Smrt přichází posvačit na naše televizní obrazovky

O tom, co se stane, když planetu Zemi zaplaví hordy mozkuchtivých zombies, se nás snažila poučit řada filmových tvůrců. Od Chodila jsem se zombií (1943) Jacquese Tourneura (byť tento film přímo nepopisuje zombie apokalypsu) přes slavného nestora žánru George Romera a jeho legendární „trilogii“ Noc oživlých mrtvých (1968), Úsvit mrtvých (1978) a Den mrtvých (1985) nebo Itala Lucia Fulciho (Zombi 2, 1979) až k ryze současným tvůrcům, jako je Zack Snyder, režisér adrenalinem nadopovaného remaku Romerova Úsvitu mrtvých, případně Ruben Fleischer, který v Zombielandu zdařile propojil zombie-horor s komedií. Řady těchto tvůrců teď rozšiřuje Frank Darabont, který se do myslí diváků zapsal dvěma adaptacemi knih Stephena Kinga, Vykoupením z věznice Shawshank a Zelenou mílí, jež obě okupují vysoké příčky všech možných žebříčků nejlepších filmů.

Darabont je tak pro většinu diváků režisérem skvěle natočených vězeňských dramat, které nás nabádají k optimismu a k naději i v té nejvíce bezvýchodné situaci. Málokdo ovšem ví, že k oblíbeným Darabontovým žánrům patří i horor. Jeho debutem byl televizní film Pohřben zaživa a před třemi lety se vrátil ke Stephenu Kingovi, kdy zajímavě zpracoval jeho povídku Mlha. Nyní se na producentské stoličce vrací ke svému oblíbenému žánru na větší ploše televizního seriálu.

(Zatím) šestidílný seriál televize AMC Walking Dead vznikl na základě stále vycházející stejnojmenné komiksové série scenáristy Roberta Kirkmana a kreslířů Tonyho Moora a Charlieho Adlarda, objevující se na pultech obchodů od října roku 2003. Komiksové předlohy se ale seriál drží skutečně jen velmi volně, přebírá jen základní body zápletky, hlavní postavy a některé situace. Seriálová podoba přidala nové situace a konflikty, kterými musí postavy projít. Díky tomu se zvýšilo napětí a seriál je tak dynamičtější než jeho předloha. A to je rozhodně dobře. Zároveň se pracuje s neomezenou narací. Plyne z toho zajímavé napětí ve scénách, kdy už se těsně blížíme odhalení (zejména vztah Lori – Shane/Rick) pro některé postavy skrytých tajemství.

Ve středu vyprávění stojí Rick Grimes (Andrew Lincoln), bývalý šerif, kterému kóma způsobené zraněním po přestřelce s pirátem silnic zachránilo život. Zůstal totiž zapomenutý v místní nemocnici a přežil tak první nápor tajemné epidemie, která mění lidi v krvežíznivé zombies. Příčinu tohoto stavu se nedozvíme. Rick se časem připojuje ke skupině přeživších, kde nalézá také svou ženu Lori (Sarah Wayne Callies prověřená rolí v Útěku z vězení) a syna Carla. Kromě nich zde potkává několik dalších přeživších rozličného rasového původu, povah a z odlišných prostředí: sestry Andreu a Amy, bývalého kolegu-policistu Shanea, Korejce Glenna, Dalea, jehož karavan poskytuje alespoň trochu toho civilizačního luxusu, impulzivního Daryla Dixona (Norman Reedus) a ještě několik dalších.

Pokud jde o zobrazení aktuálního psychického a fyzického stavu hrdinů a hrdinek, scenáristicky je toto ošetřeno velmi dobře. Co většině postav schází, je propracovanější osobní historie. U některých útržky minulosti prosáknou na povrch během dialogů, ale o většině nevíme téměř nic. Seriál je viditelně koncipován na větší rozsah, než je pouhých šest epizod, které si pro první sezonu objednala kabelová stanice AMC. V případných dalších sériích se nepochybně dozvíme více. Tomu napovídá i užití flashbacku ve finální epizodě, poodhalující Shaneův příběh. To je cesta, po které by se mělo jít v budoucnu.

