Změna je nevyhnutelná

Rumunský herec Andi Vasluianu spolupracoval s celou řadou režisérů, kteří jsou řazeni k rumunské nové vlně, stejně jako s několika významnými zahraničními režiséry jako jsou Francis Ford Coppola, Szabolcs Hajdu nebo David Yates. Mezi jeho nejznámější snímky patří např. Bibliothéque Pascal (Szabolcs Hajdu, 2010), California Dreaminʼ (Cristian Nemescu, 2007), Papír bude modrý (Radu Muntean, 2006) nebo Bucuresti – Wien, 8-15 (Catalin Mitulescu, 2000). Na 37. Letní filmové škole v Uherském Hradišti byl hostem sekce Fokus Rumunsko.

Jaké to je být hercem v Rumunsku, je těžké se prosadit?

Je to obtížné. Velmi obtížné. Myslím, že je to stejné jako tady. Máme divadlo, televizi a film. Já například hraji hodně. Hraji v divadle a taky jsem dělal nějaké filmy. Ale je to těžké. Myslím si, že pokud v Rumunsku chcete hrát jenom v divadle, neuživíte se. Musíte si najít další práci. Ale já jsem hrál v několika filmech, takže mám docela štěstí.

V České republice se herci většinou živí hraním v televizi.

V Rumunsku je to to samé. Můžete si vybrat, víte. Já ale ten svět moc rád nemám. Oni vás potřebují rychle a vaše image se docela zaškatulkuje. Je velmi těžké dostat se z té škatulky, kterou si vytvoříte, obzvláště pokud je to nějaká velká televizní role. A já tohle moc rád nemám. Rád pracuji v divadle a ve filmu. Ale je to volba. Nemyslím si, že je špatné pracovat pro televizi. Každému vyhovuje něco jiného.

Vidíte tedy osobně nějaký rozdíl v herectví v televizi a v divadlo, případně ve filmu?

Víte, herectví je práce. Když jste v televizi, hrajete. Když jste u filmu, hrajete. Když jste v divadle, hrajete. Záleží jenom na přístupu, ve kterém se jak film a televize, tak divadlo odlišují. Televize je rychlý svět. Dají vám scénář a vy se ho musíte hodně rychle naučit. A já tenhle přístup moc nemusím. Rád pozoruji nebo diskutuji s režisérem o roli.

Během své dosavadní kariéry jste už spolupracoval s celou řadou předních rumunských režisérů – s Radu Munteanem, Catalinem Mitulescu, Cristianem Nemescu… Přístup kterého z nich vám vyhovoval nejvíce?

Á, to nemůžu takhle říct, protože bych ty ostatní určitě urazil. Všichni jsou báječní a velmi dobří režiséři.

Jak vzpomínáte na Cristiana Nemescu?

Byl velmi stydlivý. On měl pleš, víte. A když o něm někdo udělal vtip a všichni se mu smáli, vždycky zčervenal, včetně té pleše. Byl jako teenager. A jeho filmy tohle zachycují. Pro všechny to bylo velmi těžké, když zemřel. Byl skutečně skvělým režisérem. Byl velmi tvrdohlavý… A určitě by chtěl, abychom o něm takhle mluvili. Protože rumunská nová vlna je mnohem víc realistická, než byl on. Byl jako dítě, které chce vyprávět nějaký příběh, chce vyprávět pohádku.

Jak byl vlastně jeho snímek California Dreaminʼ v Rumunsku přijat?

To je těžké říct. Říká se, že je to moc dlouhé, protože je to první sestřih. Nemescu zemřel krátce po natáčení. Lidem se to ale moc líbí. Mnohem více než realistické snímky.

Někteří lidé tady na festivalu se nechali slyšet, že rumunská nová vlna se chýlí ke konci. Co si myslíte vy?

Myslím, že se určitě změní. Nemůžeme zůstat pořád na stejném místě. Už je toho dost pro režiséry, diváky, herce… Začínají se natáčet komedie… Myslím, že se to změní.  A je to důležité. Nemůžete jíst pořád tu samou polévku, taky chcete změnu.

Vnímáte sám sebe jako součást rumunské nové vlny?

Určitě. Já jsem její součástí, protože já s těmi režiséry byl hodně. Oni mi dali příležitost.

Máte možnost jako herec zasahovat do procesu tvorby filmu, nebo vám režiséři dávají obvykle jasné direktivní pokyny?

Pořád pracujeme společně. Ve filmu Cristiana Nemesca jsme např. hodně improvizovali. Hodně jsme spolu mluvili o různých věcech. Jsou ale samozřejmě i režiséři, kteří trvají na dodržování scénáře. Když chcete říct jiné repliky, ohradí se, že to nejsou jejich dialogy.

Takže jsou poměrně autoritativní?

