25. FINÁLE: zahájení + pondělí

Nedělní zahájení 25. ročníku FINÁLE se neslo částečně v bilančním duchu. Už před samotným zahájením zahájení měli diváci možnost sledovat na projekčním plátně fotografie z minulých let festivalu, i oněch tří let (1968, 1969, 1970), kdy se festival konal na dlouhou dobu naposledy. Po odmlce byl festival obnoven v roce 1990 a od té doby pokračuje nepřetržitě. Ostatně fotografie z minulých ročníků a historie festivalu jsou k vidění naproti Měšťanské Besedě (před Státní vědeckou knihovnou).

Moderátor večera Jan Burian1 spolu s ředitelem festivalu Ivanem Jáchimem a autory Janem a Ivanou Lukešovými pokřtili knihu FINÁLE: 25 ročníků = 45 let, která vychází spolu s DVD. Výroční publikace sestává z historie festivalu, zejména vzpomínek českých filmových osobností.

Po představení festivalové znělky (viz výše), porot (studentských i mezinárodních) a soutěžních i nesoutěžních českých hraných a dokumentárních snímků2 byl za účasti delegace (režiséra, protagonistky, producentky a střihačky) v předpremiéře promítnut nový dokument Miroslava Janka.

Dokument o Drahomíře Vihanové, nazvaný Umanutá, na ploše necelé hodiny nabízí poměrně intimní portrét režisérky, která se vrací k zásadním momentům svého života: zákazu svého prvního snímku Zabitá neděle (1969), který skončil v trezoru, drsnému nepřijetí posledního hraného filmu Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000), vztahu s maminkou, překročení/nepřekročení etických mezí v dokumentu o Evě Olmerové, dostává se také k volbě potratu, kterou učinila na úkor filmování, obloukem na konci filmu uvažuje, že vztah ke kocourům je určitým nahrazením mateřského citu, což není úplně v pořádku. Režisér zachycuje obnaženou tvář Vihanové během kosmetiky, při manuální práci, která ji naplňuje a připadá jí smysluplnější než její režijní činnost, která nedošla odezvy, s kocoury na chatě a při návštěvě proměněných míst jejího dětství. Janek částečně stylizuje režisérku jako postavy z jejích filmů; jako Arnošta v Zabité neděli, Ewalda v Pevnosti nebo třeba Imrého ve Zprávě o putování… mezi klasy kukuřice. Ta podle svých slov vždy při filmování trpěla, nebyla to pro ni zábava, ale naplňovalo ji. Zajímavý je také její vztah k mužům: vdavky vyplňovala čas, kdy nefilmovala nebo nestudovala, poté, co měla práci, manželů se vždy zbavila. Jankovi se podařilo dát dokumentu kompaktní tvar právě propojením scén z filmů Vihanové a jejích výpovědí. Pokud divák zná režisérčinu tvorbu a její postoje, nebude pro něj dokument překvapivý nebo snad šokující, nicméně i tak funguje velmi dobře a je poutavý. I když se na projekci režisérka vyjádřila, že z ní měl dostat Janek více, myslím, že se jedná o zdařilý dokument.

Krzysztof Zanussi (vlevo :o) na tiskové konferenci. Foto: V. Zýková

Jednu z četných možností setkání s režisérem, scenáristou, producentem a pedagogem (a na FINÁLE jedním z porotců soutěže hraných filmů) Krzysztofem Zanussim byla pondělní tisková konference, na níž byla mj. představena sekce ZOOM: Polsko a ředitel festivalu spolu s dramaturgyní nastínili možnost do budoucna se každoročně v rámci FINÁLE věnovat jedné z evropských kinematografií. Režisér hovořil o systému dotací polské kinematografie, stejně jako digitalizaci, se kterou je Polsko také výrazně dál než Česká republika (zatím bylo v Polsku digitalizováno 100 snímků). Jak režisér Zanussi odpovídal na některé otázky, můžete slyšet níže (v angličtině s následným překladem do češtiny). Více o tom, jak v Polsku funguje filmová distribuce, si můžete přijít poslechnout 28. dubna od 10 hod. Promluví například Jakub Duszyński ze společnosti Gutek Film. 25. dubna od 19:15 proběhne projekce Zanussiho snímku Ochranné zbarvení, poté bude následovat debata s režisérem. Zanussi bude přítomen spolu s Januszem Majewskim také na projekci Dvojího světa hotelu Pacifik (27. dubna od 17 hod.), který bude puštěn z restaurované kopie, na které pracovalo Filmové studio TOR, jehož ředitelem je právě Zanussi.

Pondělí bylo ve znamení nejen řady projekcí (např. Cigána a Záhrady z retrospektivy Martina Šulíka, který diskutoval s diváky), ale také talkshow Zdeňka Suchého s Pavlem Liškou, který hovořil mimo jiné o rozdílnosti jednotlivých idiotů, které ztvárnil. Talkshow byla, jak je zvykem, prokládána řadou ukázek i z méně známých filmů, ve kterých se Liška objevil. Přes Suchého egocentrismus, zejména zásluhou přirozeného Pavla Lišky, se jednalo o zajímavě strávené dvě hodiny. FINÁLE nabízí také řadu autorských čtení. Kromě Michala Viewegha, jenž předčítal ze své tvorby v pondělí, se dále představí Lenka Procházková a Petr Šabach.

foto: © Vladimír (formelin) Lacena