V části o postavách bych rád zmínil několik spíše vedlejších postav, které spadají do kategorie „trestuhodně nevyužité“. Je to zejména Dixonův bratr, drsný, rasistický a vůbec „politicky nekorektní“ Merle (Michael Rooker proslavený hlavní rolí v kultovním thrilleru Henry: Portrét sériového vraha), který má velkou šanci stát se fanouškovským oblíbencem a nakonec se proměnit v nepostradatelného sympaťáka, jako se to podařilo Johnu Lockovi nebo Sawyerovi v Abramsově Ztracených. Merleho příběh opouští po skvělé scéně, kdy zůstává připoután k potrubí na střeše mrakodrapu. V této krátké scéně se prudce mění rejstřík Merleových emocí od rezignace přes svalování viny na Boha až ke snaze se osvobodit. Když se ale pro něj ostatní vrátí, Merle je pryč. Do konce série se neobjeví, zůstává jen jakýmsi neviditelným fantómem a nakonec asi i největším otazníkem, který po skončení seriálu přetrvává. Podobně nevyužitá je i otcovsko-synovská dvojice Morgan a Duane, kteří Rickovi pomohou a vzájemně si slíbí, že se setkají. Rick se s nimi několikrát snaží spojit vysílačkou, ale oni nereagují. Co se s nimi stalo? Žijí ještě, nebo podlehli nemrtvé přesile? Velký potenciál má i skupina hispánských „na-první-pohled“ gangsterů, kteří ale ve skutečnosti střeží domov důchodců.

Dějová linie se, jak už je dobrou/špatnou tradicí žánru, dá shrnout do několika bodů: Probuzení se ve světě ovládaném zombies – cesta k lidem – snaha přežít – přesun na místo, o němž se dlouho mluví a kde by měli být další lidé/fungující infrastruktura/odpovědi na otázky. Přeživší se v případě Walking Dead vydávají do Atlanty. Jenže ani tam nenajdou odpovědi na všechny otázky a vše končí opět na cestě, s nejistými vyhlídkami do budoucna.

Řídký děj jen těžko stačící na plnohodnotný seriál je tak vyplňován epizodami, které popisují problematické přežívání v nehostinném prostředí. Základní otázky přežití a soužití značně nesourodé skupinky tak zabírají podstatnou část stopáže seriálu. Walking Dead se místy stává téměř návodem, jak se zachovat v takovéto situaci. Oproti jiným zástupcům žánru se nesoustředí jen na holé přežití v přímém ohrožení, ale stojí právě na lidském vylíčení útrap obyčejných lidí v situaci, do které se nikdo z nich nechtěl dostat. Někteří propadají trudomyslnosti, jiní bojují ve snaze pomstít své drahé, další se snaží v improvizovaných podmínkách navázat na svůj život před katastrofou. Postavy tak ožívají ve chvílích, které by se v typickém zástupci žánru hledaly jen marně. Obyčejné rozhovory o životě i krátké momenty, kdy lze zapomenout na všechny problémy i na zombies kolem a vychutnat si ranní slunce nebo chytání ryb – to jsou chvíle, které seriál zajímavým a realistickým způsobem ozvláštňují.

