Z 37. LFŠ poprvé: Letní, jarní nebo podzimní filmová škola?

37. Letní filmová škola v Uherském Hradišti otevřela své brány. Oficiálně sice začíná až v sobotu 23. července v 18:30, nic ale nebránilo tomu, aby se projekce rozběhly už úderem páteční deváté hodiny dopolední. Nakonec se umoudřilo i počasí, které dozajista v posledních dnech zamotalo hlavu nejednomu návštěvníkovi LFŠ: Bude pršet, nebude pršet? Bude to jako vloni a ze stanu se mi stane bazén? V pátek to tak zatím nevypadalo a dlouhé řady účastníků, vybavených nezbytnými krosnami vítalo příjemné počasí. Ani vedro, ani zima, spíš jaro než léto. Že by tedy „Jarní filmová škola?“ Rozhodně lepší než „Podzimní filmová škola,“ na kterou to dle předpovědí meteorologů vypadalo.

Zdroj: ceskefestivaly.cz

Hradiště se pomalu plní akreditovanými, na většině projekcí ještě nebylo ani zdaleka „vyprodáno.“ Zahájeny byly všechny hlavní bloky: Retrospektiva Billyho Wildera válečnou komedií Stalag 17, Bohémský život otevřel sérii filmů jednoho z nejvýznamnějším hostů festivalu, finského režiséra Akiho Kaurismäkiho. Hudební filmy tohoto tvůrce uzavřely první den, přičemž se téměř hodinovému koncertnímu záznamu Total Balalaika Show podařilo dokonale setřít hranici mezi filmem a koncertem. Dopomohla tomu odvaha některých diváků, kteří neváhali tleskat i mezi písněmi, jak kdyby byli společně s Leningradskými kovboji a sborem Alexandrovců na Senátním náměstí v Helsinkách a ne v sále Domu kultury v Uherském Hradišti.

První blok filmů polské režisérské hvězdy Krzysztofa Kieslowského, byl, možná trochu nečekaně, tvořen ze dvou třetin filmy jiných tvůrců. Dramaturgové retrospektivy se v něm pokusili o vytvoření kontextu pro další Kieslowského tvorbu a divákům představili filmy jeho učitelů, Kazimierze Karabasze a Jerzyho Bossaka. Na samotného Kieslowského nakonec také došlo, promítnuty byly jeho krátkometrážní dokumenty Z města Lodži („Nepříliš optimistická imprese města, v němž někteří lidé pracují a jiní se jím jen tak potulují… – z programu LFŠ 2011) a Fotografie, který sleduje pátrání filmařů po dvou chlapcích vyfocených na konci války.

Milovníci filmů Emira Kusturici měli v pátek dvě příležitosti, jež se bohužel křížily. Těžká volba: Jít na Dům k pověšení ve Smetanových sadech nebo do Domu kultury na komickou i tragickou grotesku Undergroud? Jak si divácky vedl Dům k pověšení, netuším, na Undergroundu bylo diváků hodně.

Letní filmová škola se pomalu a jistě rozjíždí. Víkend bude ve znamení Emira Kusturici, slavnostního zahájení a mnoha filmových projekcí. A možná přijde i Otakar Vávra, stoletá legenda českého filmu.