Klaus Kinski Spasitel

ROZHOVOR s Peterem Geyerem, režisérem filmu Ježíš Kristus Spasitel – JANA BÉBAROVÁ, RUDOLF SCHIMERA (překlad: MONIKA KUBEŠOVÁ) –

Peter Geyer (*1966), správce pozůstalosti kontroverzního německého herce Klause Kinskiho (1926–1991) a mj. režisér diskutovaného snímku Ježíš Kristus Spasitel (Jesus Christus Erlöser, 2008), se měl jako hlavní host zúčastnit letošního 13. Semináře archivního filmu. Ten se v Uherském Hradišti uskuteční za necelé dva týdny (od 5. do 8. května) a bude zaměřen na osobnost Wernera Herzoga a jeho spolupráci s Kinskim. Peter Geyer se ovšem ze své účasti na Semináři na poslední chvíli bohužel omluvil. My Vám tedy s ním touto cestou přinášíme alespoň rozhovor, kde se mj. dozvíte, jak se Geyer dostal k hercově pozůstalosti a co si myslí o jeho tvůrčí spolupráci s Wernerem Herzogem.

 

Vzpomínáte si, kdy jste poprvé slyšel jméno Klause Kinskiho?

Někdy mezi mými devíti a jedenácti lety. Buď během sledování filmu Top Job nebo Indický šátek.

 

Jak se člověk stane správcem Kinskiho pozůstalosti?

Pracoval jsem více než osmnáct let pro německý fenomén Loriot. Co se týče humoru, nejvíce se blíží Monty Pythonům. Přestože v Německu má kultovní status, za hranicemi ho díky jazykové bariéře nikdo nezná. Na začátku roku 1999 jsem si googlil porušování autorských práv, vlastně to bylo na Fireballu, Google ještě neexistoval. A tehdy jsem narazil na online aukční katalog, kde se prodávaly vlastní rukou psané i tištěné Kinskiho básně. Uvědomil jsem si to nebezpečí, kdyby tyto originály skončily v soukromých sbírkách. Koupil jsem je sám a spojil se s dědici, abychom básně zpřístupnili všem. Tak jsem se vlastně zapojil do správy jmění Klause Kinskiho.

 

Měl jste předtím možnost setkat se s ním osobně?

Nikdy.

Mohl byste českému filmovému publiku přiblížit, jak je osobnost Klause Kinskiho vnímána v Neměcku?

V Německu je známý hlavně díky svým skandálům. Až pak díky filmům Edgara Wallace a Wernera Herzoga. Jeho recitace jsou bohužel známy méně, ale mezi těmi, kteří je znají, jsou velmi vysoko hodnocené.

 

Má zde nějaké příznivce mezi mladou generací?

Ano, mezi mladou generací jeho hvězda dokonce stoupá. Cení si ho jako poslední nonkonformní veličiny v německých médiích a opravdu jim chybí.

 

Myslíte si, že jeho umělecký odkaz je stále nedoceněný? Například jeho básnická tvorba?

Ne, myslím, že celé jeho dílo je dnes dostatečně uznávané. Přestože jeho osobnost je zatím pořád velmi málo pochopena a budeme se jí muset ještě důkladně zabývat. Každý den objevuji nové zdroje, které je třeba důkladně prozkoumat, aby všichni dostali šanci mu porozumět. Abych řekl pravdu, jeho básně jsou maličko přeceňovány.

 

Se jménem Klause Kinskiho je spojena spousta mýtů a nepravd, které, jak známo, o sobě sám rozšiřoval (například ve své autobiografii). Vy sám jste v jednom rozhovoru zmínil agresi Kinskiho příznivců vůči vaší osobě, protože na tyto lži vnášíte pravé světlo. Co přesně jim vadí?

Na všechny ty lži jsou zvyklí a naučili se je milovat. Ale může to být také tak, že jenom potřebovali důvod, proč mě nenávidět. Cokoli udělám, je špatně. Fanoušci vždycky žárlí na ty, kteří se přiblíží k jejich idolu více, než se jim kdy může povést.

