, šustění trávy, tlukot kol odjíždějicího vlaku – to všechno nás obrací k celistvému vnímání světa. Hudba a obraz, čas a prostor se tady pojí v jeden celek, film není zřetelně rozdělen na začátek a konec, jednotlivé epizody se postupně mezi sebou prolínají a plynule se mění jedna za druhou. I když je daný snímek pohádkou, je zároveň naším životem i fantazií, svéráznou autorovou úvahou, kde se minulé proplétá se současným, dětství s dospělostí a fikce s realitou. Norštejn ho v rozhovorech často označuje za svůj nejosobnější a pro něho nejdražší film, který se zakládá na autorových vzpomínkách.

Od roku 1981 pracuje Norštejn na svém dlouholetém náročném projektu – filmu na motivy stejnojmenné povídky Gogola Plášť. Od té doby se hodně změnilo, ale projekt stále ještě nebyl dokončen. Norštejn již několik let pracuje v jiném studiu (začínal ve studiu Sojuzmultfilm) a s jiným kameramanem (začínal s A. Žukovským, který už nežije), ale pořád používá stejné materiály, kameru a filmový pás, a neobrací se na počítačovou techniku. Podle autora tento film vyžaduje jenom pečlivou ruční práci. Avšak nehledě na všechny tyto faktory, lidé po celém světě věří, že jeden z nejslavnějších nedokončených filmů se přece jen brzy objeví na plátně jako celek.

Jurij Norštejn

Filmografie, režisér:

25. – První den /25-oe pervyj den/ – 1968

Děti a sirky /Děti i spičky/ – 1969

Seča při Keržence /Seča pri Keržence/ – 1971

Líška a zajíc /Lisa i zajac/ – 1973

Volavka a jeřáb /Caplja i žuravl/ – 1974

Ježek v mlze /Jožik v tumaně/ – 1975

Pohádka pohádek /Skazka skazok/ – 1979

Zdroj obrázků: http://norshteyn.ru/