Rozloučení s 13. Seminářem archivního filmu

Nedělní program Semináře byl převážně bilancí festivalu i společné tvorby Wernera Herzoga a Klause Kinskiho. Ranní ptáčata mohla navštívit promítání dokumentu o americkém pilotovi a válečném veteránovi Dieteru Denglerovi s názvem Malý Dieter chce létat (1997). Snímek získal několik ocenění a Werner Herzog se k postavě Dietera Denglera opět vrátil v hraném filmu Temný úsvit (2006), který mohli návštěvníci festivalu zhlédnout v sobotu.

Zdroj: www.csfd.cz

Dalším filmem na programu byl reprízovaný Aguirre, hněv Boží (1972). Opakování je matka moudrosti a i napodruhé se objevil dostatek diváků, které první společný snímek Herzoga a Kinskiho přilákal. Aguirreho následovaly dva dokumenty – první z dílny samotného Wernera Herzoga s názvem Můj milovaný nepřítel (1999), druhý byl pokračováním již uvedeného snímku Já jsem mé filmy, tentokrát Já jsem mé filmy 2… po 30 letech (2010).

Můj milovaný nepřítel v režii Wernera Herzoga je pokusem o objektivní portrét Klause Kinskiho. Přídomky „šílenec“ a „ten, se kterým se nedá spolupracovat“ Klause Kinskiho se Herzog nepokoušel vyvrátit, pouze obohatit o další rozměry jako jsou citlivost, vnímavost a profesionalita. Všichni, kdo absolvovali přinejmenším nejčastěji citované filmy, na kterých Kinski s Herzogem spolupracovali (Fitzcarraldo, Woyzeck, Aguirre, hněv Boží), tak mohli společně s dokumentem nahlédnout do jejich vztahu a spolupráce přímo skrze vzpomínky Herzoga, ale i dalších účastníků natáčení. Já jsem mé filmy 2… po 30 letech natočil režisér Christian Weisenborn a zaměřil se na Herzogovu dokumentární tvorbu od počátků kariéry.

13. ročník Semináře je tedy za námi. Odstartoval jej (a téměř i zakončil) Aguirre, hněv Boží (1972), první společný snímek herce Klause Kinskiho a režiséra Wernera Herzoga. Během čtyř dnů potom na programu nechyběly filmy doplněné o úvody, dvě obsáhlé a zajímavé přednášky v rámci Kinolektorátu, koncerty, ani oblíbený raut. O návštěvníky tak bylo během celého festivalu dobře postaráno, a ačkoliv za zatemněnými okny sálu Reduty zářilo slunce, Seminář si jich vždycky dokázal pár (více i hodně) uloupit. Hrstka statečných pak sledovala snad téměř vše a zasloužila by odměnu. Tou jim snad je komplexní obraz dokumentární a hrané tvorby Wernera Herzoga a osobnosti jeho i Klause Kinskiho. Nikdo z návštěvníků Semináře jen tak nezapomene na šílenou jiskru v oku Kinskiho (a ano, samozřejmě nesmíme zapomenout, že Kinski měl i své „mírné a milé chvilky“), na Herzoga a jeho obrovskou metaforu (o které sám neví, co znamená) a na větu z filmu Ježíš Kristus Spasitel (2008): „Ich bin nicht euer Superstar!“ (která byla ústřední větou letošní, a vůbec první znělky Semináře). Program Semináře se touto dobou už většině hřeje v knihovně a prosluněné Uherské Hradiště se teď chystá na další slávu: Letní filmovou školu.