Z Uherského Hradiště – potřetí

Archivní seminář v prosluněném Hradišti neskončil ani popůlnoční projekcí snímku Paganini ve víru erotických vášní; hned další den se rozjel nanovo. Werner Herzog – režisér (1986), tak zněl název prvního sobotního filmu. Šlo o třicetiminutový autoportrét, kde Herzog přibližuje svou vlastní tvorbu. Po druhém snímku Lekce temnoty (1992) následovala velice podrobná přednáška filmového publicisty Rudolfa Schimery s všeříkajícím názvem Režijní dílo Wernera Herzoga. Sám lektor začal slovy: „Včerejší kinolektorát Lukáše Skupy, který se zabýval Novým německým filmem, byl mnohem komplexnější a propracovanější, než bude ten můj…“ Také Schimerovi se však podařilo zařadit Herzogovo dílo do širšího kontextu (srovnání s umělci jako Bergman, Godard či Fassbinder). Režisérovu tvorbu popsal od počátku, kdy Herzog – jako filmový samouk – pročítal encyklopedie. Přes oslavu autorovy schopnosti vizualizace a rozbor jeho největších děl se dostal k „pojetí hrdiny“, které lektor přiblížil na příkladu režisérových dvou dvorních herců – Klause Kinskiho a Bruna S. Část své přednášky Schimera věnoval také hudebnímu krautrockovému seskupení Popol Vuh, které patří mezi Herzogovy pravidelné spolupracovníky. Přednáška byla opravdu obsáhlá; Schimerovo postesknutí „škoda, že nepřijel Peter Geyer – ten by o Kinskim řekl víc,“ tak vyznělo poměrně vtipně.

Zdroj: www.senseofcinema.com

S osobností chybějícího Petera Geyera souvisel i dokument o kontroverzní osobnosti Klause Kinskiho Ježíš Kristus Spasitel (2008), který Geyer sestříhal z archivních záběrů Kinskiho vystoupení v berlínské Deutschlandhalle v roce 1971. „Hledaný: Ježíš Kristus. Obviněný z klamání, anarchistických tendencí a spiknutí proti autoritě státu.“ Těmito slovy herec svůj projev začínal. A začínal jej znovu a znovu, neboť pětitisícovému publiku se jeho vlastní a velmi svérázná interpretace biblického Nového zákona příliš nezamlouvala. Nezamlouval se jim ani fakt, že své „přesvědčení“ Kinski hlásá za peníze. Hradišťští diváci však jeho šílenství statečně vydrželi, a to v hojnějším počtu, než bylo u předcházejících projekcí Semináře obvyklé. Absenci Petera Geyera se pak pořadatelé snažili vynahradit vytištěným rozhovorem, který všichni návštěvníci obdrželi hned u vstupu do sálu. Další „nálepkou“ měl být i videorozhovor s kameramanem Viktorem Růžičkou, který s dvojicí Herzog&Kinski spolupracoval na jejich posledním společném filmu Zelená kobra (1987). Růžička zavzpomínal na to, jak se k samotnému natáčení dostal, jaká byla atmosféra okolo štábu – včetně několika historek. A jak kameraman vycházel se silnou osobností Kinského? Překvapivě dobře. Avšak komplikovaný a všemi omílaný vztah mezi Kinským a Herzogem potvrdil.

Pozvánka na poslední den:

Závěrečný den 13. Semináře archivního filmu bude čistě ve znamení promítání; jeden ze čtyř snímků navíc poběží už podruhé (Aguirre, hněv Boží). Dalšími třemi jsou: Malý Dieter chce létat (1997), Můj milovaný nepřítel (1999) a Já jsem mé filmy 2 (2010).