 

Jaká je podle vás největší lež o Kinskim?

Pravděpodobně ta o zkrocení šelmy (= KK) Wernerem Herzogem. Zelená kobra (Cobra Verde) je mnohem slabší než ostatní filmy, na kterých Kinski a Herzog spolupracovali, protože Kinski převzal kontrolu. To sice mluví ve prospěch Herzoga, ale rozhodně to odporuje verzi, že dříve při natáčení Aguirreho se Herzogovi podařilo Kinskiho zkrotit.

Jak byl Váš snímek (Ježíš Kristus Spasitel) přijat v Neměcku?

Kritici byli neuvěřitelní, nečetl jsem zatím ani jednu negativní recenzi. I publikum vypadalo, že se jim film líbí. V německých kinech to byl celkem úspěch.

 

Zaznamenal jste odlišné reakce během projekcí či diskuzí o filmu s diváky v zahraničí?

Samozřejmě, protože většina lidí mimo Německo netuší, že se Kinski proslavil vlastně svými recitacemi v pozdních 50. letech.

 

Setkal jste se během práce na tomto filmu s přímými účastníky (pamětníky) Kinskiho výstupu v berlínské hale? Byly pro vás jejich postřehy a vzpomínky nějak podnětné?

Za těch osm let, co jsem pracoval na tom filmu, jsem jich potkal spousty. Ale na jejich vzpomínky jsem se moc spolehnout nemohl, byly v „podobném oparu“ jako celý večer. Vzpomínám si velmi dobře na diskuzi s diváky po premiéře ve Stuttgartu. Jedna žena mi tvrdila, že tam byla a Kinski opustil jeviště, aniž by dokončil recitaci své básně. Odpověděl jsem jí, že nejspíš odešla moc brzy a že totéž se stane všem lidem, kteří odejdou z filmu před závěrečnými titulky. Nepřesvědčil jsem ji. Přísahala, že se Kinski vytratil brzy, přestože právě zhlédla můj film, který dokazuje, že tomu tak nebylo.

 

Jak byste zhodnotil tvůrčí spolupráci Klause Kinskiho a Wernera Herzoga?

Kinski měl problémy s režiséry od samého začátku. Když koncem 40. let začínal na divadle, každý vychvaloval jeho talent, ale jak kritici, tak divadelní režiséři si stěžovali na jeho neschopnost spolupráce v souboru. Práci v souboru odmítal, ale podařilo se mu proslavit se jevištní recitací a skandály v tisku. Fungovalo to a Kinski si tak nemusel zvykat na týmovou práci nebo se někomu podřizovat. Ale obavy, kterým se vyhýbáte místo toho, aby jste se s nimi utkali, nezmizí. Kinski se nikdy nevyrovnal se svou hrůzou z toho, že mu budou režiséři říkat, co má dělat. Odmítl hlavní role Fellinimu, Pasolinimu, Lilianě Cavani (dokonce dvakrát!), Kenu Russellovi a dalším. Ne kvůli penězům, jak často tvrdil, ale z obavy, že nad ním bude mít někdo navrch, jak později přiznal. Když Herzog natáčel Aguirreho, ve srovnání s Kinskim byl nula. Kinski s ním často spolupracoval, protože jako s třetiřadým režisérem s ním dokázal dobře vyjít. Když se pak Herzog během let proslavil, byl Kinski šťasten, že je tu alespoň jeden umělecký režisér, ze kterého nemusí mít strach.

Myslíte si, že Herzog Kinskiho pouze sobecky využíval?

Ne. Myslím, že Herzog doopravdy obdivoval Kinskiho „nadživotní“ vystoupení. Herzoga můžete nazvat sobeckým jedině v případě, že tak nazvete všechny režiséry, kteří upřednostňují práci s herci, kteří splňují jejich sny. Sobecký je snad jedině Můj milovaný nepřítel, ale na tomto filmu spolu nespolupracovali.

Měl jste někdy možnost setkat se přímo s Wernerem Herzogem?

Ne, bohužel ne. Většinu jeho filmů velmi obdivuji.