Ale přeci jen je Walking Dead seriál, jehož hlavním tématem je konflikt malé a stále se zmenšující skupinky lidí proti hordám zombies, jejichž touha po čerstvém mase roste úměrně s ubýváním jeho zdrojů. Je tedy jasné, že se nebude jednat o nějakou odpočinkovou konverzační záležitost, ale o akcí nabytý seriál, jejž navíc budou zahušťovat patřičně krvavé a nechutné scény, bez nichž by to, nalijme si čistého vína, nebylo ono. Na několika místech se tvůrcům úspěšně podařilo překročit pomyslnou hranici snesitelnosti obyčejného nepřipraveného televizního diváka. Walking Dead skutečně není „limonádou“ na nedělní odpoledne. Je to tvrdý seriál, nekompromisní, krvavý, neuhýbá ani před nejdrsnějšími podrobnostmi. A je to jedině dobře. Seriálu se tak sice značně zúží cílová skupina i vysílací čas, ale zase má velký potenciál zaujmout fanoušky žánru, kteří by ignorovali televizní pořad plující po povrchu a nemající ani nejmenší snahu dodržovat alespoň některá z pravidel žánru.

Akční scény jsou dynamické, i když většinou sestávají jen z nekoordinovaného útěku nebo obrany. Všeobecný chaos je podtržen i pohyblivou kamerou, která zejména v městských scénách dává zapomenout na klasickou televizní intimnost. Široké, celkové pohledy na děsivě prázdné ulice nejsou výjimkou. Kamera Davida Boyda seriál barví do temnějších odstínů, do hnědé, béžové a šedivé, kterými občas probleskne veselejší barva, většinou jako součást oděvů postav, jakási vzpomínka na minulost.

Walking Dead působí tíživým až beznadějným dojmem. Skupinka přeživších se neustále tenčí, vztahy mezi lidmi jsou napjaté k prasknutí a na pohodě nepřidávají ani prázdné ulice, opuštěná auta a nekonečné hordy hladových, ploužících se zombies. Na tuto atmosféru skvěle naladí titulková sekvence se záběry na prázdné domy, papíry, s nimiž si hraje vítr, nebo černého havrana hodujícího na zakrváceném plyšovém medvídkovi. S celkovým vyzněním souvisí i morální a etické otázky, které se se zobrazeným tématem neodmyslitelně pojí: Nechat pokousaného člena skupiny umřít samotného, nebo s ním zůstat až do konce? Jak se zachovat ke své manželce, která je sice mrtvá, ale zůstaly jí nějaké vzpomínky na minulost? Vyžadovat dodržování zákonů, nebo nechat věcem volný průběh?

Hlavní problém Walking Dead tkví především ve viditelné neukončenosti první série. Šest dílů, ještě navíc režírovaných šesti různými tvůrci, končí v prvním možném momentu. Zůstává ale řada nezodpovězených otázek a s objevením se tajemné laboratoře, která místo, aby odpověděla, vše ještě více zamotá, seriál zanechává na divákově jazyku podobnou pachuť jako před lety první řada Ztracených. Jako by tvůrcům solidně rozjetého seriálu došla odvaha přesně uprostřed obvyklé délky série. Do světa tak vypustili jakýsi šestidílný pilot. Zručně natočený, správně „televizně nekorektní“ a divácky vděčný. Ale s poněkud nemastným-neslaným finále, které rozhodně neuspokojí. V roce 2011 by se na obrazovky měla dostat 2. série. Doufejme, že už plnohodnotná, která bude dále rozvíjet zajímavě rozjeté dějové linky a plastické charaktery a nebude končit „falešným“ mezisériovým cliffhangerem (a navíc dost laciným), kterým bezesporu „odjezd do zapadajícího slunce“ je. Očekávání jsou nemalá.

The Walking Dead

Režie: Frank Darabont, Ernest R. Dickerson, Guy Ferland, Gwyneth Horder-Payton, Michelle Maxwell MacLaren, Johan Renck

Hudba: Bear McCreary

Kamera: David Boyd

Střih: Hunter M. Via, Julius Ramsay

Produkce: AMC

Hrají: Andrew Lincoln, John Berthal, Sarah Wayne Callies, Laurie Holden, Jeffrey DeMunn, Steven Yeun, Chandler Riggs, Norman Reedus, Emma Bell, IronE Singleton, Adam Miranovich, Neil Brown Jr., Noah Emmerich

USA, 2010, 6 dílů /45 min