Ne všichni. Jen někteří z nich. Např. Radu Muntean je ve velké pohodě. Chcete něco změnit a on vám řekne: „OK, tak to změníme.“ Mitulescu je to samé, možná že je ještě větší pohodář. Ale na druhou stranu, Mitulescu a Nemescu se v rámci nové vlny dost odlišují. Např. Cristi Puiu, Radu Muntean a Christi Mungiu jsou stejní. Cristi Puiu začal novou vlnu tvorbou v realistickém stylu a Radu Muntean a Mungiu v tom pokračovali. Ale Mitulescu a Nemescu vypráví příběhy jinak. Více poeticky. Není to realita. Realistická větev je více jako docudrama.

Také jste spolupracoval s Francisem Fordem Coppolou. Jaké to bylo?

Bylo to dost zvláštní. Když jsme dělali první čtení, přišel pozdě a já spěchal na další natáčení. A já se s ním měl zničehonic setkat. Řekl mi, že by rád viděl víc a já na to, že se opozdil on. On je velmi dobrý. Pracuje jako dítě.

Viděl jste konečnou verzi filmu (Youth Without Youth, 2007)?

Ano, viděl. Taky měl zpoždění.

Jaká byla vaše očekávání?

Ten román je jiný, než jak ho zfilmoval Coppola. Je více metafyzický. Je velmi obtížné ukázat takový příběh ve filmu. Coppola neporozuměl mnoha věcem, ponechal jenom základní příběh. Abych pravdu řekl, moc se mi to nelíbilo.

A jaká byla spolupráce se Szabolcsem Hajdu?

Měl jsem štěstí, protože on je nejen moc dobrý režisér, ale také kamarád. Naučil mě mnoho věcí, mám ho moc rád. Poprvé jsme spolu spolupracovali na filmové verzi Dostojevského románu Hráč, napsal scénář a v lednu jsme začali natáčet v Las Vegas a zpátky do Evropy jsme se vrátili až za rok v lednu. Bylo to velmi náročné.

Dostal jste nějaké další nabídky od zahraničních režisérů?

Ještě před Szabolcsem jsem natáčel v Belgii. A pak také ještě s jedním anglickým režisérem, který natáčel i Harryho Pottera, ale nepamatuji si, který z nich to byl.

Mike Newell nebo David Yates?

David Yates. Bylo to myslím pro BBC. Ale rád natáčím se Szabolcsem, protože je to jako natáčet film s mým nejlepším přítelem. A je to velká zkušenost. Moc jsem se naučil i proto, že on sám býval hercem.

Máte nějakého vysněného režiséra nebo projekt, na kterém byste chtěl pracovat v budoucnu?

Ó, ano. Rád bych pracoval se Scorsesem, kdyby to bylo možné.  Nikdy nevíte, co se může stát. (smích)

Už jste točil s Coppolou, tak proč ne s někým jako je Scorsese… (smích)

Jistě, proč ne. (smích) Ne, já se chci především učit. Třeba i tím, že potkám někoho zajímavého. Třeba mě zajímá spolupráce s nějakým českým režisérem, začíná se mi to tu moc líbit.

Česká vláda se sem snaží přilákat nějaké zahraniční režiséry – je to v Rumunsku podobné?

Ano, je to stejné. My taky máme velké filmové studio, kde se natáčí řada zahraničních filmů, ale spíše B a C produkce, ne moc kvalitní.

Takže Coppola byl jiný případ?

To ano. Ovšem hlavně proto, že natáčel film za svoje peníze. Už ale nevím, jestli mu rumunské studio nějak finančně pomohlo. Každopádně rozpočet byl pokryt jeho financemi.

Měl jste možnost vidět něco z programu LFŠ?

Ne, to jsem bohužel neměl. Ale kdybych měl divákům doporučit nějaký rumunský film, který se tu promítá, tak určitě Auroru od Cristiho Puiu. Je to velmi temný film.

Jak přijímají rumunské filmy rumunští diváci? Jsou vůbec promítány v tamní televizi?

V Rumunsku je ten problém, že diváci nechodí do kin na rumunské filmy. Když už jdou do kina, tak chodí na americké filmy. V televizi jsou vysílány díky HBO, která je kupuje a promítá.

V Rumunsku je prý málo kin…

My máme kina, ale mnoho jich je v menších městech a stávají se z nich postupně taneční kluby apod.

Myslíte, že se to změní?

Začíná se to lehce měnit. My točíme hlavně nízkorozpočtové filmy a pro ty je velmi těžké získat publicitu.  Na to schází peníze. A když nemáte publicitu, do kina vám stěží někdo přijde.

V Česku je to opačné. Vy máte dobré filmy, ale diváci na ně nechodí, u nás diváci na české filmy chodí, ale kvalitativně jsou většinou na velmi nízké úrovni…

My máme vesměs mladé režiséry, kteří se prodávají do zahraničí nebo do zahraničí odcházejí a natáčí filmy tam.

Rozhovor vznikl na 37. Letní filmové škole.