 

Kinskiho spolupráce s ostatními známými režiséry (Leone, Corbucci, Franco, Zulawski, Terayama, Wilder) je kvůli Herzogovi zpravidla přehlížena. Mohl byste nám říct něco o těchto tvůrčích spolupracích? Bylo v nich podobné napětí jako v případě spolupráce s Herzogem?

Jak už jsem řekl dříve, Kinski odmítal spolupráci se slavnými režiséry. Pro Leoneho byla práce s Kinskim naprostou senzací, nebyl to ještě ten velký Leone. Vycházeli spolu velice dobře a dokonce plánovali další spolupráci. Kdyby byl Leone dokázal natočit Tenkrát v Americe v roce 1977, Kinski by tam hrál. Corbucci je – pokud si vezmete celé jeho dílo – druhořadým režisérem a Velký klid pravděpodobně jeho nejlepší film. Franco dělal třetiřadé filmy, přestože se učil u Wellese a dokázal natočit neuvěřitelné záběry. Žádný z jeho filmů však není mistrovské dílo. Byl vlastně ideálním režisérem pro Kinskiho – ten si tak mohl dělat, co chtěl. Spolupráce se Zulawskim byla čirá náhoda, Kinski byl tak švorc, že musel vzít jakoukoliv nabídku. Ani Terayamu nebral Kinski jako režiséra první třídy a spolupráce s Billy Wilderem byla jediným Kinskiho pokusem podřídit se přání režiséra. Neúspěch filmu ho jen utvrdil v tom, že instrukcemi režiséra by se napříště řídit neměl.

Herzog byl jediným z velkých režisérů, kterému Kinski jednak důvěřoval a jednak měl možnost s ním spolupracovat opakovaně. Kinski vždycky stál o to natočit další filmy s Leonem, Leanem a Montaldem. Respektoval je a při spolupráci s nimi se cítil bezpečně.

 

Kinskimu byla (jak je často zmiňováno) v padesátých letech diagnostikována schizofrenie. Co ji skutečně způsobilo? Bral nějaké léky? Myslíte si, že byla příčinou jeho zuřivého chování?

Ve stejné složce je zmíněno, že mu dali inzulin na zklidnění. Tato zpráva vlastně pouze odhaluje úroveň léčby té doby. Je zázrak, že se už nepouštělo žilou. Ale i kdyby mu nebyla schizofrenie diagnostikována, bylo by těžké tvrdit, že Kinskiho chování nebylo na hranici normálního. Avšak jediné léky, které bral, byly léky proti bolesti zad, kterými trpěl po pádu z koně  v jednom z jeho spaghetti-westernů. Bral je do konce svého života. Jeho takzvaně bouřlivé chování bylo jen pláčem po absolutní svobodě.

 

Zdá se, že Herzog si této skutečnosti nebyl vědom (například v porovnání s Jesusem Francem). Nebo byl?

Herzog nejspíš bral Kinskiho problémy za přednosti. Kinski byl tak přecitlivělý, že tím vším musel dost trpět, ale na druhou stranu mu to umožňovalo dosahovat neuvěřitelných výsledků. A Herzog je tolik zbožňoval, že ho nic jiného nezajímalo.

Na závěr poslední otázka: Kdybyste měl jmenovat jeden snímek s Klausem Kinskim, ke kterému máte největší vztah, který by to byl?

Nejlepší výkon podle mě bezpochyby předvedl ve Woyzeckovi, ale ten film sám má dost much. Je evidentní, že se moc nesnažili, aby scény v baru nebo na ulici působily věrohodně. Vlastně to hodně připomíná filmy Jesse Franca (jedná se o přezdívku režiséra Jesuse Franca – pozn. red.). Nejlepší film, ve kterém Kinski účinkoval, je pravděpodobně Důležité je milovat, ale tam hraje jen vedlejší roli. Nejlepší v hlavní roli je buď v Aguirrovi nebo Velkém tichu. Oba filmy považuji za mistrovská díla.

 

ptala se Jana Bébarová a Rudolf Schimera

z angličtiny přeložila Monika Kubešová